Kniha, kterou v překladu Aleny Machoninové vydalo nakladatelství Maraton, prolíná reálný svět se vzpomínkami protagonistky. Obsahuje nesmírně zajímavé postřehy a svědectví z přelomu uplynulé a současné dekády.
Odehrává se mezi třemi městy: Volžském, usazeném na dolním toku Volhy v evropské části Ruska, sibiřským Usť-Ilimskem na břehu velké řeky Angary a metropolí Moskvou. Román začíná smrtí hrdinčiny matky a kremací ve Volžském. Poté už pokračuje vypravěčka sama s malou urnou naplněnou popelem. Rozhodne se jej uložit do hrobu ve svém rodném Usť-Ilimsku. Protože z Volžského nejsou žádné přímé lety, vydá se na Sibiř přes Moskvu. Tam ji však přepadnou stavy, které další cestu neumožňují.
Až v této části se čtenář dozví, kde hrdinka pracuje, jaké je vydělávat si v Moskvě jako servírka nebo shánět tam podnájem. Vzpomínky na Sibiř, které knize dominují, patří vztahu matky a dcery, jejich společné domácnosti a soužití: den výplaty, pojídání salámu jako největší delikatesy, jeden jediný velký nákup na trhu za celý měsíc. Prokřehlé ruce v rukavicích. Osamělé spaní v posteli za stěnou, matčini milenci, taxikáři, alkoholici, násilníci, spasitelé.
Napsané je to stylem, který pro ruskou literaturu není úplně obvyklý - jedná se o takzvanou autofikci propojující autorčiny prožitky se skutečnými událostmi a románovým vyprávěním. Pojem se poprvé objevil ve francouzské literatuře 70. let minulého století, v současné době mezi jeho nejvýraznější představitele patří mladý Édouard Louis, nobelistka Annie Ernaux nebo populární Karl Ove Knausgård.
V autofikci se sice objevují reálné postavy a příběhy, ale tím, že si je autor vyvolává zpětně a zaujímá k nim postoj, se stávají více symbolické a obecnější.
Děj románu Rána je prostý a nepředstavuje hnací motor. Autorka se spíše soustředí na vytváření a jemné otesávání svého alter ega. To utvářejí vzpomínky a vyprávění, formují jej texty jiných autorů i autorek, často teze teoretičky Susan Sontagové, stejně jako mýty či legendy. Stylovou různorodost posiluje motiv hledání, sebeobjevování a sebevytváření.
Oksana Vasjakinová na próze pracovala necelého půl roku, další tři měsíce zabraly pečlivé a dramatické úpravy zkušeného knižního redaktora Denise Larjonova z ruského nakladatelství NLO. Někdejší básnířka Vasjakinová se při konstruování tohoto svého prozaického debutu dvakrát ocitla v bodu, kdy si nebyla jistá, jak dál. Přítelkyně scenáristky jí radily, ať do románu zakomponuje dějový zvrat - ať třeba hrdinka ztratí urnu s matčiným popelem.
Vasjakinová si však uvědomila, že takovým směrem vyprávění rozvíjet nechce. Záleželo jí na tom, aby text věrně odrážel hrdinčiny prožitky, aby byl opravdový. "Nechtěla jsem s matčiným popelem někam jet, chtěla jsem s ním žít," řekla v jednom interview.
Syžet proto vystavěla na vnitřním konfliktu protagonistky, jež se těžce loučí s rodičem. Současně ale čtenáři zpřístupňuje víc a víc vzpomínek na citově chladnou matku a osamělé dětství v její přítomnosti. Právě tento rozpor tvoří dynamiku textu. "Představuji si knihu a psaní jako cestu, jako silnici, po které jdu skrze sebe k jiným," píše Vasjakinová.
Vystudovala básnictví na Literární akademii Maxima Gorkého v Moskvě, za první sbírky poezie nazvané Když jsme žili na Sibiři a Ženská próza, tematizující násilnické chování svého otce, získala v roce 2019 cenu Puškinova lycea.
Stala se významnou postavou takzvané fem-poezie, jak se začalo říkat lidem sdruženým okolo ruského projektu F-poezie. Ten zorganizovala jiná básnířka Galina Rymbu, brzy se přidala Vasjakinová.
Rymbu má ukrajinské kořeny, a proto se ještě před válkou přestěhovala do ukrajinského Lvova. V současné době představuje asi nejzajímavější autorku rusky psané ukrajinské poezie.
Na její aktivity navázal portál syg.ma, jenž dodnes publikuje texty v ruštině týkající se feminismu v kategoriích jako filozofie, poezie, politika či sociologie. Sdružuje desítky aktivních autorů, mužů i žen, v Rusku i mimo něj.
Takzvané fem-psaní v Rusku je velmi politické - citlivě reaguje jak na tamní společnost, tak politiku. Současně se snaží narušovat zvyklosti: o těle, především tom ženském, se autorky vyjadřují otevřeně, bez lyrických příkras, dělí se o vlastní zkušenosti.
Americký internetový časopis Time už roku 2020 věnoval celý článek fem-poezii a za její hlavní tváře označil Oksanu Vasjakinovou s Galinou Rymbu. Téhož roku americké nakladatelství Isolarii vydalo první antologii tohoto žánru nazvanou F-Letter: New Russian Feminist Poetry. V současné době Vasjakinová pracuje na knize o ruskojazyčné ženské poezii v Rusku.
Z tradice fem-poezie vyšla i při psaní svých tří próz: na česky nyní vydanou Ránu navázala vloni Step a letos Růže. První díl analyzuje vztah k matce, chápe ji jako životní sílu, kterou je hrdinka často inspirována, ale také vláčena.
Zatím nepřeložená druhá část Step se zaměřuje na otce, řidiče kamionu. Ten zpřítomňuje násilí, potřebu být na cestě, stejně jako nekonečné prázdné prostory Ruska. Poslední část trilogie, půvabný a jemný text o hrdinčině tetě Světlaně, zkoumá pocity pustoty, depresí a společenskou změnu po loňském zahájení ruské invaze na Ukrajinu.
Rána od Oksany Vasjakinové je sugestivní, alarmující výpovědí mladé autorky o tamní společnosti, umírání, o smrti, vlastním dětství i lesbické lásce. Spisovatelka upřímně líčí uvědomování si svého vzrušení ve vztahu k ženám, cestu k milované partnerce přes neopětovanou lásku, nemilované partnerky a náhodné známosti. Zároveň je text zajímavý z hlediska stylistiky. Kombinuje prózu, esej, deníkové zápisky i verše. Skrz každodennost a všední životy lidí z autorčina nejbližšího okolí zachycuje historickou epochu počátku tisíciletí v Rusku.
V zemi, kde od roku 2013 platí zákon zakazující takzvanou propagaci homosexuality, vyšel román zprvu s označením, že je určen čtenářům starším 18 let. Momentálně už byl zařazen mezi nevhodné texty: zmizel z knihkupectví, internetových obchodů i internetových knihoven.
Oksana Vasjakinová tak stanula po boku dalších velkých autorů, jejichž knihy se v Rusku staly z různých důvodů tabu - Borise Akunina, Dmitrije Bykova či Ljudmily Ulické.
Kniha
Oksana Vasjakinová: Rána
(Přeložila Alena Machoninová)
Nakladatelství Maraton 2023, 248 stran, 348 korun.
