Pejskova dobrodružství. Mladý Vietnamec napsal román, od kterého se člověk neodtrhne

Daniel Konrád Daniel Konrád
16. 1. 2022 17:00
Nikdy na sebe neupozorňuj, stačí, že jsi Vietnamec, říkala mu maminka. Ocean Vuong už ale patří k jiné generaci. Zatímco pro první vlny vietnamských přistěhovalců v USA bylo nejdůležitější splynout s davem, jejich děti dnes píší o tom, co rodiče nebo prarodiče zjevně i neradi vyprávěli.
Ocean Vuong získal Cenu T. S. Eliota i stipendium od MacArthurovy nadace. Časopis Foreign Policy ho zařadil mezi 100 nejpodnětnějších současných myslitelů.
Ocean Vuong získal Cenu T. S. Eliota i stipendium od MacArthurovy nadace. Časopis Foreign Policy ho zařadil mezi 100 nejpodnětnějších současných myslitelů. | Foto: Peter Bienkowski/Penguin Random House

Není to naschvál nebo revolta, nýbrž pud sebezáchovy, snaha ujasnit si, co jsem zač a jak sem zapadám, argumentuje česky nedávno vydaný debutový román amerického vietnamského básníka Oceana Vuonga. Jmenuje se Na Zemi jsme na okamžik nádherní a jeho hrdina řečený Pejsek byl vždy na všechno sám.

"Musíš si s tím poradit, Pejsku, protože já neumím anglicky, abych ti pomohla," povídá maminka, když kluka v autobuse zmlátí spolužáci. Je snadný terč: jinak vypadá, jinak mluví. Jakmile útok pomine, kluk sklopí pohled a kope do sedačky před sebou. "Tenisky se rozsvítily jako tiché majáčky: nejmenší sanitky na světě a neměly nikam namířeno," píše.

Tenisky jako tiché majáčky, nejmenší sanitky na světě? Už po téhle větě čtenář Pejskovi fandí. Takových ale ještě přijdou mraky.

Ocean Vuong poeticky popisuje i všední věci. Třeba když s babičkou sedí na kuchyňské dlažbě a nabírají dva kopečky rýže. Ještě se z ní kouří. Babička ji nasype do porcelánové misky, jejíž okraj zdobí indigově modré révové lístky. Pak vezme čajovou konvici. Pomalu rýži zalévá proudem jasmínového čaje. Jen tak akorát, aby ve světle žlutohnědé tekutině plavalo několik zrnek. Kniha úplně voní.

Třiatřicetiletý Vuong debutoval před pěti lety básnickou sbírkou Night Sky With Exit Wounds (Noční obloha s průstřely). Získal za ni několik cen včetně prestižní Eliotovy a vynesla mu obsáhlé profily v časopisech jako New Yorker. Prozaická prvotina s ní sdílí některá témata, příběhy z rodinné historie, a hlavně osobitý tón.

Vuong napsal trochu bildungsroman, trochu love story. Zároveň na ni sedí módní nálepka autofikce, kterou se označují díla smazávající hranici mezi autorem a protagonistou, životem a fikcí, osobními zážitky a beletristickými postupy.

"Autofikční" tak může být vše od hexalogie Nora Karla Oveho Knausgårda po Možnosti milostného románu českého spisovatele Jana Němce. Pojem se ale začal používat s rozvojem sociálních sítí a dnes bývá spojován s menšinovými hlasy autorů jako Francouze Édouarda Louise nebo Tao Lina, jenž má tchajwanské kořeny. Zkrátka všech, jejichž příběhy dříve nezaznívaly nebo kteří zprostředkovávají emocionální rozpoložení mladší generace.

Pejskova dobrodružství

Ocean Vuong, respektive Pejsek, má co vyprávět. Narodil se ještě ve Vietnamu, ten už ale nepamatuje: když mu byly dva roky, matka a babička s ním emigrovaly do USA.

Rodinu poznamenala válka. Babička přežila díky prostituci a dědeček, americký voják z torpédoborce, možná nebude skutečným dědečkem. Matka neumí číst ani psát: jako malé jí školu spálil napalm, čímž vzdělání skončilo. Kvůli smíšenému původu zažívala ústrky už ve Vietnamu. V Americe pracuje v továrnách a nehtových salonech.

Obě ženy trpí posttraumatickým syndromem. Když Američané odpalují rachejtle na Den nezávislosti, babička má válečný flashback. Matka chce zase kupovat ohnivzdorné šaty. A kluka celé jeho dětství mlátí. Hází po něm hračky, televizní ovladače, nádobí, zavírá ho do sklepa.

