Chamatovová emigraci oznámila v devadesátiminutovém rozhovoru s novinářkou Jekatěrinou Gordějevovou na YouTube. V době, kdy ruská invaze na Ukrajinu začala, byla zrovna na dovolené. "Teď už jsme v Lotyšsku," potvrzuje, že odjela se svými třemi dcerami.
"Opravdu nemohu označit bolest druhých, jejich tragickou situaci a celou tuto humanitární katastrofu za osvobození," říká v narážce na ruskou propagandu, která tvrdí, že tamní armáda Ukrajince osvobozuje od údajných nacistů.
"Nejdřív jsem si myslela, že nejlepší bude počkat. Pak jsem podepsala petici proti válce. Poté jsem pochopila, že bude lepší už se do Ruska nevracet," cituje ji deník Moscow Times. Herečka invazi na Facebooku odsoudila hned první den, tedy 24. února.
Kdyby chtěla zpět, musela by válku přestat nazývat válkou, jak nařizují nové ruské zákony, a prosit o odpuštění, že nepodpořila "zvláštní vojenskou operaci", což je termín užívaný tamní propagandou. Alternativou je až 15 let ve vězení. "Já ale nedokážu zavřít oči nad tím, co se děje. Nedokážu lhát sobě a světu, nežít v pravdě," uvažuje Chamatovová. Odmítá, že by tím Rusko zradila. "Nejsem zrádkyně. Svou zemi hluboce miluji," dodává.
Chamatovová se v dětství věnovala krasobruslení, později vystudovala matematiku a Ruskou akademii divadelního umění v Moskvě. Před kamerou poprvé stanula roku 1997 ve snímku Vremja tancora, dva roky nato zaznamenala ohlas díky hlavní roli ve filmu Luna Papa režiséra Bachtijara Chudojnazarova či později jako odvážná Varja Ivanovová ze seriálu Děti Arbatu, natočeného dle románu Anatolije Rybakova.
Mezinárodní publikum ji zaznamenalo díky filmu Wolfganga Beckera nazvanému Good Bye, Lenin! z roku 2003, kde hrála hrdinovu přítelkyni a zdravotní sestru Laru. Později ztvárnila Kseniju ve snímku Bílá vrána, kde účinkovala s Ralphem Fiennesem. Kromě toho zasedala v porotě benátského festivalu, třikrát byla nominovaná na ruské kinematografické ocenění Nika a časopis Ogoňok ji v roce 2014 zařadil mezi nejvlivnější ruské ženy.
Dodnes patří Chamatovová k nejznámějším tamním herečkám. Střídavě se věnovala filmu, televizi i divadlu, líčí agentura AFP. Češi si ji mohou pamatovat z hostování na Mezinárodním festivalu Divadlo v Plzni, kde se před devíti lety představila v inscenaci Strindbergovy Slečny Julie. Hru z roku 1888 v režii Thomase Ostermeiera nastudovalo moskevské Státní divadlo národů. V příběhu o pádu hraběcí dcery, jež se na jednu noc stane milenkou sluhy, účinkovala po boku Jevgenije Mironova.
S ním nyní Chamatovová rovněž ve Státním divadle národů těsně před odjezdem z Ruska hrála Raisu Gorbačovovou, manželku někdejšího generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Michaila Gorbačova. Ten se vloni v lednu zúčastnil premiéry.
Nedávno Chamatovová ztvárnila také hlavní roli ve filmové adaptaci románu Zulejka otevírá oči, jejž podle předlohy tatarské spisovatelky Guzel Jachiny natočil Jegor Anaškin.
Čulpan Chamatovová již před lety založila fond na pomoc dětem trpícím rakovinou nazvaný Daruj život. Zřejmě právě kvůli němu v březnu 2012 podpořila ve volbách ruského prezidenta Vladimira Putina. Tehdy natočila videoklip, v němž tvrdila, že Putin je nadějí pro všechny nemocné malé Rusy.
Později toho litovala. Už několik měsíců po volbách protestovala proti zadržení umělkyň z punkové kapely Pussy Riot. Před třemi roky Chamatovová řekla, že bez přímluvy prezidenta by charitativní organizace v Rusku neměla šanci uspět a vybrat stovky milionů rublů. Kdyby ale byla tušila, že Vladimir Putin později anektuje Krym a rozpoutá válku na východě Ukrajiny, byla by si jeho podporu rozmyslela, omlouvala se.
V roce 2019 vystoupila Chamatovová proti ruské moci, když podpořila zadrženého divadelního režiséra Kirilla Serebrennikova. Na jeho podporu přečetla petici uměleckých osobností před Gogolovým centrem v Moskvě, jejž Serebrennikov vedl.
Teď se herečka přidala k ruským umělcům a intelektuálům, kteří na protest proti válce emigrovali. V polovině března ze země odjela tanečnice Olga Smirnovová, primabalerína baletu Velkého divadla v Moskvě. Již dříve Rusko opustili režisér Kantěmir Balagov, zpěvačky Zemfira a Alla Pugačovová, choreograf Alexej Ratmanskij nebo filmový kritik Anton Dolin.
