Ten kontrast nemůže být větší. Zatímco na obalu veleúspěšného debutu sedí americká zpěvačka Billie Eilish v temném pokoji na běloskvoucí posteli, oči má zakalené bělmem a na sobě oblek evokující svěrací kazajku, na aktuální desce Happier Than Ever se zlatavými vlasy vypadá jako Madona z renesančních maleb. Zasněná, ale nijak vzpurná ani kontroverzní.
Motto "šťastnější než kdykoliv dřív" v případě devatenáctileté hvězdy neznamená záplavu radostných pocitů. Na debutu zpívala o svých traumatech, děsech a nočních můrách, pohrávala si s představou smrti. Světový pop v jejím podání připomínal nekončící horor, v odlehčenějších polohách temný komiks o strastech duše říznutý estetikou fosforeskující výpusti z chemičky.
Nyní se s razantní proměnou image posunul také zvuk. Bezmála hodinová novinka je o poznání měkčí než debut, tepavé beaty a klaustrofobické syntezátory jsou spíš vzpomínkou na "starou" Billie Eilish, přibylo jemných kontur, líbivých melodií i akustických nástrojů.
Že jde o nejočekávanější album roku, může naznačit i fakt, že Happier Than Ever si do knihovny před vydáním přidalo nejvíce uživatelů služby Apple Music v historii. A byť jsou recenze zatím především oslavné, při opakovaném poslechu se těžko ubránit dojmu, že Billie Eilish přišla o kouzlo, které ji odlišovalo od zbytku světových hvězd. Alespoň těch posmutnělých.
Zase nový Cobain?
Na přelomu let 2018 a 2019 působila jako zjevení a novináři ji fascinovaně přirovnávali ke Kurtu Cobainovi, jemuž se na začátku 90. let minulého století podařilo vztekem a melancholií přepsat pravidla mainstreamu. To jsou emoce, jichž se hudební průmysl vždy spíše děsil, po nečekaném úspěchu alba Nevermind od kapely Nirvana je ale začal vyhledávat.
Jenže za nového Cobaina byla označována například novozélandská zpěvačka Lorde už v roce 2012, kdy vydala průlomový singl Royals. A později i další umělci, například rapeři Lil Peep nebo Mac Miller. Oba zemřeli v souvislosti s užíváním drog, Millerovi ke vstupu do pomyslného tragického klubu 27 chyběl rok.
V roce 2021 už jsou Kurt Cobain tak trochu všichni. O duševním strádání hvězd se mluví otevřeněji než dřív, smutek a frustrace se rozpíná společností z pouhého sledování zpráv a hitparády jsou nacucané melancholií.
Billie Eilish se podařilo z této řeky smutku odbočit a vyplout vlastním proudem. Své démony proměnila v nadpřirozené postavy, stejně tak děsivé jako přitažlivé. Ve strašidelných klipech jí z úst lezli pavouci, topila se ve vlastních slzách s konzistencí téru, a přitom se do toho všeho dalo tančit.
Duševní strádání nikdy neadorovala ani nedramatizovala, raději říkala, že cítit se občas mizerně je naprosto v pořádku. A to musela populace, v níž případy depresí stále rostou, zaznamenat.
Úspěch debutu, za který dostala sedm sošek Grammy a jenž byl zapsán do Guinnessovy knihy rekordů, také nadobro legitimizoval fenomén bedroom producers, tedy především mladých autorů, kteří tvoří hudbu ve svých pokojíčcích. Intimita a bezprostřednost domácího prostředí se propisuje do jejich písní a Eilish dokázala, že na koleně lze napsat i nahrát album, které pohne s populární hudbou.
Děsivá hra v pokojíčku
Debut When We All Fall Asleep, Where Do We Go? vznikal v dětském pokoji jejího staršího bratra Finnease O’Connella. Krom toho, že spolu vyrůstali, se oba vzdělávali doma za pomoci rodičů, což jejich vztah ještě utvrdilo. Netrávili čas se spolužáky, spíš spolu.
Eilish byla už před vydáním debutu vycházející hvězdou a společnost Interscope si dávala záležet, aby se o tom dozvěděl celý svět. Do tvorby ale teenagerce nezasahovali, ani by to nedávalo smysl. Potřebovali něco, co by sami nedokázali vyrobit, jejich poučky by byly na obtíž. V kolonce autorů a producentů tak byla uvedena pouze jména sourozenců O’Connellových, což není v projektech této velikosti obvyklé. To samé se opakuje nyní.
První album vzniklo jako rodinná hra, občas krutá, veskrze ale zábavná. Vražd a násilí je v televizi plno od rána do večera, tak proč o nich nefantazírovat v písních. Za ty dva roky se však mnohé změnilo.
Z Finnease se stal vyhledávaný producent, nastartoval sólovou kariéru, především se ale odstěhoval se svou přítelkyní a influencerkou Claudií Sulewski do vlastního. A přestože se Eilish před novináři dlouho tvářila, že stále žije s rodiči, v nedávném rozhovoru pro magazín Rolling Stone přiznala, že také vylétla z hnízda. Dokonce už před pár lety.
Eilish si střeží soukromí s maximální pečlivostí. Už několik let se prakticky nemůže pohybovat na veřejnosti, ať už kvůli paparazzi, nebo příliš náruživým fanouškům. U mnohých si už vymohla soudní zákaz přibližování. Právě úskalí života dospívající celebrity jsou výrazným motivem nového alba. Nerušené rande je pro náctiletou zpěvačku z říše snů, představu hledání kluka provází paranoia, a nikoliv neoprávněná.
