Sedláčková napsala knihu o lásce, nechává v ní stopovat milence i Kunderu

Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
14. 10. 2021 18:46
Nejlepší pasáže v nové knize režisérky Andrey Sedláčkové nazvané Téměř nesmrtelná láska jsou ty věnované Milanu Kunderovi. Česká filmařka, která žije napůl v Praze a Paříži, nachází paralely mezi životem slavného spisovatele a své hrdinky Martiny. Ta se autorce v mnoha ohledech podobá.
Režisérka Andrea Sedláčková svůj román představila ve čtvrtek v pražské Knihovně Václava Havla.
Režisérka Andrea Sedláčková svůj román představila ve čtvrtek v pražské Knihovně Václava Havla. | Foto: ČTK

Kunderovskou látku připravovala čtyřiapadesátiletá Sedláčková pro film, ze kterého před pár lety sešlo. Nasbírala velké množství materiálu a třicetistránkový scénář nakonec rozpustila v próze, kterou na dnešní Velký knižní čtvrtek vydalo nakladatelství Prostor.

Scenáristka Martina objíždí místa, kde se spisovatel pohyboval a která se objevují v jeho románech. Chystá hraný dokument, pro nějž si s velkým důvtipem domýšlí, jaké scény nebo dialogy v románech se Kunderovi skutečně mohly přihodit.

Jako "druhá kamera" slouží informace, jež scenáristka pilně vyzobává z dalších pramenů. Cituje pamětníky, například publikované vzpomínky Jana Vladislava, který v 70. letech minulého století komentoval Kunderovu sbírku poezie z roku 1953. Podle něj byly básně, označované za průbojné a odvážné, kýčovité.

Z jednoho zápisku z deníků režiséra Pavla Juráčka vytvořila scenáristka scénu ze stranické schůze. Filmař se na ní potkává s Kunderou, který vystupuje protřele. Bokem přiznává, že sem přišel, a občas dokonce zvedne ruku a pronese nějakou poznámku k diskusi, jen aby měl od režimu pokoj. Proti nudě schůzování má jednu fintu: "To je jediná radost, která dnes člověku zbyla: že se může jít během schůze několikrát vych*at," říká.

Jedním z hlavních zdrojů o Kunderově soukromí jsou spisy komunistické Státní bezpečnosti, zahrnující i odposlechy spisovatelovy domácnosti.

Jako alibi k zaplašení pochybností, jestli je správné mohutně čerpat z fízláckého zdroje, autorka cituje samotného Kunderu. Ten o policejních štěnicích ví a jejich existence spisovatelův chytrý mozek opájí trochu zvrácenou představou, že přepisy odposlechů jednou poslouží, možná spolehlivěji než romány, k jeho nesmrtelnosti.

Režisérka Andrea Sedláčková.
Režisérka Andrea Sedláčková. | Foto: Libor Fojtík

To byla také jedna z premis zamýšleného filmu o Kunderovi: ukázat na jeho životopisu, že romanopisec celý život usiluje o nesmrtelnost. Podle ní pojmenoval jeden ze svých románů, který zase Sedláčková parafrázuje názvem toho svého.

Jenomže v Téměř nesmrtelné lásce nakonec vyvstává jiné osudové téma: nevěra, mužská nestálost a utrpení zamilovaných žen.

Je to dobrý nápad, že by hrdinka nacházela paralely mezi záletným spisovatelem, o němž píše scénář a který jistě některé zkušenosti přenáší do románů, a vlastním osudem. Zaujaté líčení milostného vztahu, a především jeho agonického rozpadu, však nakonec převálcuje žánrové vymezení a kniha s ambicí románu se utápí ve vodách bulváru.

Hrdinku Martinu zaujme historik Tomáš, který pro Českou televizi připravuje populární cestopisné pořady. Brzy se stane jejím milencem, pro kterého bez váhání a bez ohledu na děti podstoupí pařížský rozvod. "Ve Francii je autofikce módní záležitost, že?" ptá se Tomáš a na začátku knihy je to významná poznámka.

Autofikce je v podání Sedláčkové žánr, který unese hory intimních detailů ze života "postav", o nichž se zasvěcení mohou dohadovat, co všechno může být pravda. Nezasvěceným zbývá jen s úžasem sledovat ten sešup, proměnu sebevědomé úspěšné ženy v žárlivou fúrii a nakonec trosku, která se nechává ničit nekonečným lhářem a erotomanem. A hlavně proměnu svěží vrstevnaté prózy v jednokolejní proud banálního líčení.

Obal knihy Téměř nesmrtelná láska.
Obal knihy Téměř nesmrtelná láska. | Foto: Prostor

Martina si uvědomuje, že má blízko nejen ke Kunderově podváděné ženě, ale snad ještě blíž k fízlům, kteří spisovatele sledovali před jeho odchodem do Francie. Nejprve z nevinné zvědavosti, později se stále zavilejší a nedůstojnou žárlivostí pátrá na internetu a objevuje další a další Tomášovy milenky.

Ve světle jeho viny protagonistka ztrácí zábrany a šmejdí mu v počítači i mobilu. Nakonec přijde na aplikaci, která jí pomáhá nevěrného milence neustále sledovat. Každý další objev jeho nevěry a lží jako by slídění obhajoval.

Únavné popisování rozchodů a naivních nadějí je k nevydržení a možná nejeden čtenář v poslední třetině knihu prostě odloží, podobně jako Martinu opustil triumvirát nejbližších kamarádek, jimž se její neustálé lamentace zprotivily. Ovšem někdo jistě vydrží číst do konce kvůli kunderovským mezihrám a také aby se dozvěděl, jestli se hrdince přece jen podaří znovu získat sebeúctu.

Kniha

Andrea Sedláčková: Téměř nesmrtelná láska
Nakladatelství Prostor 2021, 464 stran, 397 korun.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy