reklama
 
 

My, happy Pharrell, jsme vypustili v Praze infuzi optimismu

18. 9. 2014 8:27
Recenze pražského koncertu Pharrella Williamse, který fanouškům jasně připomněl svoji pozici hitmakera číslo jedna.

Recenze - Pharrell Williams měl celkem neobvyklý výstup na popový trůn. Od konce devadesátých let chrlil pod hlavičkou producentského dua The Neptunes hity pro druhé interprety, sólově se ale prosadil až v době, kdy už to skoro vzdal – těsně před čtyřicítkou, tedy v době, kdy popové hvězdy už obvykle míří do důchodu.

Byl jsem proto dost zvědavý, jak se jeho relativně dlouhá a klikatá kariéra odrazí v osazenstvu diváctva na jeho prvním pražském koncertě. Bezmála zaplněné O2 areně ve středu večer samozřejmě dominovali fanoušci, kteří ho znají z rádia (nebo spíše YouTube) díky šňůře šlágrů z posledního roku, jako jsou Get Lucky, Blurred Lines a samozřejmě Happy.

Mezi nimi se ale krčila také hrstka hiphopových pamětníků, kteří jeho futuristické produkce poslouchali ještě v době, kdy černá hudba byla v Čechách vlastně underground. A určitě tu bylo i pár věrných příznivců jeho trochu opomíjené rock-rapové úderky N.E.R.D. Pro ty všechny namíchal Pharrell Williams setlist své pražské premiéry.

Pharrell vzpomínající

Začněme ale pěkně po pořádku. Pharrellova chráněnce – písničkáře Crise Craba jsem bohužel nestihnul a do arény dorazil až v okamžiku, kdy na pódiu stála pětadvacetiletá anglická zpěvačka Foxes, která se zatím tlačí do povědomí fanoušků hlavně hostováním na hitových singlech, jako je Clarity (za něj společně s producentem Zeddem dostala Grammy za nejlepší taneční skladbu) nebo Right Here (s Rudimental).

Na monstrózní pódiovou show, kterou do O2 areny vozí hvězdy typu Lady Gaga nebo Rihanny, museli popoví fans zapomenout, Pharrell ve svém ikonickém kloboučku kanadské jízdní policie přece jen míří někam trochu jinam. Místo divokých přestav pódia si vystačil jen s několika tanečnicemi i vcelku zajímavou animovanou projekcí.

Její květnový debut Glorious ale celkem zapadl a pražský koncert ukázal proč. Foxes dělá omyvatelný electro pop, který neurazí, ale ani nijak nenadchne. Průměrným a hlavně dost monotónním písničkám všemožně pomáhala živá kapela i energicky tancující zpěvačka po pódiu, takže když po desáté hodině odcházela, vysloužila si alespoň zdvořilý potlesk.

Už bylo několik minut po desáté hodině a Pharrell odstartoval svůj set singlem Come Get it Bae z letošního alba G I R L. Ten hned v úvodu naznačil, že koncert bude stát na skvěle šlapající kapele, jejíž hutný groove dostával fanoušky bez potíží do varu.

Na monstrózní pódiovou show, kterou do O2 areny vozí hvězdy typu Lady Gaga nebo Rihanny, tentokrát museli popoví fans zapomenout, Pharrell ve svém ikonickém kloboučku kanadské jízdní policie přece jen míří někam trochu jinam. Místo divokých přestav pódia si vystačil jen s několika tanečnicemi, světly a asi po čtvrt hodině i vcelku zajímavou animovanou projekcí.

Úvod obstaral materiál z aktuálního alba G I R L a také Frontin´ - jediná vzpomínka na první a nepříliš úspěšnou sólovku In My Mind. Svoji první velkou hitmakerskou éru ze začátku tisíciletí připomněl Pharrell medley s Hot in Herre či I Just Wanna Love U, ze kterých ale bez rapperů zůstaly jen refrény.

