


V klidné části Liberce stojí drobná vilka z roku 1914, která si i přes svou půvabnost uchovává spíše nenápadný výraz. V Liebiegově městečku ji navrhl architekt Jakob Schmeissner, jenž roky úzce spolupracoval se slavnou libereckou průmyslnickou rodinou Liebiegů. Citlivá rekonstrukce jí pak po letech vdechla nový život, a tak dnes vypráví překvapivě vrstevnatý příběh domu s jedinečnými detaily.
Dnes je stavba, kde dominuje zelená barva či dřevo, znovu plnohodnotným domovem pro čtyřčlennou rodinu a za její citlivou obnovou stojí ateliér atakarchitekti, konkrétně architektky Jana Janďourková Medlíková a Michaela Doležalová.
Tvůrkyně projekt odstartovaly již v letech 2020–2022 a stavba probíhala mezi roky 2022–2024. Kolaudace se však rodina dočkala až v červenci 2025, ale čekat se vyplatilo.
Schmeissner, tvůrce původní podoby stavby, zasadil dům téměř ze všech stran mezi komunikace, což mu sice ubralo na soukromí, ale naopak dodalo osobitý urbanistický výraz. Objekt dříve pravděpodobně sloužil rodině zahradníka či hlídače – nebyl tedy určen k okázalému bydlení, nýbrž k praktickému každodennímu životu. A jak se běžně stávalo, jeho klidná symetrie byla v devadesátých letech narušena nevhodnými úpravami a přístavbou garáže, čímž zmizela původní jednoduchost i vyváženost návrhu. Dům tak začal obrazně řečeno „kulhat“.
Po letech se dům konečně dočkal lepších vyhlídek. Současní majitelé si totiž uvědomili hodnotu místa i samotné stavby. Proto se rozhodli vrátit budově její architektonickou i urbanistickou integritu, přičemž základní bylo odstranit nepůvodní garáž a znovu zdůraznit čtvercovou hmotu. Pro čtyřčlennou rodinu byl však dům příliš malý a podkroví stísněné, a tak povalovaný ateliér vytvořil novou přístavbu, která je nízká a symetricky navazuje na západní stranu původního domku.
Střecha se pak rozpíná napříč celou šíří pozemku a působí jako rozepjaté křídlo od plotu k plotu. Přestože je velkorysá, nepřebíjí historickou stavbu. Naopak – původní dům zůstává hlavním aktérem. Pod severní částí střechy dále vznikl dřevěný box na zahradní náčiní, jižní část u vjezdu poskytuje kryté parkovací stání. A samotná obytná část přístavby je zasazena uprostřed za domem, přičemž díky mírnému zkosení stěn je z ulice téměř neviditelná.
Novotvar přístavby rozdělil zahradu o ploše 591 metrů čtverečních na dva odlišné prostory: přední část zůstává vizuálně propojena s ulicí, zatímco zadní část nabízí intimitu a klid. Přístup k domu i chodník kolem něj jsou pak vyloženy kamenem z místní žuly, terasa za domem zase modřínovými prkny. Přírodní materiály podtrhují dialog mezi historií a současností.
A zatímco historická část domu prošla pečlivou rehabilitací, u přístavby pak naopak pracovali současným architektonickým jazykem. Stanová střecha znovu získala původní bobrovky a špaletová okna byla kvůli špatnému stavu nahrazena věrnými replikami a doplněna typickými laťovými okenicemi. Neproporční vikýře s trojúhelníkovými okny zase ustoupily klidnějším, souměrnějším tvarům odpovídajícím měřítku domu. U nové části pak nechybí subtilní betonová střešní deska porostlá zelení, velkorysé prosklení či dřevěné laťové obložení zahradního skladu ladí s lineární omítkou.
Díky vhodné úpravě spolu historická část a novostavba nesoupeří – naopak se příjemně doplňují.
Před rekonstrukcí sloužil interiér kancelářskému provozu. Nové uspořádání mu vrací obytný charakter a proměňuje jej v plnohodnotný domov o dispozici 5+1. Hlavní vstup v prvním nadzemním podlaží zachovali a schodišťová hala si ponechává svůj původní výraz díky zrenovovanému schodišti – a ačkoliv je jemně prodloužena, stává se přirozenou osou domu.
Kuchyně pak přirozeně funguje jako skutečné srdce domu, přičemž přes průchozí spíž propojuje pracovní část s obytným prostorem v přístavbě, kde se jídelna a obývací pokoj otevírají velkorysými výhledy do zahrady. Podkroví zase definují vikýře a sloupky nesoucí vaznicovou soustavu stanové střechy a severozápadní část skrývá koupelnu s tím, že jihovýchodní a jihozápadní sektor patří dětským pokojům. A v domě nechybí ani malý sklad – často opomíjená, ale důležitá součást obydlí.
Vilka v Liebigově městečku tak dnes dokazuje, že i drobná stavba může nést silný architektonický příběh. Stačí pochopit její podstatu, vrátit jí ztracenou rovnováhu a citlivě doplnit to, co současný život vyžaduje.
Zdroj: atakarchitekti






Americký prezident Donald Trump se domnívá, že by státy světa měly USA s otevřením Hormuzského průlivu „pomoci radostně“. „Některé (země) jsou z toho velmi nadšené a některé ne. Jsou mezi nimi i země, kterým jsme pomáhali po mnoho, mnoho let,“ řekl Trump. Část spojenců už účast vyloučila. Učinilo tak například Německo, podle jehož kancléře Friedricha Merze není íránská válka záležitostí NATO.



Ukrajina v noci na pondělí podnikla rozsáhlý vzdušný útok na Moskvu. Ruská protivzdušná obrana podle ministerstva obrany zničila nad metropolí a jejím okolím 53 dronů. Na jihu Ruska hořel po útoku dronu zásobník ropy, informovaly místní úřady.



Česko je připraveno stát v čele mise, která by zjistila stav ropovodu Družba poškozeného na Ukrajině ruskými útoky, uvedl v pondělí ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO). Předseda opoziční ODS Martin Kupka řekl, že by jasnou mezinárodní zprávu uvítal, důvěřuje ale ukrajinským technikům. „Varuji před tím, aby se Česká republika ocitla v pozici užitečných idiotů,“ vyzval Kupka.



Premiér Andrej Babiš ostře útočí na předcházející vládu Petra Fialy velmi často. Ale útok, který předvedl na začátku tohoto měsíce, byl ještě o poznání tvrdší. Fialu a jeho koalici obvinil z toho, že má na svědomí zdraví mnoha dětí, protože podle jeho slov umožnila prodej drog – konkrétně kratomu. Skoncuji s tím, sliboval Babiš. Teď se ale ukazuje, že realita je jiná, než ji popisoval.



Hokejový Světový pohár se v únoru 2028 bude hrát i v Praze.