Glosa - Konec bezvládí jedné z nejdůležitějších institucí – Národní galerie – skončil. V úterý nastoupil do funkce generálního ředitele Jiří Fajt, jehož cesta do čela této instituce byla značně komplikovaná a její peripetie hraničily s trapností.
Když byl jmenován loni ministryní kultury Hanákovou (v té době v demisi), snesla se na jeho hlavu řada vyfabulovaných obvinění a kdekdo spojený v minulosti s Národní galerií sepisoval důvody, proč by Fajt neměl být ředitelem. Přitom všechny skutečnosti (profesní zkušenost, dosavadní odborné úspěchy, značné kontakty v zahraničí i způsob jeho výběru) mluvily pro něj.
Připomeňme, že Fajt prošel výběrovým řízením za účasti mezinárodní komise, kterou v roce 2010 přizval na doporučení odborného grémia tehdejší ministr kultury Riedlbauch. V komisi hodnotili kandidáty taková esa jako například Lorand Hegyi, generální ředitel Muzea moderního umění v Saint- Etienne a bývalý šéf vídeňského muzea MUMOK, Gunnar Kvaran, ředitel muzea Astrup Fearnley v Oslu, Peter Klaus Schuster, bývalý ředitel Národní galerie v Berlíně či Klaus Albrecht Schröder, ředitel galerie Albertina. Ministr prozatímní vlády ale do svého odchodu zřejmě pod tlakem nerozhodl a předal štafetu svému nástupci.
Další ministr Besser ovšem vyhlásil nové výběrové řízení (jsme v roce 2011), na které si svého kandidáta, ekonoma Vladimíra Rösela, připravoval (jak víme přímo od něho) dosavadní vládce Národní galerie Milan Knížák.
Jmenování Rösela do funkce bylo odbornou veřejností přijato skepticky, přesto mnozí doufali v možnosti pozitivních změn v instituci, která byla vyhlášená pasivitou a působila jako brzda celého oboru. Skepse se ukázala oprávněná a Rösel byl po necelých dvou letech, kdy nebyl schopen vypracovat kompetentní koncepci rozvoje, již třetím vedením ministerstva kultury v této “pohádkové” etapě, tedy ministryní Hanákovou, odvolán.
Jiří Fajt přijde se svým týmem nových spolupracovníků, rozšíří finanční podporu galerie ze strany komerčních subjektů, představí velké zahraniční výstavy, zásadně změní akvizice tak, aby tvořily skutečnou paměť, bude usilovat o efektivní prezentaci sbírek v dosavadních šesti budovách a bude iniciovat stavbu nové budovy pro moderní sbírku.
Kdo dočetl až sem, tak už ví, že se možná blíží i nějaký happy end. Fajt nastupuje až po roce od svého jmenování. Proč? Další ministr dočasné vlády Balvín odložil jeho nástup do funkce po vzájemné dohodě na dobu po loňských podzimních volbách, následně ale opět pod nátlakem určitých zájmových skupin, které poukazují na údajné přešlapy Jiřího Fajta (některé musel vyvracet I soudně), posunuje termín nástupu za svůj vlastní politický horizont.
V tuto chvíli by to v normálním příběhu hlavní hrdina vzdal. Fajt je ale přesvědčený, že umí a dokáže změnit Národní galerii a dostat ji konečně do "normálního" světa. Jak to chce udělat a co zhruba si vytýčil ve své koncepci médiím řekl: přijde se svým týmem nových spolupracovníků (zatím jmenovitě ekonomkou a šéfem kanceláře), rozšíří finanční podporu galerie ze strany komerčních subjektů, představí velké zahraniční výstavy, zásadně změní akvizice tak, aby tvořily skutečnou paměť, bude usilovat o efektivní prezentaci sbírek v dosavadních šesti budovách a bude iniciovat stavbu nové budovy pro moderní sbírku.
Velké oči? Bez nich by to nemělo smysl. Doufejme, že Národní galerie (a my s ní) konečně vybředneme z provinčnosti a zkusme snahy Jiřího Fajta podporovat.