Pejsek, štíhlý, křehký, zranitelný, vyrůstá bez otce. Jako první z rodiny se učí číst a psát. Je povětšinou bez peněz. Samotář, outsider, "nezapadá". Všechno prožívá intenzivně, šikanu i svou jinakost. Ta ještě zesílí, když se při práci na tabákové farmě tragicky zamiluje do jiného kluka. Bílého, navíc mužného, s kšiltovkou, winchestrovkou přes rameno, činkami v obýváku. A závislého na lécích, které tiší bolest.

Přes nejednu tragédii se Pejsek hledá, až se najde jako spisovatel. Knihu od začátku stylizuje coby fiktivní dopis matce, tedy s vědomím, že si ho negramotná adresátka nepřečte. "Mami, píšu, abych ti byl nablízku," začíná, ale důvodů je víc. "Abych ti mohl povědět, co nikdy nepoznáš." A co jí ani nepoví: on umí jen povrchně vietnamsky, ona špatně anglicky.

Dopis je samozřejmě literární figura, na kterou Vuong navěsil příběh. Může tak vytahovat dávné zážitky a dělat ostré střihy, jak vypráví svou i rodinnou historii. Může napsat i drsné věty jako "Jsi matka, mami. Jsi také monstrum. Jenomže to já taky".

Především si ale urovnává život a hledá jeho význam. Aby nakonec mezi řádky přiznal: mami, já se v té Americe stal něčím, co nedokážeš pochopit. Moje bytost, mé zážitky, můj svět jsou tak vzdálené těm tvým, že se to nedá vypovědět.

Podle spisovatele první generace vietnamských imigrantů radila dětem, aby nevyčnívaly. "Moje generace už se ale schovávat nemůže. Nechce. Když se schováme, přijdeme o to, čím jsme," vysvětluje Vuong v rozhlasovém interview. Odpovídá i na dotaz, jestli líčením válečných traumat předků nezrazuje tradici mlčení. "Abychom tu tradici udrželi, bylo nutné ji zradit. Kdybych to nesepsal, jejich příběh by upadl do zapomnění," argumentuje.

Pád Saigonu, duben 1975. Tisíce Vietnamců se snaží dostat do posledních amerických evakuačních vrtulníků.
Pád Saigonu, duben 1975. Tisíce Vietnamců se snaží dostat do posledních amerických evakuačních vrtulníků. | Foto: ČTK/AP

Obecné problémy

Vietnamské reálie jsou v románu sice stěžejní, sdělení však přesahuje: copak někdo alespoň v dospívání neměl pocit, že nedokáže nalézt řeč s rodiči?

Pejskovu rodinu poznamenala válka ve Vietnamu, ale za tu můžeme dosadit kteroukoliv jinou. Děti, které dnes prchají z Blízkého východu, možná nebudou mít o tolik jiné pocity. A například izraelští spisovatelé narození po druhé světové válce dávno popisují takzvané sekundární trauma z holokaustu.

Všechno jsou to obecnější záležitosti. A nezáleží, jestli se vypravěč narodil "na rýžovém políčku v chýši pokryté banánovými listy" jako Ocean Vuong, nebo třeba v pražské porodnici.

Autor nabízí ještě jinou interpretaci. "Představte si, že vkročíte do místnosti plné zrcadel, ale ani v jednom se nevidíte. Je to strašné, osamělé, dezorientující. Takový zážitek měla spousta lidí jiné barvy pleti," říká v rozhlasu. "Dnes, kdy se Amerika kvůli rozvoji technologií, depresím či sebevraždám stává čím dál osamělejší, leckdo zažívá totéž co lidé, kteří jsou queer nebo jiné barvy pleti. Máme k tomu co říct, protože s tou osamělostí už jsme se narodili."

To by vysvětlovalo Vuongovu popularitu u mladých Američanů. Nadto se trefuje do aktuálních témat: je tu chudoba. Homosexuální vztah příslušníka menšiny s bílým klukem. Američany vedená válka popsaná z pohledu druhé strany. Práce ilegálních přistěhovalců. Teenageři závislí na opioidech. Dokonce i trochu násilnější sex, jehož součástí je pokořování druhého.

Nic z toho ale Vuong nepřehání, ani na chvilku to nepůsobí vykalkulovaně. Střídá příběhové, lyrické a esejistické pasáže, třeba o thajském původu slavného golfisty Tigera Woodse.

