reklama
 
 

Pro Colours of Ostrava není návštěvnost důležitá. Veřejnoprávní přístup ale zapomíná na fanoušky

18. 7. 2016 11:57
Colours of Ostrava mají za sebou jeden z nejhorších ročníků. Alespoň dle slov ředitelky festivalu Zlaty Holušové, která se rozhodla, že poprvé nezveřejní přesný počet návštěvníků. Je logické, že letošní návštěvnost nepatřila mezi ty největší, ale byla by chyba svalovat vinu jen na počasí. Letošní ročník zkrátka nenabídl silný line-up. Více v textu Daniela Maršalíka.

Po třech horkých letech, kdy počasí festivalu Colours of Ostrava nesmírně přálo, letos přišly vydatné deště a teploty, které by spíše než k červenci pasovaly k říjnu. Jako by samo počasí naznačovalo, že letošní hudební nabídka není tak bohatá, jak bylo v případě nejuznávanějšího festivalu v Česku pravidlem.

Zatímco minulé ročníky nabídly jména jako Alanis Morissette, Jamie Cullum, Sigur Rós, Robert Plant, Kasabian nebo Björk, nyní jediným opravdu „velkým jménem“ byli britští Underworld. A to je málo na čtyřdenní festival, který se chce zařadit mezi nejvýznamnější evropské hudební akce. Vždyť i pražský Metronome „koupil“ Iggyho Popa, královéhradecký Rock for People zase Massive Attack a slovenská Pohoda lákala na PJ Harvey.

Ne že by koncerty na ostravském festivalu byly špatné. Kapely, jakými jsou M83 nebo Tame Impala, hrají výborný pop/rock, ale nejde jimi vyplnit čtyřdenní akci, která se chlubí rekordním počtem scén (letos jich bylo 20). A lákat desítky tisíc na koncert Antony Hegartyho (Anohni) na hlavním pódiu je přinejmenším dramaturgická škodolibost, jakkoliv šlo o povznášející hudební zážitek.

Hlavním přínosem „Coloursů“ tak zůstává zvyšování hudební gramotnosti, což v době, kdy tu skuhráme na stav českých rádií hrajících tuctový pop a socialistické retro, není zas až tak málo. Podobným přístupem k divákovi se jiný tuzemský festival pochlubit nemůže. Nejvíc „nové hudby“ lze najít na menších pódiích mezi zástupci world music, kteří jsou stále základním kamenem festivalu. Díky nim je stále co objevovat i v době, kdy zrovna program na hlavních scénách dramaturgicky přešlapuje na místě.

I letos se představila řada kapel a interpretů, o kterých se za pár let možná bude mluvit jako o hudebních hvězdách (dříve se tu prezentovala například zpěvačka Janelle Monáe). Šestadvacetiletá nizozemská zpěvačka Kovacs, jejíž soul se dotýkal odkazu Amy Winehouse, nebo mladíci Nothing but Thieves z Velké Británie, kteří působili jako živější odnož Muse, jsou příklady, kdy se sázka na nejistotu pořadatelům vyplácí. 

Jenže hlavní program v Ostravě bývá až okázale ambientní a letošnímu ročníku dramaturgická ospalost v chladném počasí ublížila. Nedává prostě žádný smysl gradovat sobotní večer downtempovou kapelou Thievery Corporation, která zažila vrchol před 15 roky. 

Letos je to poprvé, co tým Colours of Ostrava nezveřejnil čísla. Ředitelka Zlata Holušová tvrdí, že návštěvnost není důležitá, jako by její festival měl veřejnoprávní charakter, se kterým inklinují i jeho edukativní cíle.

Colours jsou v Česku stále jednička, ale Češi si pomalu zvykají jezdit za hudbou i do zahraničí. Polský Open'er jim nabídl Red Hot Chili Peppers nebo Pharrela Williamse, Lollapalooza v Berlíně letos ulovila Radiohead nebo Kings of Leon a budapešťský Sziget nabízí Rihannu, Muse a Davida Guettu. 

Lidí letos do vítkovického areálu přišlo méně, což je do velké míry zapříčiněno deštěm (proto patří pořadatelům velké uznání, že chod festivalu zvládli bez větších problémů). Nižší návštěvnost je ale potřeba dát i do souvislosti s tím, že festival letos zkrátka nenabídl atraktivnější program.

autor: Daniel Maršalík | 18. 7. 2016 11:57

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama