Recenze: Hlavní hvězda Colours působila na city, Anohni při koncertu promítala tváře plačících žen

Daniel Konrád Daniel Konrád
17. 7. 2016 11:11
V pátek na festivalu Colours of Ostrava vystoupila zpěvačka Anohni. Hlavní hvězda letošního ročníku, dříve známá jako zpěvák Antony Hegarty, se dvěma dýdžeji uvedla skladby z letošní politické desky Hopelessness. Byl to velký útok na city - hlasem i obrazem.
Anohni
Anohni | Foto: Jiří Zezroň

Pokud se o loňském vystoupení zpěvačky Björk na Colours of Ostrava debatovalo v tom smyslu, zda nepatří spíš do komorního sálu než na venkovní festival, letošní koncert pěvkyně Anohni byl dvakrát tak radikální. Otázka v pátek večer nezněla, jestli hlavní hvězdu letošních Colours přesunout do sálu, nýbrž zda by neměla viset na zdi v umělecké galerii.

Transgenderová pěvkyně Anohni, která získala hudební cenu Mercury Prize a na ostravském festivalu před čtyřmi lety vystoupila ještě jako mužský zpěvák Antony Hegarty, prošla nejen změnou pohlaví. Také své akustické, převážně klavírní písně o samotě, přírodě či lásce na letošní desce Hopelessness vyměnila za elektronickou popovou muziku o dronech, terorismu či globálním oteplování.

Anohni se v posledních letech věnovala výtvarnému umění - před čtyřmi roky uspořádala výstavu v Los Angeles a příští týden zahájí další v německém městě Bielefeld. Také její páteční koncert na Colours nebyl koncertem v tradičním slova smyslu: chyběli na něm hudebníci, zahalenou zpěvačku nesnímaly kamery, to podstatné se odehrávalo na obřím projekčním plátně.

Anohni k tomuto umění, přesněji možná umělecké performanci, nejspíš dospěla, protože chce publiku předat své vidění světa: názory na jadernou energii, klimatické změny, korporace, válku.

Nemá smysl namítat, že ve spoustě písní Anohni tyto složité problémy zjednodušuje a vytrhává z kontextu. Anohni není novinářka ani politička - popisuje to vše jako celek, "všechny nemoci světa", které souvisejí jedna s druhou. Její ostravská show měla jediný cíl: zapůsobit na emoce, vyvolat empatii, prostě s divákem zacloumat.

S výjimkou úvodní titulní skladby Hopelessness, kterou zpívala ze zákulisí, Anohni celý koncert stála na ostravském pódiu - ale záměrně na sebe neupozorňovala. Byla od hlavy k patě schovaná pod černým pláštěm, po celou dobu z tváře nesundala černý závoj, jedinkrát na ni nesvítily reflektory.

Když se z pódia začal valit kouřit, v blikajících modrých světlech se jako černá polednice vynořovala z tmy a zase mizela.

Při zpěvu gestikulovala rukama, ve dvou písních na pódiu dokonce ležela, ale to hlavní udělala na konci: došla až pod projekční plátno a zlehka se ho dotkla.

Anohni
Anohni | Foto: Jiří Zezroň

Podstatou této performance totiž je, že divák sleduje nikoliv zpěvačku, nýbrž plátno. Už čtvrthodinu před začátkem koncertu se na obrazovce v nekonečné černobílé smyčce svíjí tančící modelka Naomi Campbellová oblečená jen v kozačkách a spodním prádle. Provádí stále tytéž pohyby, až se divákovi její tělo okouká a začne v obraze hledat to nejzajímavější - tvář. A tento "oční kontakt" se pak udržuje po celý koncert.

Počínaje druhou skladbou modelku Campbellovou na plátně střídají projekce dalších žen - černých, bílých, hispánských, indiánských, mladých, starých. Jde převážně o výtvarnice působící v New Yorku, kde žije také Anohni - divák mohl rozpoznat například íránskou umělkyni Shirin Neshatovou nebo tanečnici Johannu Constantinovou, zde s nánosem makeupu připomínajícím zkrvavenou tvář.

Ale totožnost těch žen je druhotná: kamera je všechny zabírá stejně, od ramen nahoru, v detailech se soustředí na jejich oči a ústa, sleduje, jak ženy odříkávají slova Anohniných písní.

Tváře jsou v klipech nasvícené tak, aby se jim leskly oči - a všechny klipy jsou natočené tak, aby se divák do těch očí díval. Je to banální trik, ale žen je dvacet, každá má jiný, bohatý výraz a každá během skladby zoufá, naříká a hlavně pláče.

Těžko se od toho přívalu slz a emocí odtrhují oči a ještě hůř si od něj divák udržuje distanc. Dívá-li se dost dlouho, dříve nebo později to s ním "uvnitř pohne".

V kotli pod pódiem během koncertu zaznívala otázka, jestli se to celé nepouští z playbacku. Nepouští - od toho jsou na scéně, rovněž schovaní v kápích, vyhledávaný producent elektronické hudby Oneohtrix Point Never a Christopher Elms, známý například jako spolupracovník Björk.

Stojí za laptopy, samplery a syntetizátory, z nichž třeba ve skladbě 4 Degrees pouští i celou nahranou dechovou sekci, ale beaty - těžkopádné, dlouhoznějící, kromě závěrečného hitu Drone Bomb Me spíš umělecké zvuky než taneční rytmy - vytvářejí naživo.

Především ale naživo zpívá Anohni: sytým, lehce nasládlým kontratenorem, jenž je mohutný jako hlas operních zpěváků a po celý koncert bravurně kontrolovaný. Kdo má naposlouchanou desku Hopelessness, mohl například postřehnout, že v písni zvané Obama si Anohni nechala pustit studiovou hlasovou stopu - zpívanou v hlubokém rejstříku - a naživo slova opakovala výš, ale to nebylo podstatné.

Anohni, silně využívající vibrata, především umí každou slabiku procítit v nesmírných nuancích: zabarvuje slova emocemi, které posluchač registruje a spojuje si je s tvářemi žen na plátně, jež v něm vyvolávají další odezvu.

Je to celé velký útok na diváka: na někoho možná příliš opulentní, na jiného vyděračský, na dalšího příliš umělecký. Ale působí velmi silně. Anohniny texty o příkořích světa s leckým nemusí hnout - ale odejít z jejího koncertu nepohnut v Ostravě nešlo.

 

Právě se děje

před 13 minutami

Česko příští týden navštíví nový slovenský premiér Eduard Heger

Českou republiku příští týden navštíví nový slovenský premiér Eduard Heger. Setká se mimo jiné s prezidentem Milošem Zemanem. Schůzka je podle mluvčího Jiřího Ovčáčka plánována na čtvrtek v lánském zámku.

Heger se stal předsedou slovenské vlády na začátku dubna. Ve funkci nahradil premiéra Igora Matoviče, který podal po téměř měsíc trvající vládní krizi demisi. Do funkce ho, stejně jako další členy vlády, jmenovala prezidentka Zuzana Čaputová 1. dubna.

V nové slovenské vládě pokračují téměř všichni dřívější ministři. U moci zůstala koalice čtyř stran, která vznikla po loňských parlamentních volbách.

Matovič rezignoval na funkci ministerského předsedy po roce a necelých dvou týdnech v úřadu, a to v zájmu řešení krize v koalici, během které jeho odchod z čela kabinetu požadovaly dvě menší vládní strany. V nové vládě bude Matovič ministrem financí.

Čtyřiačtyřicetiletý Heger je členem předsednictva Matovičova protikorupčního hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO), které loni v únoru 2020 přesvědčivě vyhrálo parlamentní volby. OLaNO i v Hegerově vládě obsadilo polovinu ze 16 křesel.

Zdroj: ČTK
před 20 minutami

Předsedové ODS, KDU-ČSL a TOP 09 podepsali koaliční smlouvu uskupení Spolu. Chtějí silnou, vzdělanou a na Západ patřící republiku

Zdroj: ČTK
Další zprávy