Praha - Protesty, chudoba a vlastně úplně obyčejný život. Světoznámý fotograf Thomas Hoepker v 60. letech ukázal Evropanům, že tolik obdivovaná Amerika neznamená jen rock´n´roll a mrakodrapy. Na cestě po USA pořídil bývalý prezident Magnum Photos dnes už legendární soubor černobílých fotografií, kde zobrazil skutečnou tvář země včetně problémů, které ji tou dobou ovlivňovaly.
Do České republiky přijíždí dnes osmasedmdesátiletý Thomas Hoepker poprvé. V Leica Gallery Prague osobně otevírá výstavu Heartland, které je věnovaná právě slavné sérii.
Snímky vycházely na pokračování v prestižním německém časopise Kristall. V očích Evropy byly tehdy Spojené státy supervelmocí plnou příležitostí a svobody, Hoepker a jeho píšící kolega Rolf Winter ale ukázali čtenářům reálný americký život i s jeho chudobou, rasismem, pravicovým radikalismem a denním násilím.
Hoepker nafotil v roce 1963 protesty proti válce ve Vietnamu, atentát na Kennedyho nebo rasovou diskriminaci. Zároveň si všímal obyčejných situací – v chudé osadě v Texasu zachytil za oknem domu figurku Santa Clause, v San Franciscu vrásčitou důchodkyni při oslavě Dne nezávislosti, v newyorském metru lidi spěchající okolo reklamy na hot dog. Spíš než vytvořit příběh chtěl fotograf sesbírat dojmy. Na cestě napříč USA strávil tehdy sedmadvacetiletý Hoepker zhruba dva měsíce.
„Jednou se nás šéfeditor zeptal: Chcete objevovat Ameriku? Jasně, řekli jsme. Ale co přesně bychom tam měli dělat?“ vzpomíná Hoepker na první podnět. „Editor odpověděl: Viděl bych to tak, že poletíte do New Yorku, půjčíte si auto a pojedete na západ, dokud nedojedete k oceánu. A pak pojedete zase jinou cestou zpátky. Budete fotit a psát o tom, co uvidíte. Jak dlouho chcete.“
Co bylo v 60. letech běžnou praxí, je dnes absolutně nemyslitelné. „My byli tehdy dobře placení, na reportáže jsme měli času, kolik jsme potřebovali,“ popisuje Hoepker. Cestování, natož zaoceánské cesty, byly pro většinu Evropanů stále spíše výjimečné. „Čtenářům jsme tak ukazovali věci, které do té doby neznali, vyplňovali jsme vlastně mezeru, jež byla mezi lidmi a skutečným světem.“
Velkorysé podmínky jsou v současné žurnalistice dávnou minulostí. Oproti tehdejší stovce kvalitních fotoreportérů se na scéně mačkají miliony fotografů a o místo v časopisech nebo novinách tvrdě bojují.
„Obdivuji mladé fotografy, kteří jezdí do často nebezpečných oblastí, investují svůj čas, své peníze, a pak doufají, že reportáž vůbec prodají,“ říká Hoepker. „Dřív oslovovaly časopisy nás, dnes novináři riskují, že se jejich snímky ani nikde neobjeví.“
Oč je dnes díky internetu a digitálu snazší rozšířit snímky bezprostředně po pořízení, o to těžší role připadá editorům. „V této situaci jsou v redakcích nesmírně důležití, musí vyfiltrovat to dobré z obrovského množství fotek,“ připomíná Hoepker, který zůstává věrný klasickému kinofilmu.
Thomas Hoepker se narodil v roce 1936 v Mnichově, od 70. let žije v New Yorku. Svou profesionální fotografickou kariéru odstartoval ve čtyřiadvaceti letech v časopisech Münchner Illustrierte a Kristall, později se stal fotoreportérem Sternu. Přispíval do agentury Magnum Photos, v letech 2003–2006 byl jejím prezidentem, dodnes patří k nejvýznamnějším členům. Fotografii se stále aktivně věnuje, po reportážní tvorbě se zaměřuje spíše na dokument.
Thomas Hoepker: Heartland. Leica Gallery Prague, Školská 28, Praha 1. Do 15. června 2014.
