"Už tehdy nám došlo, že je konec," vzpomíná zpěvačka a tanečnice Sonja Tajurská na ráno 24. února, kdy se probudila do války. Na Instagramu, kde je sleduje bezmála 900 tisíc lidí, Little Big ruskou invazi na Ukrajinu ihned odsoudili strohým příspěvkem s nápisem Ne válce.
Zpěvákovi ještě ten den kdosi zavolal, ať příspěvek odstraní. Odmítl. "Nevíme, kdo to byl. Možná si z nás někdo vystřelil. Druhý den jsme se každopádně objevili na seznamu zakázaných kapel," doplňuje sedmatřicetiletý Ilja Prusikin s odkazem na neoficiální dokument, který obdržely hudební kluby po celém Rusku a následně začal kolovat na sociální síti Telegram. "Na ten den jsme měli domluvený start reklamní kampaně, smlouvu vypověděli. V Rusku nás zrušili," dodává částečně s odkazem na jejich aktuální singl Generation Cancellation.
Z Ruska emigrovali brzy, už 3. března přistáli v americkém Los Angeles. Vycestovat bylo tehdy o poznání jednodušší než dnes. "Prostě jsme si koupili letenky, zabalili kufry a zmizeli," říkají. Za sebou ale nechali celý život a po otázce, s jakými pocity rodnou zemi opouštěli, se oba odmlčí. "Je to strašné," povzdechne si Tajurská a začíná se rozpačitě smát, jako by nevěděla, kterak reagovat.
"Rusko milujeme, ale Putina nenávidíme," zdůrazňuje Prusikin, jehož hruď zdobí masivní tetování medvěda. Na ramenou má inkoustem vyvedené tlapy. "Jenže doma to není bezpečné," vysvětluje Tajurská. Po osmi měsících od začátku invaze působí, jako by události stále zpracovávali. Nejistota z nadcházejícího pro ně ovšem nová není.
Hrozné
Punkové heslo "no future" vepsali už do refrénu debutového singlu Everyday I’m Drinking z roku 2013. Podle Little Big však nešlo o jasnozřivost, mizerné vyhlídky na budoucnost byly už tehdy součástí ruské každodennosti. "Naše vláda naprosto kašlala na lidi. Vždycky na ně kašlala. Není to nic nového," komentuje Ilja Prusikin.
Little Big jsou dnes vedle klasiků Petra Iljiče Čajkovského, Sergeje Rachmaninova nebo Dmitrije Šostakoviče nejpopulárnějším hudebním vývozním artiklem Ruska. Jejich písně mají na internetu miliardy přehrání, bodují v rádiích i televizích. Původně přitom žádná kapela vzniknout neměla.
Everyday I’m Drinking měl být jednorázový klip. Po zveřejnění se ale ruským tvůrcům ozval management jihoafrického dua Die Antwoord a pozval je jako předskokany na petrohradský koncert. "Bylo to hrozné," vzpomíná Prusikin, jak byli vyděšení a měli jen pět skladeb. "K Everyday I’m Drinking jsme během dvou týdnů napsali další a stala se z nás kapela. Bez Die Antwoord bychom neexistovali," přitakává Tajurská.
Jedenatřicetiletá zpěvačka a o šest let starší frontman pocházejí z jihovýchodní Sibiře. Ona se narodila v Irkutsku, on v Čitské oblasti. Vyrůstali však v Petrohradu, který bývá označován za nejevropštější ruské město. Prusikin v patnácti nastoupil do metalové kapely, tvrdé kytary ostatně hřmí také současným singlem Generation Cancellation. Jinak si Little Big berou ze všech žánrů. Zbylí dva hudebníci jsou zároveň členy úspěšných ruských rockerů Jane Air.
Prusikin s Tajurskou při rozhovoru mluví lámanou angličtinou, s překladem pomáhá manažer z Ukrajiny. Úsečné texty píší jako sled úderných frází, vizuální stránka je pro ně stejně důležitá jako hudba. Patří ke generaci odkojené internetem, který v Rusku znamená bránu na Západ. Orientovat se v online světě pro ně bylo stejně důležité jako vyznat se v hudebním softwaru. Popularitu získali díky písní Skibidi, respektive stejnojmennému potrhlému tanci, jímž Prusikin v klipu kráčí městem. Působí jako neurotická loutka.
Když video před čtyřmi lety vydali, vyzvali fanoušky, aby v rámci "skibidi challenge" na internet nahrávali svá vlastní. Stal se z toho virální hit, dnes má na YouTube téměř 640 milionů zhlédnutí.
Tanec, smích a beznaděj
Proti režimu Vladimira Putina se vymezovali vždy, byť v náznacích. Jejich klipy zvou do absurdního světa plného medvědů, vodky, balalajek, agrese a lascivity. Širokou ruskou duši smrskli do obrazu postsovětského světa, kde všichni tančí kozáčka a omámeně se usmívají, že je vše v naprostém pořádku.
Když ruská kapela v klipu s estonským zpěvákem Tommym Ca$hem jede na tanku, v aktuálních kulisách to působí přinejmenším nepatřičně. Scéna ale zároveň napovídá, že takový obraz bude v ruské společnosti zakořeněn. "Občas si děláme legraci ze stereotypů, které o Rusku panují. Hodně lidí si myslí, že takhle Rusové skutečně žijí," směje se Prusikin - a jedním dechem přiznává, že mnoho Rusů tuto představu o životě opravdu sdílí. Karikatura je tedy dvousečná.