"Nejsem tvoje kamarádka ani nic jinýho, zatraceně," opakuje Eilish ve skladbě Therefore I Am a dodává, že by si ji jistí lidé (dle všeho bulvární novináři a internetoví blogeři) neměli brát do úst.
Média a internet už od jejích 16 let komentují její písně, chování i vzhled. Jednou vadí moc vytahané mikiny, jindy příliš odvážné šaty. Přesto Eilish zůstává profesionálkou a většina aktuálních rozhovorů působí, jako by reportéři zrovna potkali svoji novou nejlepší kamarádku.
Méně smrti, více zlomeného srdce
Zatímco debut zněl jako přebuzené děsy současnosti, která trpí přeinformovaností i odosobněním, na Happier Than Ever se Eilish přibližuje sentimentu Lany Del Rey a dalších umělkyň i umělců, kteří se ve své nejistotě obrací do "staré dobré" minulosti. Co na tom, že nikdy neexistovala, vzpomínky vždy poslouží jako klidný přístav před problémovou realitou.
Skladba Billie Bossa Nova představuje nečekaný retro výlet do 50. let, v němž současnost upomíná jen střídmé cinkání digitálních bicích. Your Power je niterná kytarová balada ozvláštněná střídmým funky syntezátorem, v níž se vše zdá být na svém místě. Jemně vycizelovaná, přesně tak, jak to O’Connellovi umí.
Podobně vyznívá také Halley’s Comet. Pokud by Eilish s bratrem přidala více sborových zpěvů a zvuk rolniček, mohlo být zaděláno na vánoční hit.
Autorské duo pokračuje v precizním minimalismu, ve výsledku je ale Happier Than Ever jen "další" synthpopové album.
"Halley’s Comet je o lásce a euforii, kterou přináší. Ten pocit, při které se vznášíte nad zemí. Láska je bláznivá, bláznivá věc a Halley’s Comet je prostě sladká, romantická písnička," vypráví pro časopis Rolling Stone zpěvačka, která předloni ohromila vyšinutou písní Bury a Friend o mrtvém kamarádovi v kufru auta nebo tanečním hitem Bad Guy o "zlym chlápkovi", který má hned v první sloce zkrvavené triko.
Ozvěny minulosti
Když Eilish letos v březnu zpívala na předávání cen Grammy, album měla hotové, přesto přednesla tři roky starý singl Everything I Wanted. Stejně tak už měla vlasy nabarvené na blond. Své "nové" já prý ale nebyla připravena ukázat světu, vystoupila tedy v zelené paruce. Pomyslným coming outem a první kapitolou zlatavé éry se stala až květnová a diskutovaná titulní strana magazínu Vogue.
"Starou" Eilish na novince připomíná například píseň Overheated. "Jsem přehřátá, nemůžu být poražena, nemůžete mě vymazat," líčí typicky unaveným hlasem jedovaté prostředí internetu. "Chceš mě zabít? Chceš mi ublížit? Přestaň flirtovat, celkem to zabírá," směje se anonymním haterům z internetu.
Pak je tu Goldwing, která se po sborovém úvodu připomínajícím liturgický zpěv zlomí v nepříjemnou obžalobu hudebního showbyznysu, jenž tradičně ženské talenty spíš vysává, než aby je podpořil. "Řeknou ti, co chceš slyšet, a pak zmizí."
To vše jsou ale jen záblesky minulosti. Billie Eilish na novince používá mnohem střídmější a obyčejnější výraz než ten, který jí udělal výjimečnou.
Nádech šansonu, tedy retra, má i první část kompozice Happier Than Ever, která na albu zprostředkovává jinak vzácnou a výraznou katarzi. Ostatní písně spíš plynou. Ta titulní se v polovině zastaví a pak znovu rozeběhne, tentokrát ale v kytarovém duchu. Nakonec přijde opulentní kytarové sólo a po něm přece jen rozladěné syntezátory, snad aby se neřeklo.
Jde o jeden z nejvýraznějších momentů alba, ta melodie dokáže uvíznout člověku v hlavě na celé dny. Jenže zvuk stadionové, rockové kapely není přesně to, co zpěvačku proslavilo. Ostatně od toho jsou tu jiní, kteří žánr umí lépe.
Billie Eilish působí, jako by do nových písní vepsala vše, co za poslední roky řekla v rozhovorech, případně co se o ní napsalo. Dokonce zrecyklovala svůj krátký film Not My Responsibility, který vloni v květnu adresovala všem, jež mají potřebu ji neustále propírat. "Tělo, se kterým jsem se narodila, není to, co bys chtěl?" ptá se v uštěpačném intermezzu a je namístě přiznat, že od doby vydání se v tomto ohledu skutečně mnoho nezměnilo.
Jako člověk o kousek dospěla, jako hudebnice vyzrála, tohle zařazení "do řady" ale možná přišlo příliš brzy. Billie Eilish se stala pevnou součástí hudebního showbyznysu, který jako by zbrousil hrany jejích textů i písní.
Happier Than Ever už nevznikalo po nocích jako dobrodružná hra v dětském pokoji. Eilish třikrát týdně dojížděla k bratrovi do studia, navíc v přesně stanovené dny, jež jim pro práci během pandemie určila matka. Hudebně i tematicky jde o logický a pochopitelný posun v kariéře i životě, od jedné z nejkontroverznějších umělkyň současnosti by ale člověk snad čekal víc.
Album
Billie Eilish: Happier than Ever
Interscope Records 2021