Stalin všechno napraví, věřily jeho oběti. Jaká byla cena za vítězství ve válce

Aleš Palán Aleš Palán
9. 11. 2020 17:56
Té válce se říká Velká vlastenecká a nezačala napadením Polska hitlerovským Německem ani třeba napadením Finska stalinským Sovětským svazem. Začala až roku 1941, kdy Německo přepadlo svého dosavadního spojence SSSR. Ljudmila Petruševská, narozená roku 1938, tehdy v Rusku vyrůstala. O jejím dětství pojednávají autobiografické prózy, nyní česky vydané pod názvem Nezralé bobule angreštu.
Na ilustračním snímku z Vídně roku 1945 je sovětský chlapec.
Na ilustračním snímku z Vídně roku 1945 je sovětský chlapec. | Foto: ČTK/DPA

Bylo to dětství třídního nepřítele, protože na Sibiři skončila značná část rodiny a v jejím nejbližším okolí došlo také k popravám. Matka, která zůstala na svobodě, a dokonce jí bylo umožněno studovat umění, dívku opustila.

Ljudmila Petruševská.
Ljudmila Petruševská. | Foto: Anastasia Kazakova

Malá Ljudmila si to nepřipouští, dokonce i po letech, kdy se ve svém díle k těžkým rokům vrací, má pro mámu pochopení. Sama přitom vyrůstala po příbuzných, pěstounech, sirotčincích, či přímo na ulici.

Provázela to extrémní chudoba - torzo rodiny se živilo z odpadkových košů sousedů ve sdíleném bytě, děvče nemělo žádné hračky, a když ji kluci jednou strčili do vylité smůly a kalhotky, co měla na sobě, už nešly vyprat, chodila bez spodního prádla, jen si dlouhé tričko uvazovala mezi nohama. Na nové kalhotky prostě nezbyly prostředky.

Autor tohoto textu před lety mluvil s ruskou exulantkou, která jako malá zažila období Velkého teroru a dalších stalinských čistek. Byla školačka, když jí ve vykonstruovaném procesu popravili otce. Podobně jako Petruševská byla vystavena nouzi a opovržení ze strany společnosti, také coby dcera třídního nepřítele.

Provázela to i šikana ze strany spolužáků? "To ne," vzpomínala ta žena, "chodila jsem do kdysi elitní moskevské školy a v naší třídě měli skoro všichni spolužáci popraveného alespoň jednoho z rodičů. Případně byli na Sibiři bez práva na korespondenci."

V tomhle rysu se tedy tahle žena od svého okolí nelišila, skoro všichni byli rudým terorem podobně semleti. Ljudmila Petruševská takové "štěstí" neměla. Šikana, ponižování, násilí ze strany dětí i dospělých byly na denním pořádku. Bránila se útěkem, křikem, pěstmi i nehty. Někdy se ubránila.

Sotva si vydobyla jakous takous pozici, už se stěhovala po širém Rusku jinam - platilo to za války i po jejím skončení. Několikrát utekla za mámou, spaly v maličkém bytě pod stolem, jinde nebylo místo, ale uběhl jen krátký čas a matka se dcery zase zbavila, domluvila jí místo v ozdravovně či letním táboře. A Ljudmila, která se tak lišila od svých vrstevníků, musela začít znovu. Byla divoká, nespoutaná a zoufalá.

Čtyři vzpomínkové prózy Ljudmily Petruševské obsažené v knize jsou burcující sondou do odvrácené tváře sovětského vítězství ve Velké vlastenecké válce. Cenou za to byly rozpadlé vztahy, narušené ekonomické i etické vazby, nemoci a násilí.

Obstát ve smečce znamená buď se jí úspěšně stranit, nebo stanout v jejím čele. Dospělí, semleti tlakem a trvalou bídou, často znali jediné řešení: opakované stížnosti adresované k rukám velkého Stalina. Vůdce to všechno napraví, věřili i příbuzní malé Ljudmily. Děti dopisy nepsaly. Ony věděly, že si všechno musí vyřešit samy. Obstát mohou jen ony samy, nikdo jiný to za ně neudělá.

Obal knihy Nezralé bobule angreštu.
Obal knihy Nezralé bobule angreštu. | Foto: Pistorius & Olšanská

Ljudmila Petruševská bohužel tento děsivý ponor do ledové vody skutečnosti provází poměrně nepropracovanou fabulí. Nejednou se opakuje, vrací, případně vysvětluje, že něco vypoví až později, popřípadě připomíná, že to už řekla.

Není to metoda, kterou třeba v díle Dva kostely specificky užíval italský spisovatel Sebastiano Vassalli, spíše neutříděnost vlastních vzpomínek a nejistota při stavbě příběhu.

I tahle stylistická těkavost ale leccos o šílené době vypovídá; byť ji reflektovalo už tolik pamětníků a historiků, stále zůstává svým způsobem neuchopitelná. Jako by se po osmi desítkách let vzpírala setřídění a pochopení. Trocha chaosu na stránkách Nezralých bobulí angreštu je tak namístě.

Kniha

Ljudmila Petruševská: Nezralé bobule angreštu
(Přeložila Erika Čapková)
Nakladatelství Pistorius & Olšanská 2020, 160 stran, 189 korun

 

Právě se děje

před 5 hodinami

Krmenčíkův gól opět pomohl PAOK k výhře nad AEK Atény

Útočník Michael Krmenčík se střelecky prosadil ve druhém utkání PAOK Soluň za sebou a opět proti AEK Atény. Svým čtvrtým gólem v řecké fotbalové lize pomohl k výhře 2:1, kterou si jeho tým upevnil druhé místo za už jistým mistrem Olympiakosem Pireus.

Po téměř měsíci Krmenčík nastoupil v základní sestavě a ve 47. minutě otevřel skóre zápasu svým osmým soutěžním gólem za PAOK, kde od od ledna hostuje z belgických Brugg. Vzápětí zvýšil Stefan Schwab z penalty na 2:0, domácí v nastaveném čase už jen snížili rovněž z pokutového kopu.

Minulý týden Krmenčík skóroval proti AEK v poháru a pomohl svému týmu k postupu do finále.

před 6 hodinami

Nymburk podlehl Karsiyace 73:84 a v Lize mistrů končí opět ve čtvrtfinále

Basketbalisté Nymburka prohráli na závěrečném turnaji Ligy mistrů s tureckým týmem Pinar Karsiyaka 73:84 a stejně jako loni se rozloučili se soutěží ve čtvrtfinále. V pátém ročníku si svěřenci trenéra Orena Amiela vyrovnali svůj nejlepší výsledek. Karsiyaku čeká v pátek boj o nedělní finále se Zaragozou, která zdolala pořádající Nižnij Novgorod 86:78.

Nymburku nepomohl k úspěchu ani double double Stephena Zimmermana za 11 bodů a 10 doskoků či 14 bodů Hayden Daltona. Třetí tým turecké ligy dotáhli k úspěchu 19 body Sek Henry a dva hráči s double double Rayman Morgan (18 bodů a 16 doskoků) a Metecan Birsen (12 bodů a 13 doskoků).

Další zprávy