Něco je psané trochu na efekt, některé obrazy se opakují, ve druhé třetině text slábne, když se po tragickém zážitku roztříští na útržky, stejně jako se hrdinovi rozpadl svět. To je ale záměr a román takový nezůstane. Zase se vrátí k básnickým úvahám o osamělosti lidského oka. Nebo větám o psech, kteří "běhají ve svých snech". Překladatel Martin Světlík si dal záležet.

Ocean Vuong je básník, prozaik, zenbuddhista a vegan.
Ocean Vuong je básník, prozaik, zenbuddhista a vegan. | Foto: Peter Bienkowski/Penguin Random House

Zvenku žlutá, zevnitř bílá

Americký čtenář může srovnávat s nedávnými díly vietnamských autorů: básnickou sbírkou generačně spřízněné Diany Khoi Nguyen nebo také česky vydaným románem Sympatizér od Viet Thanh Nguyena, jenž získal Pulitzerovu cenu. I ten se dotýká války ve Vietnamu, přímo začíná v jejích posledních dnech. Dvojitý agent smíšeného původu se po evakuaci dostává do USA, kde začíná nový život, dál však s rozpolcenou identitou a hrozbou možného návratu.

V Česku asi kniha Oceana Vuonga zarezonuje především mezi mladými: jako první o ní předloni psal přerovský básník Marek Torčík, který dokonce přeložil jednu autorovu báseň.

Kdybychom hledali zdejší vietnamskou "autofikci", z posledních let se nabízí leda Banánové dítě od blogerky Duong Nguyen Jiráskové. Také v její knize figuruje babička utíkající před americkými bombami, emocionální cesta "zpět" do Vietnamu a úvahy o tom, jak vzhled předurčuje člověka, aby se snažil zapadnout. Jak se hlídá, aby na sebe neupozorňoval, jak kvůli barvě pleti nesežene bydlení nebo se při každém průšvihu stává prvním podezřelým.

Obal knihy Na Zemi jsme na okamžik nádherní.
Obal knihy Na Zemi jsme na okamžik nádherní. | Foto: Nakladatelství Vyšehrad

Jirásková ale píše "lifestylověji", praktičtěji, bez básnických ambic, na rozdíl od Vuonga také s humorem a ironií. Vypráví o soužití s Čechem i svatbě. O tom, nakolik Vietnamce definuje práce nebo kam až vedou vyhazovy, vyhoření a deprese.

Ocean Vuong se z těch svých dostal: po všem, co odvyprávěl v knize, začal studovat marketing. Se slovy, že se "nebude učit lhát", to po osmi týdnech vyměnil za anglistiku na Brooklyn College a objevil newyorskou básnickou scénu.

Přes den pracoval v kavárně nebo uklízel toalety, večer navštěvoval literární čtení a po nocích psal nejdřív poezii, kterou na pohlednicích rozdával spolužákům, pak román. Matka mu zemřela nedávno, ve věku 51 let. Náušnici po babičce nosí v uchu pořád.

Dnes učí tvůrčí psaní na univerzitě ve státě Massachusetts. Žije u hřbitova, má partnera, psa. Je zenbuddhista a vegan. Díky stipendiu od MacArthurovy nadace, v přepočtu 13,4 milionu korun, se poprvé nemusí strachovat o peníze. A na jaře vydá další sbírku poezie. Tak snad to dobře dopadlo, Pejsku.

Kniha

Ocean Vuong: Na Zemi jsme na okamžik nádherní
(Přeložil Martin Světlík)
Nakladatelství Vyšehrad 2021, 248 stran, 329 korun

Češi nedokáží setrvat v rodinných vztazích, i proto nechtějí vietnamští rodiče dovolit dívkám mít českého partnera, říká Do Thu Trang. | Video: Daniela Drtinová
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 2 hodinami

Zrušení ústavního práva na potrat vyvolalo protesty napříč Spojenými státy

V amerických městech se čekají další protesty spojené s pátečním verdiktem nejvyššího soudu, který po téměř 50 letech zrušil ve Spojených státech ústavní právo na potrat. Už během sobotního dopoledne se lidé opět scházeli před budovou soudu ve Washingtonu, přičemž vedle stovek nespokojených přišla podle médií i menší skupina lidí, kteří verdikt umožňující zakazovat interrupce vítají. Nové manifestace přicházejí po pátečních protestech, ale i oslavách v New Yorku, Bostonu, Atlantě nebo Los Angeles.

