V nové práci už Fajt absolvoval první den. „Kancelář mám v Rezidenčním zámku přímo vedle generální ředitelky Marion Ackermannové. Měl bych tady trávit část pracovního týdne, když zrovna nebudu na cestách,“ popisuje.
Kunsthistorička Ackermannová muzeum vede od roku 2016, veřejně se Fajta zastala po jeho odvolání z pražské Národní galerie. Pozici v Drážďanech mu nabídla koncem loňského roku. „Dlouho jsem si to rozmýšlel, i když se jedná o prestižní post,“ říká Fajt.
Státní umělecké sbírky Drážďany, založené saskými kurfiřty v 16. století, tvoří svazek 15 muzeí. V posledním předpandemickém roce 2019 je navštívilo přes 2,6 milionu lidí. Nejvíc jich chodí do klenotnice, kterou od října povede Švýcar Marius Winzeler také známý z pražské Národní galerie, dále do novorenesanční budovy Albertinum a komplexu barokních budov Zwinger.
Tam sídlí Galerie starých mistrů se slavnými obrazy Sixtinské madony od Rafaela Santiho nebo Dívky u okna čtoucí dopis od Jana Vermeera. Součástí instituce je ale například také archiv jednoho z nejdražších žijících malířů Gerharda Richtera, který z Drážďan pochází a příští rok tu výstavou oslaví devadesátiny.
Sbírky zaměstnávají více než 400 lidí a mají rozpočet v přepočtu přes 1,1 miliardy korun. Téměř 80 procent hradí spolková země Sasko. „Sbírky mají správní radu, ale obsazení nejdůležitějších pozic se schvaluje na úrovni saského premiéra, se kterým jsem také mohl krátce hovořit,“ zmiňuje Fajt setkání s Michaelem Kretschmerem, jenž je členem Křesťanskodemokratické unie známé pod zkratkou CDU a čtyřmilionovou spolkovou zemi vede od roku 2017.
Další politické jednání Fajta brzy čeká v Berlíně. Tamní ministerstvo zahraničí navštíví kvůli drážďanskému projektu, na němž chce spolupracovat s nositelem Nobelovy ceny za literaturu Orhanem Pamukem. U příležitosti 100. výročí založení sekulární turecké republiky hodlají v roce 2023 mimo jiné dát prostor těm, které současný režim v Ankaře umlčuje.
Jedenašedesátiletý historik umění Fajt v zahraničí působil už dřív, pro Metropolitní muzeum umění v New Yorku připravil roku 2006 výstavu o Karlovi IV. a později další pro frankfurtský Städel nebo Uměleckohistorické muzeum ve Vídni. Od začátku tisíciletí střídavě žije v Praze a Berlíně.
Teď se přidal k několika málo Čechům, kteří se dostali do vedoucích funkcí světových muzeí. V posledních dekádách se to podařilo Zdenku Felixovi, jenž vedl výstavní komplex Deichtorhallen v Hamburku, Mileně Kalinovské coby šéfce vzdělávacích programů Hirshhornova muzea ve Washingtonu nebo kurátorce Charlottě Kotíkové, jež měla na starost současné umění v Brooklynském muzeu.
Fajt bude mít v Drážďanech za úkol zintenzivnit mezinárodní kontakty v době, kdy se muzeím po celém světě kvůli koronavirovým uzávěrám propadly příjmy.
„Kvůli sdílení nákladů teď větší projekty budou častěji společně připravovat instituce z různých zemí,“ odhaduje Fajt a ilustruje to plánovanou výstavou o umění 70. a 80. let minulého století. Drážďany ji chystají s muzei na Ukrajině, Polsku, Maďarsku, Chorvatsku nebo Slovinsku a také se vznikající pražskou Kunsthalle. „Výstava pak postupně objede všechny tyto štace,“ popisuje Fajt podobný model, jako když třeba americká kapela naplánuje turné po Evropě.
V drážďanských muzeích má Fajt rovněž založit mezinárodní klub přátel, který by kombinoval společenská setkání a fundraisingem. „Na národní úrovni už muzeum mecenášský klub úspěšně provozuje, mezinárodní okruhy podporovatelů si ale v Německu zatím moc institucí nevydržuje,“ poznamenává.
Fajt též vymýšlí novou koncepci Lipsiovy budovy, která má výraznou skleněnou kopuli a stojí na labské promenádě. Už těsně před pandemií tady jako externí kurátor uspořádal výstavu českého surrealisty Jana Švankmajera. „Přijde mi, že budova má nevyužitý potenciál a dramaturgii chybí společný jmenovatel. Nově bychom tam chtěli představovat současné umělecké pozice ze středovýchodní Evropy. Drážďany byly už za baroka pomyslným oknem na Východ a v tomto duchu sem teď soustředíme pozornost na přední umělce a umělkyně z okolního regionu, včetně těch českých,“ naznačuje.
Okolí Lipsiovy budovy by rád zkrášlil uměleckými intervencemi. „V podstatě to bude v intencích toho, co jsme začali s kolegy už v Národní galerii, jen to nyní rozehraji v Drážďanech,“ dodává.
Jiří Fajt vedl pražskou Národní galerii od léta 2014 do dubna 2019, kdy ho tehdejší ministr kultury Antonín Staněk z ČSSD odvolal, obvinil z manažerských přešlapů a podal na něj dvě trestní oznámení. Ty však policie po roce odložila a Staňkův nástupce, rovněž sociální demokrat Lubomír Zaorálek, se bývalému řediteli galerie jménem státu omluvil. Do funkce ho však nevrátil a po loňském výběrovém řízení místo Fajta jmenoval manažerku Alicji Knastovou z Polska.
„Národní galerii považuji za uzavřenou kapitolu, ale do Prahy se určitě alespoň jednou měsíčně vracet budu, i pracovně k tomu bude dost příležitostí,“ říká teď Fajt.
Už má domluvenou spolupráci se vznikající Kunsthalle Praha, kterou v únoru 2022 otevře podnikatel Petr Pudil v někdejší trafostanici na pražském Klárově. A tento pátek se Fajt zúčastní otevření pražské platformy Společenskovědního centra pro dějiny a kulturu středovýchodní Evropy při univerzitě v Lipsku, kterou začal dojednávat ještě jako ředitel Národní galerie.
„V Lipsku jsem měl pracovní úvazek od začátku tisíciletí až do včerejška, tedy dvacet let. Mé nové zaměstnání v Drážďanech souběh funkcí nedovoluje, vyjednal jsem si ale, že v pražské pobočce budu působit v neplacené funkci externího šéfa,“ popisuje Fajt, který s podporou lipského institutu dříve zorganizoval například přehlídku Europa Jagellonica pro kutnohorskou galerii GASK, Varšavu a Postupim.
Nově zřízená česká pobočka podporovaná Akademií věd má pořádat semináře, konference, publikovat knihy i připravovat výstavy. „V pátek kvůli tomu do Prahy přijede děkanka Lipské univerzity, se kterou jsme dojednali, že se čeští doktorandi budou moci nechat imatrikulovat v Lipsku a obhájit tam doktorandskou práci,“ líčí Fajt.
Pobočka, jejíž plný název zní Leibniz GWZO Prague, sídlí na rohu Valentinské a Platnéřské ulice. „Máme tam jeden docela velkolepý byt včetně prostoru pro menší pracovní setkání, jinak budeme využívat infrastruktury Akademie věd,“ dodává Fajt. Zatím má pracoviště čtyři zaměstnance, příští rok chce zažádat o finance a tým zdvojnásobit.
