Idylka ve stínu chemtrails. Lana del Rey se ptá, jestli přestat věřit na lásku

Karel Veselý Karel Veselý
25. 3. 2021 18:58
V červnu uplyne deset let od okamžiku, kdy tehdy pětadvacetiletá Elizabeth Woolridge Grantová na internetu zveřejnila videoklip ke skladbě Video Games. Právě tehdy se zrodilo její alter ego Lana del Rey, archetyp holky z maloměsta, fascinované pozlátkem showbyznysu a přes četné facky od života dál věřící na romantické příběhy o lásce se šťastným koncem.
Novinka Lany del Rey (na snímku) se zařadí mezi ty povedenější v její diskografii.
Novinka Lany del Rey (na snímku) se zařadí mezi ty povedenější v její diskografii. | Foto: Neil Krug

Personu od té doby rozvíjí na albech, z nichž to šesté, Norman Fucking Rockwell! z roku 2019, bylo dosavadním vrcholem její kariéry. Získalo jednohlasně pozitivní reakce, dvě nominace na Grammy v hlavních kategoriích a kulturní časopisy jako Paste nebo Slant ho zařadily mezi nejlepší nahrávky dekády.

Pokračování bylo údajně hotové rychle a zpěvačka ho chtěla vydat co nejdříve. Desku nazvanou Chemtrails over the Country Club ale vloni na podzim zdržela pandemie, a tak se k posluchačům dostává až teď.

Oproti opulentním písním z Norman Fucking Rockwell!, často přesahujícím pětiminutovou stopáž, je nové album záměrně tlumené. Skladby mají minimalistická aranžmá a jsou intimnější. Místo psychedelických podtónů tentokrát Lana del Rey míří k nekomplikovanému písničkářství. Přesto výsledek působí jako střídmější dodatek k předešlé desce.

Nahrávka v průběhu posledních měsíců dostala různá jména, to finální - Chemtrails over the Country Club - se hodí zdaleka nejlépe. Vykresluje obraz soukromého klubu pro členy vyšší třídy, nad jehož poklidnou idylickou utopií jsou jako symbol paranoie, před níž nelze utéct, na nebi vidět chemtrails - tedy kondenzační čáry za letadly, v jejichž zhoubné účinky věří stoupenci konspiračních teorií. Hrdinka stejnojmenné titulní skladby tlachá o astrologii, popíjí kafíčko poté, co odvede děti do školy, a rochní se v bazénu se všemi svými šperky. Přesto soukromý ráj boháčů za vysokým plotem něco ohrožuje.

Pokračovatelka Joni Mitchell

Písně Lany del Rey zachycují rozpor mezi romantickým ideálem a realitou. Je do nich vetkaná melancholie z prozření i fáze tvrdohlavého popírání reality.

V pilotním singlu Let Me Love You Like a Woman zpěvačka utíká do fantazií romantické lásky: "Mluv ke mně v básních a písních / Nenech, abych zahořkla / Nech mě milovat tě jako žena." V dalších skladbách už jsou ale její muži alkoholici, mají potíže se zákonem, nebo se dřívější silné pouto mezi partnery pomalu rozpadá.

V pilotním singlu Let Me Love You Like a Woman zpěvačka utíká do fantazií romantické lásky. Foto: Neil Krug | Video: Polydor

Je řešením přestat věřit na lásku, stát se cynikem? Anebo dál zarytě doufat, že někde existuje ten jediný pravý a dokonalý partner či partnerka, takže každého z nás čeká finále jako z hollywoodského filmu?

Lana del Rey nenabízí jednoznačnou odpověď. Její písně nejsou manifest, spíše povídky či básně, které se snaží zachytit pomíjivé dojmy a pocity. V Not All Who Wander Are Lost sledujeme dvojici milenců, která prchá - nevíme kam, ani před čím. V Breaking Up Slowly hrdinka medituje nad budoucností vztahu, který asi dospěl do konce.

Nejlepší písničkářky vždy uměly proměnit popové písně v emocemi nabité střípky života. Lana del Rey je vzývá na začátku skladby Dance Till We Die: "Zpívám píseň od Joni a tancuju s Joan, volá mi Stevie, Courtney málem zapálila dům. Ale bože, je dobré nebýt sama." Jestli už patří do společnosti slavných Joan Baezové, Joni Mitchellové, Stevie Nicksové a Courtney Love, je asi předčasné soudit.

Jisté je, že když v závěru zazní coververze písně For Free původně právě od Joni Mitchellové, zachrání poněkud unavenou druhou polovinu alba, kdy už se písně trochu utápějí v přílišném sentimentu. Skladbu vyprávějící o setkání s pouličním hudebníkem původně z roku 1970 zpestřují hostující písničkářky Weyes Blood a Zella Day.

Titulní skladba Lany del Rey z alba Chemtrails Over The Country Club. Foto: Neil Krug | Video: Polydor

Útěcha nevědět

Lana del Rey vloni debutovala básnickou sbírkou Violet Bent Backwards Over the Grass, která vyšla i jako album mluveného slova - výhradně ale na fyzickém nosiči. Podle kritiků básně trpí přílišnou květnatostí, v písňové podobě lze ale určitou míru klišé snést. Obzvláště, když vše produkoval Američan Jack Antonoff.

