Glosa - Izraelský reportážní a dokumentární fotograf a zároveň jeden z nejvýraznějších zástupců street photography Felix Lupa zachycuje pouliční život s pohotovostí a autenticitou. V Leica Gallery Prague do září vystavuje snímky z Izraele, Kuby i Jižního Súdánu, k nejsilnějším ale patří cyklus ze zapadlého telavivského dvora přenositelný do jakékoliv jiné země.
Chtělo by se říct, že v něm nafotil tři bezdomovce, ale tři muži vlastně domov mají – ve vraku auta. Sociálním tématům se Felix Lupa věnuje dlouhodobě. Zaměřuje se především na lidi na kraji společnosti, a to nejen na ty „sociálně slabší“ (rozuměj chudší); všímá si třeba i lidí se zdravotním postižením. Tam jsou jeho otevřenost a zároveň přirozenost klíčovými vlastnostmi.
Lupa dokáže všechny ty, kteří jsou pro většinu „odchýleni od normálu“, zobrazit bez stereotypů a ustálených rámců, a to zejména už samotným zařazením fotografie s „nenormálním“ námětem mezi ostatní. Přesedání muže z invalidního vozíku na nafukovací kruh je pro něj prostě zajímavým momentem (stejně jako třeba Kubánec vystupující z růžového auta) a k dobré fotce nepotřebuje zcela zbytečně rozpitvávat dojemný příběh jiným úhlem pohledu.
Tento přístup funguje nejlépe jako součást celku, méně úspěšně se Lupa vyhýbá stereotypům přímo ve svých psaných stories, kterými cykly doplňuje. Příběh prostě lépe vypráví jen skrze samotné fotografie. Třeba zmíněná story „Dwellers of the magic cars“ se tak, jak divák prochází okolo stěn v Leice, odvíjí sama i bez popisu – od úvodního snímku s vrakem se přes představení a epizodní události zakrouží zpátky do dvora, kde už ale žádné auto nestojí.
Velmi civilně a střízlivě nahlíží také na Jižní Súdán, kde před třemi lety nafotil velkou sérii, a na Kubu, kde pořídil (pro sebe neobvykle) barevné fotografie. V obou případech se vyhýbá snadnému náhledu na místní obyvatele jako na raritní a exotickou podívanou. Vybírá přitažlivé situace stejně jako kdekoliv jinde, přestože v každé zemi znamená „street“ něco jiného. Na Kubě je podle Lupy na ulici skákací hrad před oprýskanou zdí, v Jižním Súdánu se kluci navzájem tahají po písku na plastovém barelu.
Domovské telavivské ulice jsou pak pro Felixe Lupu především zdrojem vtipných point. Muž se zafačovaným okem vedle nápisu „Choose your skin“, dvojice sklánějící se kapotou auta stejně jako „vystylovaná“ dvojice na plakátu, značka upozorňující na nebezpečí uklouznutí a před ní belhající se muž s nohou v sádře.
Ani tady nejsou popisky potřeba, ale z jiného důvodu – stačí, když u prvního snímku pochopíte princip. Pak už jenom na dalších hledáte, kde je ten paradoxní moment zrovna tam. U dvou fotografií je to ok, u páté už ale možná přemýšlíte, jestli to není nuda.
Lupa ve svých „vtipech“ pokračuje i jiným způsobem, ten by si ale zase mohl odpustit úplně. Třeba snímek psa olizujícího jazykem rybáře v dálce – tedy přesně to, co je známé z dovolenkových fotek s Eiffelovkou mezi prsty.
Pro výstavu v Leice vybral Lupa ze své dvacetileté kariéry sám čtyři série, které ho nejlépe reprezentují. Mimo odlišností vyplývajících ale především ze samotných prostředí (nikoliv z jeho způsobu zobrazení) je zajímavé sledovat jednotný styl práce. Felix Lupa využívá osobitou kompoziční stavbu a jeho objektem číslo jedna je člověk, ať už je to Súdánec, Izraelec nebo Kubánec.
Možná nejlíp vyjadřuje neomezenost jeho pohledu stručná odpověď, kterou popisuje, jak se vůbec k pouličnímu focení dostal: „Začal jsem dělat street fotografii, aniž bych věděl, že takový žánr existuje.“ Také díky tomu Lupa nepřehrává a nadbytečně nekombinuje. Jeho fotografie jsou dobře srozumitelné, o což se i sám snaží: „Usiluji o to, aby byly mé fotografie určitým okem veřejnosti, která nám tlumočí pravidla či zákonitosti ulice.“
Oko veřejnosti shlíží v Leica Gallery Prague do 7. září 2014.
