V klidné části Liberce stojí drobná vilka z roku 1914, která si i přes svou půvabnost uchovává spíše nenápadný výraz. V Liebiegově městečku ji navrhl architekt Jakob Schmeissner, jenž roky úzce spolupracoval se slavnou libereckou průmyslnickou rodinou Liebiegů. Citlivá rekonstrukce jí pak po letech vdechla nový život, a tak dnes vypráví překvapivě vrstevnatý příběh domu s jedinečnými detaily.
Je to jasné. Rok 2026 bude rokem velkých kulturních gest. V nejrůznějších koutech světa vyrůstají muzea, která nemají být jen výstavními síněmi, ale přímo novými ikonami měst. Architektura, miliardové rozpočty i silné příběhy: prohlédněte si výběr těch nejočekávanějších otevření, kvůli nimž se vyplatí vycestovat.
Secesní okázalost, kubistické experimenty i současná architektura plná skla, oceli a zeleně. Některé stavby nejsou jen domy – jsou to otisky ideálů, ambicí i nálad své epochy. A každá z nich zanechala v českém prostoru stopu, kterou nelze přehlédnout. Prohlédněte si výběr ikonických děl naší země.
Juráš Lasovský a jeho dva kamarádi se v roce 2019 nechali zlákat nabídkou lehkého opevnění a za pár tisíc korun si od armády koupili jeden z řopíků v opuštěné české krajině. Betonový bunkr se jim líbil tvarem i umístěním, kvůli nedostatku světla a stísněnému prostoru ale neměli moc možností, jak ho využít. Začali proto přemýšlet, jak jeho formu vylepšit a přitom mu neubrat na původní estetice.
Pražskou čtvrť Žižkov stát v 70. letech minulého století vnímal jako jedno z míst, které čeká kompletní obnova. Domy postavené podnikateli a továrníky měla nahradit radiála a paneláky z koncepce ateliéru SIAL, který si pro podporu svých vizí najal fotografa Pavla Štechu. Jeho vizuální výpověď o neutěšeném stavu tehdejších budov a nuzných sociálních poměrech měla ale opačný účinek.
Chalupa ve Vidlaté Seči v Pardubickém kraji byla sice od pohledu z ulice malebná, uvnitř ale neobyvatelná. Střecha měla díry, zdi byly nasáklé vodou a chyběla toaleta nebo koupelna. Manželé se proto rozhodli pro kompletní rekonstrukci, která sto let starý vejminek postavený původně pro vysloužilého statkáře dostane zpátky do formy.
Po náročné rekonstrukci se před dvaceti lety znovu otevřel Baťův mrakodrap ve Zlíně. Dne 30 října 2004 v něm začaly fungovat kanceláře Krajského úřadu Zlínského kraje a finančního úřadu města. Zatím největší generální oprava zachránila odkaz kdysi druhé nejvyšší budovy v Evropě, která dodnes poutá pozornost svou elegancí i přirozeným zakomponováním do baťovského města.
Laichterův dům, který od začátku dvacátého století vyhlíží do pražských Riegerových sadů, je jednou z nejpozoruhodnějších staveb na Vinohradech. Zastavit se u něj stojí za to nejen díky jeho autorovi architektu Janu Kotěrovi, ale i protože minulost původních majitelů je stejně vrstevnatá jako jeho vnější fasáda. Dnes o ní vypráví jejich dědic Štěpán Laichter, který v domě lidem umožňuje i přespat.
Cesta Romana Kouckého k architektuře byla jiná, než je obvyklé. Dostal se k ní přes truhlářské řemeslo. Dnes v 65 letech vede vlastní ateliér, je autorem několika územních plánů a k tomu zvládá učit. Se svými stavbami, jako je most v Ústí nad Labem nebo ten trojský v Praze, byl v nominaci na Architekta roku už před dvěma lety, laureátem se ale nestal. Letos je ve výběru se čtyřmi rivaly.
Přestože je součástí obce, jako by byl skrytý před okolním světem. Černý dům ve Vraném nad Vltavou si majitel nechal postavit na kraji uliční zástavby s přáním, aby zapadl do okolí, ale zároveň se od něj i distancoval. Architekti z 0,5 Studia navrhli dům se sedlovou střechou, kde všechny pokoje vyhlížejí do zahrady, přímo na hladinu nového biotopu.
V roce 1948 jim komunisté znárodnili funkční mlýn, a když ho po sametové revoluci dostali zpět, byla z něj ruina. Rodina si se zchátralým areálem na Břeclavsku dlouho nevěděla rady. Aby mohla industriální budova získat nový účel, potřebovala velkou finanční injekci. Podařilo se to až vnukovi původního majitele, který cihlovou stavbu proměnil na bistro, vinárnu a kavárnu v jednom.
Zámek Veleslavín a přilehlý park se čtyřmi budovami v Praze 6 chce dát státní úřad do dražby. Jeho vyvolávací cena by měla být 580 milionů korun, což je mnohem víc než odhad z roku 2018, kdy se do prodeje zámku vložil spolek Hradní potok. Jeho zástupci, složení z obyvatel Prahy 6, se dlouhodobě zasazují o záchranu veřejného areálu, který je podle nich plícemi celé čtvrti.
Svérázný Jan Nepomuk Berwid-Buquoy a jeho rodina končí na zámku Tábor - Měšice. Provoz kulturní památky začal být nad jejich síly. "Není to snadné rozhodnutí. Ale enormní náklady na energii ve výši 2500 eur (62 500 Kč) za čtvrtletí už nejsou dostupné ani pro nás," napsala na sociální sítě jediná dcera zámeckého páru.
Pár z Prahy, který vlastní pozemek v zahrádkářské kolonii nedaleko Vltavy, přišel za architekty se zvláštním zadáním. Starou, rozpadající se chatku chtěli on i ona zbourat a nahradit malou stavbou, v níž se budou celou dobu cítit, jako by byli venku.
Osmiboký sloupový základ, ale místo mramoru jen dřevo. Kinetický altán, který před prázdninami vyrostl v zahradách zámku Radíč na Sedlčansku ve Středočeském kraji, je poctou římské architektuře, konkrétně chrámu Vesta z náměstí kdysi známého jako Forum Romanum.
Máj Národní v centru Prahy uvnitř připomíná vertikální Matějskou pouť. Ve velké části devítipatrové budovy jsou atrakce v podobě skluzavek, arkádových her, závodních simulátorů i nejdelšího baru ve střední Evropě. "Je to dům, kde se mají lidé bavit. Cílili jsme na všechny, od těch nejmenších dětí až po dospělé. Naším přáním je, aby lidé odcházeli s úsměvem," shodují se majitelé památky.