V klipu Everyday I’m Drinking vystupují také ženy v barevných kuklách, které dodnes platí za symbol feministické skupiny Pussy Riot. Little Big své video zveřejnili rok poté, co pět členek Pussy Riot v moskevském chrámu Krista Spasitele předneslo píseň Bohorodičko, vyžeň Putina. Šlo o reakci na to, jak tamní pravoslavná církev ve volbách otevřeně podpořila Vladimira Putina. Následoval celosvětově sledovaný proces, po němž si dvě členky feministického kolektivu odseděly téměř dva roky ve vězení.
Ilja Prusikin říká, že klipem Everyday I’m Drinking je chtěl podpořit. "Někteří nás obviňují, že jsme se politice vyhýbali. Že jsme ignorovali začátek války v roce 2014. Ale když se podíváte na klip Public Enemy, medvěd v něm ukusuje Krym," připomíná singl, který vydali tři měsíce po světem neuznané ruské anexi ukrajinského poloostrova.
V tomto videu tančí lidé převlečení za ovoce nebo zvířata. Zatímco je policisté zatýkají a bijí, všichni se křečovitě smějí a zpívají "Nikdo to nemůže změnit / Nikdo to nemůže změnit". Další z metafor ruské společnosti je zde rak zvesela křepčící v hrnci s vařící vodou. "Politiku jsme komentovali vždy, ale publikum to z nějakého důvodu spíš ignorovalo. Možná jsme tehdy nebyli natolik populární, aby to mělo dopad," přemýšlí Prusikin.
V aktuálním singlu Generation Cancellation mají místo rtů našité zipy, v textu kromě titulního sloganu zazní jen "Můj hlas nic neznamená, můj hlas nic neznamená / Zemři, nebo odjeď, zemři, nebo odjeď / Nemám na výběr", což je zjevná narážka na takzvanou částečnou mobilizaci. Vladimir Putin podle Ilji Prusikina postupně "zrušil" nejen mladou generaci, zrušil celé Rusko.
Obscénní reprezentanti Ruska
Přes veškerou obskuritu, provokativnost i protirežimní vzkazy zakódované do písní Little Big předloni zastupovali Rusko v soutěži Eurovize, nejsledovanějším hudebním večeru na světě. "Na Západě si často myslí, že totalitní režim v Rusku vedou chytří lidé. Že je to celé nějak důmyslně vymyšlené. Jenže tak to není. Jsou naprostí idioti. Přestárlí a bezcenní blbci, co si myslí, že internet je nějaká hra pro mladé," odpovídá Prusikin, jak je možné, že zemi reprezentovali.
Stejně jako mnoho umělců s ruskými kořeny - z českých jde například o zpěvačky Annet X, Annabelle nebo Aiko - také petrohradské kvarteto neskrývá obdiv k americké popkultuře. Při pohledu na okatě okopírovaná loga značek Coca-Cola, McDonald’s nebo Starbucks, které z Ruska odešly a režim je nahradil CoolColou, Strýčkem Váňou a Stars Coffee, se fascinace nenáviděným Západem zdá všudypřítomná.
"Samozřejmě, naše generace vyrostla na amerických filmech," přikyvuje Prusikin, podle nějž mladé Rusy a Američany baví stejné věci. "Jediný rozdíl je, že mluvíme jiným jazykem. Díky společným zájmům je pro nás jednoduché s Američany konverzovat. V Evropě je to podobné, taky je silně ovlivněná americkou popkulturou. Sledujeme stejné filmy, posloucháme stejnou hudbu."
Podle něj ruská populární kultura ve skutečnosti neexistuje. "Začala vznikat až poslední dobou, ale byla naprosto zdevastována začátkem války. Všichni, kdo vytvářeli cosi jako mladou ruskou populární kulturu, ze země utekli," říká. Rusko letos opustili namátkou režiséři Kirill Serebrennikov a Kantěmir Balagov, zpěvačka Zemfira nebo herečka Čulpan Chamatovová. Podle hudebníka už dnes zbývají jen ti, kdo si pod ruskou popkulturou představují literáta Alexandra Sergejeviče Puškina z 19. století.
Rozdíl mezi starým a novým domovem spatřuje mimo jiné v tom, že Amerika svou kulturu na rozdíl od Ruska nikomu nevnucuje. "Američani jen vytváří kvalitní obsah a lidé ho konzumují z vlastního rozhodnutí," myslí si Prusikin. "Nejšílenější na tom je, že i staří Rusové vyrostli na americké kultuře. Dodnes poslouchají hudbu z USA a dívají se na tamní filmy. A do toho řvou o ruské nadřazenosti a domnívají se, že na všechno mají právo. Je to naprosto absurdní," sype ze sebe hudebník a slova prokládá ruskými vulgarismy.
Little Big nově sídlí v americkém Los Angeles. Vybrali si ho z praktických důvodů, v centru světového showbyznysu mají přátele a mohou tu snadno tvořit. "Zrovna jsme dodělali nový singl, měl by vyjít během pár týdnů," avizuje Sonja Tajurská. Ze skladby Rave Religion zatím zveřejnili jen ukázku.
Kdyby byli zůstali, Ilja Prusikin by teď místo příprav na turné trčel ve výcvikovém táboře nebo na frontě. Současnou atmosféru v rodné zemi už si odhadnout netroufají. "Myslím, že lidé mají obrovský strach," přemýšlí Tajurská. "Všichni se bojí cokoliv říct. Snaží se být nenápadní a čekají, až válka skončí." Stejné přání Little Big několikrát opakují v průběhu rozhovoru. "Doufáme, že Putinova vláda padne a budeme se moct vrátit domů," vzkazují.
Koncert
Little Big
(Pořádá agentura Fource Entertainment)
Sasazu, Praha, 4. a 5. listopadu.