Na další hity (třeba Slave 4 U pro Britney) došlo při kratičkém vystoupení dívčí breakdance skupiny DearBaes. Vzpomínalo se i na jeho rockový projekt N.E.R.D., který v průběhu kvarteta alb sklouzl z funku až do rap-metalového crossover a je nejspíše už na věky uložen k ledu – zůstaly po něm našláplé singly Lapdance, Rockstar nebo She Wants To Move, ve kterých se k Pharrellovi přidal rapper Shae Haley (někdejší člen N.E.R.D.) i několik kluků, které si vytáhli na pódium. Snad proto, aby pánové v publiku neměli pocit, že Pharrell zpívá jen holkám. (A těch byla v publiku očividně převaha.)

Šťastné hity a daftpunkovské pecky

Je dost zajímavé, že když Pharrell mluvil, mezi písničkami používá vždycky množné číslo. Tento „plural majesticus“ se klidně dal vztáhnout na různé role, které jsou skryté v jeho osobnosti - producent, zpěvák nebo rapper, jež se vzájemně vyvažují. A možná tím „my“ myslí svoje četné hudební kolaborace - producentský tandem s Chadem Hugem, spolupráce s jinými hudebníky anebo snad „transcendentální“ propojení s fanoušky, kteří za ním stáli od začátku.

Místo velikášství tak „my“ spíše podtrhuje to, že Pharrell na pódiu působí velmi skromně. Je bezprostřední a nemá problém navázat kontakt s publikem, rozhodně ale není přirozený entertainer jako třeba Justin Timberlake. I proto u pražského publika sklidil o něco menší ohlas než zpěvák, který na stejném místě stál před několika měsíci a kterému Pharrell výrazně pomohl k hvězdné kariéře.

Pharrell sice nikdy neměl vyložený problém tlačit se do světel reflektorů (viz nespočet klipů z poslední slavné éry MTV), jeho místo je ale hlavně za producentským pultem. Možná i proto se mu jeho sólové počiny nedaří úplně dotáhnout tam, kde by je chtěl mít. A čím více skladeb z G I R L hrál, tím to bylo jasnější.

Nakonec Pharrellův rukopis je tak notoricky známý, že v devadesátiminutovém setu vás musí nutně trknout, že většina hitů je postavena na velmi obdobných rytmických základech. Kdo by si ale stěžoval, když z nich dokáže vysekat perly jako Hollaback Girl, Blurred Lines či Get Lucky, které se seřadily na závěru „normální hrací doby“. Mimochodem loňský hit Daft Punk nekonečným omíláním rádii ztratil trochu šťávu a nepříliš vynalézavá verze Pharrellovy kapely se moc nesnažila vrátit ji zpátky.

V přídavku pak došlo i na další daftpunkovské pecky Lose Yourself To Dance a Gust of Wind a na samotný závěr nemohlo přijít nic jiného než Happy. Esenciální infuze optimismu, kterou Pharrell dávkuje proti globální blbé náladě, může třeba v klipové verzi působit maličko lobotomizujícím efektem. Když vidíte Pharrella zpívat písničku (inspirovanou jeho nedávno uzavřeným manželstvím) těžko ho můžete obvinit z jakéhokoliv cynismu.

Chlapík, který dal popu posledních patnácti let více hitů než kdokoliv jiný, se s Prahou loučil svým nejosobnějším kusem. Syrová sexualita jeho raných skladeb i okázalý hedonismus hiphopových hitů jsou pryč, čtyřicátník Pharrell teď vzývá rodinné štěstí, což je – vlastně nepřekvapivě – poloha, která ho dostala na vrcholy hitparád a dovolila mu vyrazit na první sólové turné v jeho kariéře.

Pharrell Williams: The Dear G I R L Tour, Praha, O2 arena, 17. září 2014.

autor: Karel Veselý | 18. 9. 2014 8:27

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama