reklama
 
 

Pussy Riot v Praze: Útoky na ruskou opozici nás nesmí zastrašit, říká Aljochinová

17. 1. 2019 18:21
„Revoluce!“ – „Nikdy tě nesmí zlomit!“ – „Nikdy neustupuj!“ Na strohé scéně pražského Paláce Akropolis v záři reflektorů a modré kukle stojí drobná dívka. Tvrdé elektronické rytmy z počítače pouští jiná dívka s velkými černými brýlemi a vlasy obarvenými namodro.

Marija Aljochinová a její kolegyně, která vystupuje pod přezdívkou Kot, jsou dvěma zakládajícími členkami ruské skupiny Pussy Riot. Do Prahy včera dorazily při světovém turné s divadelní a hudební hrou Riot Days. Vychází ze stejnojmenné knihy Aljochinové, která vloni vyšla také česky.

Spolu s moskevským muzikantem Olegem Larionovem a hercem běloruského Svobodného divadla Kirillem Mašekou vytvořili strhující představení, shrnující dějiny této akcionistické skupiny od prvních performancí na podzim roku 2011 až po jejich akci Bohorodičko, vyžeň Putina! v moskevském chrámu Krista Spasitele. Následovalo zatčení, spektakulární soudní proces a dvouletý trest, který si Aljochinová odpykala ve dvou ženských koloniích na Urale.

Nynější představení Riot Days vzniklo vloni a s úspěchem bylo uvedeno v USA i jinde v Evropě. "Našemu producentovi Sašovi trvalo dost dlouho, než mě přesvědčil, že bychom to dokázali zdramatizovat. Ale já to měla stejně i s tou knihou. Uprostřed psaní jsem rukopis málem vyhodila," vysvětluje Aljochinová v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

"Říkala jsem si, že psát knihu o sobě je taková sebechvála, až to nikoho nebude zajímat. Naštěstí jsem kolem sebe měla lidi, kteří se mě zeptali, jestli jsem se nezbláznila. Kdyby to lidi nezajímalo, tak by o nás asi nepsali, nechodili k soudu, neprotestovali. Tak jsem to nakonec dokončila. Proč bych vlastně nemohla napsat knihu, že?" směje se Aljochinová.

Třicetiletá rodačka z Moskvy má smysl pro sebeironii. Naplno se ukáže při otázce, jestli se cítí jako celebrita. "Kdybys s námi absolvoval kus turné, to bys viděl ty celebrity," rozesměje se upřímně.

Na druhou stranu ale přiznává, že zájem novinářů jí a další vězněné člence Pussy Riot Naděždě Tolokonnikovové pomohl spustit jejich nový projekt. Jmenuje se Mediazona a je to server se zpravodajstvím z ruských soudů i věznic. Na současné ruské mediální scéně patří mezi nejzajímavější a nejcitovanější zdroje.

"Bylo to bláznivé. Mluvily jsme s desítkami lidí v Evropě i Americe a hledaly peníze. V každém rozhovoru s novináři jsme vyprávěly, jak důležité je, aby se vědělo o tom, co se děje v ruských vězeních. Představ si to, my s planoucími zraky vyprávíme někde v Británii o tom, že zrovna probíhá soud s lidmi, kteří byli na demonstraci na Bolotném náměstí roku 2012, a jak je nutné těm lidem pomoct. No a ten novinář si to vyslechl a povídá: Tak jo. A jakou rockovou skupinu máte rády?" líčí Aljochinová.

Zvážní, když přijde řeč na nedávné otrávení spoluzakladatele Pussy Riot Petra Verzilova. Došlo k němu pár měsíců poté, co Verzilov a další dvě členky skupiny vloni v létě vběhli na hrací plochu moskevského stadionu Lužniki během finálového utkání mistrovství světa ve fotbalu.

Marija Aljochinová si ale myslí, že útok na Verzilova přišel kvůli tomu, že člen Pussy Riot vyšetřoval okolnosti vraždy tří ruských novinářů ve Středoafrické republice z loňského léta. Novináři se snažili zjistit informace o působení žoldáků soukromé armády Jevgenije Prigožina, známého také jako majitele takzvané trollí fabriky v Petrohradě, kterou vyšetřovatelé americké FBI obviňují ze zasahování do tamních prezidentských voleb roku 2016.

"To je absolutní zlo. Většina lidí si neuvědomuje, že žijeme v zemi, kde se nějaký zlý skřet může snažit zabíjet lidi kvůli tomu, že se o něm snaží něco zjistit. Neuvědomuje si, jak daleko došla mnohaletá propaganda proti všem, kteří myslí jinak," říká Aljochinová, podle níž ruský stát tiše podněcuje nenávist vůči nesouhlasícím a zajišťuje beztrestnost těm, kteří fyzicky útočí na opozici.

"Já jsem si to naplno uvědomila, když byl kousek od Kremlu zavražděn Boris Němcov. To je vlastně největší rozdíl od roku 2012, když jsme začínaly," připomíná Aljochinová smrt jednoho z nejznámějších ruských opozičníků, který byl zastřelen na mostě přes řeku Moskvu v únoru 2015.

Pro Aljochinovou to ale není důvod, proč na dosavadní úsilí rezignovat, naopak. "Musí nás to naopak motivovat, aby se ještě více novinářů začalo zabývat Jevgenjiem Prigožinem. Nemůžeme to nechat být," říká Aljochinová.

Sama se stala terčem různých takzvaných neokozáckých bojůvek. Těžkou hlavu si z toho ale nedělá. "Jsou to jenom vyšňoření, vyparádění debilové. Nedávno jsme si je i natočili na Krymu. Stojí proti mně dvoumetrová gorila a křičí na mě, že jsem nepřítel státu. Prostě komedie," kroutí hlavou Aljochinová.

Komický efekt je o to silnější, že drobná dívka muži v kozácké uniformě sahala tak maximálně po ramena. Tvrdí, že strach si nepřipouštěla. "Je důležité si uvědomit, že lidé se bojí, aniž by pro to měli důvod. Teprve zpětně si to vysvětlí, že by mohli přijít o práci, nebo že by se něco mohlo stát. Podle mě je lepší prostě strach ignorovat," uzavírá Marija Aljochinová.

autor: Ondřej Soukup | 17. 1. 2019 18:21

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama