Teprve sedmadvacetiletého Édouarda Louise, jednoho z nejtalentovanějších současných francouzských spisovatelů, může český čtenář znát díky oceňované prvotině nazvané Skoncovat s Eddym B. Nedávno mu v českém překladu Sáry Vybíralové vyšla druhá kniha Dějiny násilí: opět nečekaná, opět autobiografická.
V českých knihkupectvích se objevila další obálka, z níž shlíží zasmušilý Nor Karl Ove Knausgård. Někdy prostě zaprší, konstatuje podtitul lakonicky, tentokrát téměř v rozporu s provokativním názvem celé románové série Můj boj.
Že nová próza Jana Němce nazvaná Možnosti milostného románu bude patřit k nejzajímavějšímu, co v posledních letech nabídla česká literatura, snad ani nepřekvapí.
„Jakmile jsem pohlédl na papír v psacím stroji, všiml jsem si, že na něj někdo něco připsal. Zamrazilo mě. První půlka stránky byla moje, pak následovalo pět řádků, které moje nebyly. Přečetl jsem si je: ‚Gabriel ji strčil prsty hluboko do vlhký k*ndy…‘ Seděl jsem tam a zíral na těch pět řádek, otřesený do hloubi duše. Ano, měl jsem skoro na krajíčku.“
V českém překladu vyšel román Skoncovat s Eddym B. Jeden z nejuznávanějších mladých francouzských prozaiků vypráví o chudém klukovi z vesnice, který coby homosexuál zažívá šikanu. Svou orientaci nechápe a touží být jako ostatní muži.
Záhada spojená s přitažlivostí psaní Karla Oveho Knausgårda se ve třetím díle hexalogie Můj boj, pro svůj rozsah a autobiografičnost přirovnávané k Hledání ztraceného času Marcela Prousta, možná zase o něco víc odkrývá.
V těchto dnech vychází v českém překladu Kláry Dvořákové Winklerové první část šestidílného kontroverzního díla norského spisovatele Karla Oveho Knausgarda Můj boj. Autobiografický román prohlásila část literárních kritiků za literární událost 21. století. Prestižní New Yorker přirovnal Můj boj k opusu Marcela Prousta Hledání ztraceného času.