Nejvyšší soud poměrem pěti hlasů ku čtyřem zneplatnil precedenční verdikt z roku 1973, který vytvořil právo na ukončení těhotenství přibližně do 23. týdne. Páteční stanovisko představuje velmi vzácné rozhodnutí, které zrušením platného precedentu práva Američanů nerozšiřuje, ale omezuje. Verdikt dává možnost americkým zákonodárcům potraty libovolně regulovat a v několika státech s republikánským vedením už jsou nyní tyto procedury zakázané.

Před budovou soudu nedaleko washingtonského Kapitolu po zveřejnění verdiktu slavili členové takzvaného hnutí pro život, pro které šlo o dlouho očekávaný moment, zatímco zastánci práva na potrat vývoj těžce vstřebávali. Protesty proti rozhodnutí nejvyššího soudu se do večera rozšířily do mnoha koutů Spojených států. Průzkumy veřejného mínění v USA dlouhodobě ukazují většinovou podporu práva na interrupce, byť se čísla mohou stát od státu výrazně lišit.

Bezpečnostní složky se v souvislosti s očekávaným výbušným verdiktem připravovaly na násilí a noc na sobotu v tomto směru přinesla několik menších incidentů. V Jacksonu ve státě Mississippi podle televize CNN nad ránem neznámý muž vystupující proti potratům najel autem do dobrovolníka místní kliniky. Web Huffington Post pak informoval o dění v Cedar Rapids ve státě Iowa, kde nějaký muž najel do žen pochodujících za právo na interrupci.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Čeští hokejbalisté porazili ve čtvrtfinále MS Finsko 9:1

Čeští hokejbalisté zvítězili ve čtvrtfinále mistrovství světa v kanadském Lavalu nad obhájci stříbra Finy jednoznačně 9:1 a na čtrnáctém světovém šampionátu postoupili potřinácté mezi nejlepší čtyři celky. Pěti góly zazářil Dalimil Zvonek. Šest bodů za šest asistencí si připsal Martin Kruček.

Češi, kteří ovládli základní skupinu A1 bez porážky, s Finy prohráli před třemi roky na minulém MS v Košicích v semifinále 1:2 v prodloužení. Po následné porážce v duelu o 3. místo s Kanadou (2:3 v prodloužení) skončili teprve podruhé v historii bez medaile. V roce 2005 v Pittsburghu obsadili páté místo.

V Lavalu museli svěřenci trenéra Jiřího Mašíka dohánět ztrátu. Při vyloučení Henrika Kärkkäinena nevyužili přesilovou hru a v čase 9:07 otevřel skóre Sami Pietsalo. Český výběr ve 14. minutě bleskově během 11 sekund otočil stav. Při trestu Juusa Nieminena vyrovnal Jan Müller a vzápětí se zapsal mezi střelce Tomáš Zajíček.

Ve druhé třetině pojistil náskok dvěma góly Zvonek, který skóroval v 18. a 27. minutě. Mezitím se Mašíkův výběr ubránil ve dvou oslabeních při pobytu Ondřeje Pražáka a Radomíra Vaňka na trestné lavici.

Po 59 sekundách závěrečného dějství při vyloučení Mikka Hyvönena zvýšil Tomáš Fejfar. V čase 32:23 dovršil hattrick Zvonek a za čtyři minuty přidal ičtvrtou trefu. Potom se prosadil Lukáš Lhota a ve 43. minutě korunoval své střelecké představení Zvonek.

před 4 hodinami

Českou obec sokolskou povede v dalších třech letech opět Hana Moučková

Českou obec sokolskou povede i v nadcházejících třech letech starostka Hana Moučková. Bude to její páté funkční období. Delegáti o tom rozhodli dnes na 13. sjezdu, který se uskutečnil v Tyršově domě v Praze. Oznámil to mluvčí obce Jiří Reichl.

Moučková vede sokoly již od roku 2011. Je také první ženou, která tento post zastává od založení organizace před 160 lety.

Sokol, který se řadí mezi nejstarší spolky v Česku, vznikl 16. února 1862, kdy Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner založili Tělocvičnou jednotu pražskou se znakem sokola v letu. V současnosti má Česká obec sokolská 152 tisíc členů.

Od ostatních sportovních organizací se Sokol odlišuje mimo jiné tím, že se věnuje i kulturně-společenským aktivitám. Pod hlavičkou České obce sokolské tak působí asi dvě stovky divadelních, loutkářských, folklorních a hudebních nebo pěveckých sborů.

Zdroj: ČTK
Další zprávy