Když se do sebe zamilují východoněmecká punkerka a angolský student, narodí se terč rasismu. Spisovatelka Olivia Wenzel v knize Tisíckrát obejít strach popisuje hledání sebe sama, truchlení a zkušenost černé ženy z "bílého" města. Díky kulturní blízkosti východního Německa a Česka může její příběh zaujmout nejen tuzemské etnické menšiny, ale také většinovou společnost.
V úterý 22. června 1999 ve francouzském Lyonu čtyřicátník Claude přidal plyn na motorce, která se vzepjala do výšky, vymrštila ho na vozovku a on ještě ten večer podlehl zraněním. Jeho manželka Brigitte Giraud o tom po více než dvou dekádách napsala knihu.
Být, či nebýt matkou? Otázku, kterou pokládá spisovatelka Sheila Heti v knize Mateřství, si podle statistik klade i čím dál větší množství Češek. To se nelíbí významné části společnosti. Stejně jako v mnoha ohledech penalizuje matky, trestá i bezdětné, které odmítají být - autorčinými slovy - “portálem, skrze nějž může přijít muž”. Ženy tak poslouchají, že rodí málo, pozdě a špatně.
Když francouzská spisovatelka Annie Ernaux loni přebírala Nobelovu cenu za literaturu, na slavnostním banketu vzpomínala, proč se kdysi rozhodla psát. Zvláštní žánr nobelovské řeči k tomu svádí, reflexe a bilancování jsou něco jako prvky povinné sestavy.
Často zaznívá otázka, jaké je dnešní Rusko. Mnoho možností, jak se dostat za hradbu propagandy a promluvit s obyčejnými lidmi, však za války neexistuje. I proto je dobře, že se k českým čtenářům dostává útlý román Rána od čtyřiatřicetileté ruské spisovatelky Oksany Vasjakinové.
„Dovedl sis můj život představit?“ ptá se Édouard Louis otce ve fiktivním vysvětlení své kompletní životní transformace. Kdyby otec, jemuž spisovatel adresoval velkou část své česky právě vydané knihy Jak se stát jiným, dostal prostor, nejspíš by odpověděl, že ani ve snu. Mladík ještě před třicetinami prožil tolik životů, kolik otec zahlédl snad jen v neustále blikající televizní obrazovce.
Hned po skončení veletrhu Svět knihy dorazí do Prahy populární francouzský spisovatel Édouard Louis. Mladý autor, jehož knihy bývají označovány za takzvanou autofikci, představí český překlad svého nejnovějšího románu Jak se stát jiným. Informovalo o tom nakladatelství Paseka.
Manželce básníka Miloše Doležala se udělalo zle ze vteřiny na vteřinu. Stihla se napít a konstatovat bolest hlavy, než její muž z vedlejší místnosti uslyšel ránu. Z mdlob ji ještě vzkřísil. Krátce nato už ze samoty na Vysočině „vrtulník odnáší tělo s duší nachovou“. Drnčí sklo. Poslední, co mu řekla, bylo: promiň.
Nobelova cena za literaturu je šitá na míru mužům, míní francouzská spisovatelka Annie Ernauxová, která ji tento týden získá jako teprve 17. žena od roku 1901. "Projevuje se to například snahou udržovat tradici. Držet se tradice je spíše mužská záležitost, představuje způsob, jak jeden člověk předává moc druhému," řekla dvaaosmdesátiletá autorka agentuře AFP.
Annie Ernauxová píše o svém životě tak, že se dotýká nás všech. Její nejznámější autobiografický román Roky, který v překladu Tomáše Havla nedávno vydal Host, je výpovědí celé generace.
Od minulého čtvrtka, kdy Nobelovu cenu za literaturu získala spisovatelka Annie Ernauxová, už francouzské nakladatelství Gallimard objednalo dotisk 900 tisíc kusů jejích knih. Uvedl to časopis Livres Hebdo, podle nějž díla mizí z pultů knihkupectví nevídaným tempem.
Od minulého čtvrtka, kdy se francouzská spisovatelka Annie Ernauxová stala držitelkou Nobelovy ceny za literaturu, jsou její tituly vyprodané v několika newyorských knihkupectvích a představují nedostatkové zboží také v internetovém obchodě Amazon. Mimořádný zájem nyní vzbudilo i její vystoupení v knihkupectví Albertine Books, jež sídlí v newyorské čtvrti Upper East Side.
Byť to může znít nabubřele, Topecká škola je román o stavu národa. Pojednává o násilí, úpadku jazyka a slovy autora Bena Lernera též o toxické maskulinitě. To jest o "bouřlivé krizi identity u bílých mužů", kteří nepoužívají řeč ke komunikaci, nýbrž k rozlíceným monologům.
Za odvahu a preciznost, s nimiž zkoumá lidskou paměť, dvaaosmdesátiletá francouzská autorka Annie Ernauxová získala prestižní Nobelovu cenu za literaturu. Ve čtvrtek krátce po jedné hodině odpoledne to ve Stockholmu oznámila Švédská akademie.
Chudoba dělá z lidí nepřátele i uvnitř rodiny. Francouzský spisovatel Édouard Louis v česky nedávno vydané próze Boje a proměny jedné ženy ukazuje, jak obnovovat vzájemnost a přetavit ji v radikální politický projekt.
Téměř deset let po vydání své poslední básnické sbírky Chůze po dunách, za kterou získala Magnesii Literu, se Kateřina Rudčenková vrací stošedesátistránkovou novelou Amáliina nehybnost. Opět je za ni nominovaná na tutéž cenu, tentokrát v kategorii Litera za prózu.
Můj odpočinkový rok je román o experimentu. Zoufalá hrdinka se rozhodne prožít 365 dnů v omámení a naději, že se probudí a život jí „bude stát za tu dřinu“. Jak tohle může dopadnout?
Devětadvacetiletý Édouard Louis píše výhradně o svém životě. Výjimečného autora autobiografického žánru z něj dělá fakt, že ze zkušeností gaye vyrůstajícího na francouzském venkově vytvořil něco obecně platného: přesnou analýzu sociálně slabých oblastí nebo menšin vyloučených ze společnosti.
Nikdy na sebe neupozorňuj, stačí, že jsi Vietnamec, říkala mu maminka. Ocean Vuong už ale patří k jiné generaci. Zatímco pro první vlny vietnamských přistěhovalců v USA bylo nejdůležitější splynout s davem, jejich děti dnes píší o tom, co rodiče nebo prarodiče zjevně i neradi vyprávěli.
Poděkování je zpravidla odstaveček na konci knihy, kde autor vzdává hold rodině nebo literárním agentům, kteří ho podpořili. V případě debutu Američana Nica Walkera nazvaného Poprvé se však číst vyplatí, neboť nastiňuje nezvyklý příběh svazku – a potažmo autora.
Nejlepší pasáže v nové knize režisérky Andrey Sedláčkové nazvané Téměř nesmrtelná láska jsou ty věnované Milanu Kunderovi. Česká filmařka, která žije napůl v Praze a Paříži, nachází paralely mezi životem slavného spisovatele a své hrdinky Martiny. Ta se autorce v mnoha ohledech podobá.
