reklama
 
 

Recenze: Jihoafrická show raperů Die Antwoord už prošla normalizací. Ale stejně nic podobného není

23. 8. 2016 10:07
Při současné přesycenosti hudební i koncertní scény se už nestává často, aby byla show s kapacitou sedm tisíc lidí jen pár týdnů po ohlášení beznadějně vyprodána. Naštěstí nešlo o bublinu. Fenomén jihoafrických Die Antwoord, kteří v pondělí vystoupili v pražských Žlutých lázních, naživo potvrdil, že divnost a nezařaditelnost se v tomto případě jen tak neokouká.

Koncert už dlouho dopředu předcházela šuškanda, která naznačovala, že půjde o hudební událost. Nakonec to ale bylo docela jiné, než když před šesti lety Die Antwoord coby zrovna objevené hvězdy internetu s jedním virálním internetovým hitem Enter the Ninja rozsekali vyprodaný Lucerna Music Bar.

Tehdy byla jejich hudební i vizuální show kompaktní, v každém detailu nečekaná. Strhla energií a subkultury a styly provázala způsobem, jaký byl do té doby neslýchaný.

Do Žlutých lázní ale Die Antwoord toto pondělí přijeli v docela jiné situaci. Ne že by byli méně divní, ale dnes jsou zkrátka rapeři Ninja a Yolandi globálními hvězdami. Mají za sebou tři alba, řadu znepokojivých klipů a také hlavní role v atmosférou Kapského Města zahaleném postapokalyptickém hollywoodském filmu Chappie.

V následujících týdnech navíc partnerská dvojice vydá desku Mount Ninji and Da Nice Time Kid, která už vznikla ze značné části v „americké“ produkci a za přispění DJe Muggse ze Cypress Hill. A ona směs afrikánských rytmů, striktních tanečních výplachů, hip hopu, jasných sloganů na první dobrou a také dancehallu, ze které Die Antwoord vytvořili svůj autorský styl, už má k někdejší neokoukanosti a překvapivosti dál, než je to ze slumu na předměstí do centra Kapského Města.

Die Antwoord zkrátka přijeli v situaci, kdy se ze spikleneckého pomrkávání zasvěcených stala módní součást hudební scény. Jejich podivnost a provokace prošly přirozenou normalizací a artikulací do známého spektra současné pop-kultury. I proto šly lístky na pražský koncert tak na dračku, i proto koncert u mnohých předcházela až nesplnitelná očekávání, že Die Antwoord dovedou zopakovat totéž co před lety, kdy je tu znal málokdo.

S tímto vědomím byla vlastně docela radost sledovat, s jakou striktností na svém druhém tuzemském koncertu z nezáviděníhodné situace vybruslili.

Když se deset minut před půl osmou areálem Žlutých lázní rozeznělo intro první písničky, stačilo si najít vhodné místo blízko pódiu a zvláštní chemie Yolandi a Ninjy začala pracovat přesně tak, jako gradoval setlist chytře sestavený z pár novinek i nejslavnějších skladeb.

Produkce byla docela prostá a přitom efektní – na horním patře pódia show kontroloval dýdžej se dvěma MacBooky, v dolním se většinou pohybovali oba rapeři a tanečníci. Plastikově naleštěným rytmům dodávaly bizarní příchuť nejen vytahané, různě počmárané a stylizované obleky hlavních protagonistů, ale také projekce, na nichž se točila barevná lízátka, srdíčka s nápisy „nestarám se“ i postavičky jak z dětského animáku, které spolu šermovaly obrovskými barevnými penisy, většími než jejich vlastní hlavy.

To vše nebyly jen doprovodné prvky hudby, nýbrž součást kompaktního celku bizarního světa Die Antwoord, kterému se přes všechny snahy o nápodobu od jiných umělců z hlavního proudu stále nic nepodobá.

V tom reji barev, vjemů a skákajících těl trochu splývalo, co všechno krom kompletních podkladů ještě hraje z počítače a co je naživo. Odpovídal tomu perfektní zvuk, jaký předtočené stopy mívají.

Záhy po začátku natlakované koncertní srmšti se ukázalo, že Die Antwoord nejsou figurky jen schované za pošahaná a provokující videa. Naživo se na pódiu dovedou svému představení oddat.

Přestože u Ninjy byla patrná jistá hlasová indispozice, publikum nešidil. A když diváky při hitu I Fink U Freeky rozeskákal a krátce nato se svým oranžovým mikrofonem u pusy sám hodil šipku do lidí, postaral se o jeden z vrcholů koncertu. Pro něj byla jinak typická rychlá a urputná gradace. A po ní přišel velmi rychlý konec.

Když Die Antwoord po nějakých sedmdesáti minutách slezli z pódia, zanechali za sebou publikum lačnější než na začátku, akorát v tom správném varu, zastavené těsně před kulminací a uvolněním. Jejich koncert byl pocitově krátký, ale intenzivní.

Ve změti triviálních i nečekaných rytmických zlomů a hudebních postupů ukázali, že i když už nejspíš nepředvedou nic skutečně nečekaného, stále patří mezi strhující performery. Dokážou ukázat to zajímavé z hudebního dění a směrovat to do nečekaných a podnětných úhlů a směrů.

Ninja má na krku vytetovaný nápis „pretty wise“. A ono „docela chytrý“ na jejich show – dráždící intelekt i ty bez diskuse nejprimitivnější pudy – sedí poměrně přesně.

autor: Honza Vedral (autor je šéfredaktorem časopisu Headliner) | 23. 8. 2016 10:07

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama