Foto: DVTV

Petr Fischer: Neuměl by zůstat stranou, písně by šly na dřeň

Karel Kryl byl zklamán z politického vývoje nové demokracie už na začátku 90. let. Napsal tehdy také pár písní, v nichž toto zklamání vyjadřoval. Byla v tom ironie a výsměch, ale také velký smutek, na který podle mnohých nakonec i umřel. Myslím, že by se podobně vyjadřoval i dnes, protože byl člověk, který neuměl zůstat stranou.

Kryla nejvíce ničila absence pozitivní vize a neuvěřitelné morální rozpory postkomunistické společnosti. Nemožnost vyrovnat se s minulostí, neboť se nám neustále plete pod nohy v podobě nových bafuňářů, kteří se chovají skoro stejně arogantně a povýšeně jako ti minulí. V Krylových písních se ovšem politická aktualita stávala univerzálním popisem a charakteristikou, vždy tu byl přesah, téměř nikdy to nebyla agitka. Snad by mu to vydrželo, kdyby dnes žil.

Na Krylovi nejen mě nejvíce fascinuje jeho patos, což je něco, co dnešním písním naprosto chybí. Patos v pozitivním smyslu, naladění na jakousi spodní bolavou strunu světa, v níž se rozeznávají důležité souvislosti a pravdy. Někteří lidé to vysvětlují Krylovou křesťanskou vírou, která byla skoro až starokatolická, laicky řečeno, pokrývala v Bohu celý svět. Jiní vidí jeho neobyčejnou empatii a pronikavost, která se skrývala už v jeho chlapeckém pohledu, jak připomíná například Jiří Černý. Byl to takový věčný kluk, který se nebojí vidět a o viděném básnicky, a tudíž často bezohledně, na dřeň svědčit. Krylovy písně dnes rezonují právě proto, že v nich je tento typ univerzality. A tak - zdá se - se budou zpívat vždy a vždy budou na místě. 

Petr Fischer (1969) je český novinář, scenárista a moderátor. Od prosince 2016 do prosince 2018 působil na postu šéfredaktora Českého rozhlasu - Vltava. Za nejasných okolností mu rozhlas neprodloužil smlouvu.