Podobně jako na předchozím albu Lany del Rey také novinka nese jeho výrazný rukopis, který ctí nadčasové hodnoty popové písně a zároveň je osvěžuje aktuálními postupy z nezávislé scény. Díky Antonoffovi zněly tak dobře dvě loňské desky Taylor Swiftové, ostatně za tu nazvanou Folklore nedávno převzal Grammy pro album roku.

Chemtrails Over the Country Club je zvukově o něco konzervativnější - píseň Yosemite stojí na potemnělé atmosféře jako z filmů Davida Lynche, zatímco úchvatná White Dress si nejprve vystačí jen s klavírem, k němuž se postupně přidávají jemné jazzové prvky.

Na jejich pozadí hrdinka vzpomíná na dobu, kdy jí bylo devatenáct, pracovala jako číšnice v restauraci u silnice, poslouchala kapely jako The White Stripes a Kings of Leon a snila o slávě v hudebním průmyslu. "Nějak mi to vnucuje myšlenku, že mi tehdy bylo líp," končí píseň pro ni typicky hořkosladkým poznatkem.

Kvůli vyvolávání nostalgie někteří kritici obviňují zpěvačku z kulturního zpátečnictví. Jiní dokonce poukazují, že její texty glorifikují domácí násilí nebo podřadné postavení žen, čemuž Lana del Rey moc nepomáhá, když odmítá feminismus. Ze všeho nejvíc ale kráčí proti proudu současného zpolitizovaného popu. Zatímco ten má na všechno jasnou odpověď, Lana del Rey svět raději pozoruje než vykládá.

Obal alba Chemtrails over the Country Club.
Obal alba Chemtrails over the Country Club. | Foto: Polydor

Její písně nejsou v první rovině politické, byť odrážejí komplikovaný vztah Ameriky ke své idealizované minulosti a mýtům.

Když se Lana del Rey stylizuje do paničky z předměstí, která si chce žít svůj sen a zas a znovu selhává, i to je samozřejmě komentář k současnosti.

Nakonec to vše funguje hlavně díky osobní rovině. Lana del Rey utěšuje fanoušky, že na složité otázky lásky a života neexistují jednoduché odpovědi.

Chemtrails over the Country Club funguje jako působivá kolekce ztišených písní o komplikovaném milostném životě. Už stopáží kolem 40 minut je to přiznaně "malé" album, které spíše doříkává témata otevřená na předchozí desce, než aby odvážně vykročilo dál. I tak se zařadí mezi ty povedenější v diskografii Lany del Rey.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 52 minutami

Při sebevražedném útoku v Somálsku zemřelo nejméně sedm lidí

Nejméně sedm lidí v sobotu zemřelo při sebevražedném útoku nedaleko prezidentské rezidence v somálské metropoli Mogadišo, informovala agentura Reuters s odvoláním na místního představitele. Osm lidí je po výbuchu zraněných., dalších osm je zraněnýc

Bomba nastražená v autě explodovala ve chvíli, kdy byl vůz na křižovatce. Svědek agentuře Reuters popsal, že viděl sedm zničených automobilů a tři rikši. Celá křižovatka byla podle něj potřísněna krví.

Kdo za útokem stojí, zatím není zřejmé. Podobné útoky nicméně často provádí islamistické hnutí Šabáb, které je napojeno na teroristickou síť Al-Káida. Šabáb chce v africké zemi svrhnout vládu a prosadit svůj přísný výklad islámského práva.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Kanadská katolická církev se omluvila za utrpení, které musely snášet domorodé děti v internátních školách

Kanadská katolická církev se veřejně omluvila za utrpení, které musely snášet statisíce domorodých dětí v internátních školách, kde se usilovalo o jejich násilnou asimilaci. Biskupové v prohlášení napsali, že cítí hlubokou lítost a upřímně se omlouvají za to, že se církev podílela na systému, jehož cílem bylo vymazání domorodé kultury a spirituality, a za to, že její představitelé týrali a zneužívali své svěřence.

Internátními školami, které financoval stát a které provozovaly povětšinou katolické misionářské kongregace s cílem asimilovat děti původních obyvatel, prošlo v Kanadě v 19. a 20. století na 150 000 nezletilých. Vyšetřovací zpráva kanadských úřadů z roku 2015 označila systém, který vynucoval odloučení dětí od rodičů, za "kulturní genocidu". Děti navíc byly často vystaveny týrání, sexuálnímu zneužívání a hladovění, odhadem 6000 jich zemřelo.

Letos se o zločinech spáchaných v těchto školách a otřesných podmínkách, které tam panovaly, opět začalo mluvit kvůli nálezům hromadných pohřebišť na pozemcích internátů. Na místě bývalé internátní školy v Marievalu v provincii Saskatchewan objevili vyšetřovatelé na 750 neoznačených hrobů. U někdejší církevní školy ve městě Kamloops v Britské Kolumbii se našly ostatky 215 dětí, těm nejmladším byly zhruba tři roky.

"Řada katolických komunit a diecézí se podílela na systému, který vedl k potlačování domorodých jazyků, kultury a spirituality a nedokázal respektovat bohatou historii, tradice a moudrost původních obyvatel. Uznáváme, že někteří členové katolického společenství spáchali těžké přečiny," uvedli biskupové.

Zdroj: ČTK
Další zprávy