Za poslední dekádu jsme mnoho úspěchů kytarových kapel nezažili. Londýnští The xx jsou světlou výjimkou, byť své indierockové smuténky ředí vlivem moderního R&B a elektroniky.
Jejich debutového eponymního alba z roku 2009 se jen ve Velké Británii nenápadně prodalo skoro půl milionu kusů a kapela si za něj odnesla Mercury Prize pro nejlepší domácí desku.
Melancholické písničky The xx disponující uhrančivou náladou okouzlily posluchače i za oceánem, druhé album Coexist z roku 2012 ale úplně nepřesvědčilo, že kapela má v kapse víc než jeden trik. Novinka I See You, která přichází po pětileté pauze, ale konečně podává důkaz o tom, že kouzlo The xx má mnohem víc rozměrů.
Přitom to s triem nevypadalo zrovna růžově. Na začátku dekády jako kdyby se The xx rozpadli na dvě samostatné entity – na jedné straně bývalý pár Romy Madley Croftová a Oliver Sim vyměňující si do kytarových ploch šeptem své rozchodové výčitky a na druhé bubeník Jamie Smith, který po vydání debutu začal objevovat kouzlo elektronických mašinek a vydal se pod hlavičkou Jamie xx na nečekaně úspěšnou sólovou kariéru.
Pověst jednoho z nejzajímavějších beatmakerů postdubstepové vlny budovanou singly či remixy stvrdil před dvěma lety albem In Colour, které výrazně bodovalo v prodejních i výročních žebříčcích a získal za ně i nominaci na Grammy.
Jamie xx se najednou ocitl ve studiu s popovými hvězdami typu Drakea, Beyoncé či Franka Oceana a ve vzduchu visela otázka, jestli se ještě vůbec bude chtít vrátit ke své domovské kapele. „Neopouštěj staré známé pro nové,“ řekl si ale naštěstí a The xx se znovu pustili do společné práce. Jestli na Coexist zněli trochu jako dva samostatné póly, které se snaží najít společnou řeč, na novince už oba – ten přímočarý elektronický i ten zasněně kytarový – perfektně spolupracují.
Smutný pop
Singl On Hold byl skvělým příkladem, jak se kapele daří propojovat zdánlivě protichůdné hudební styly. Exmilenecký dialog je na svém místě („Kdy jen to mezi námi začalo být tak chladné?“ ptá se Oliver v refrénu), pak se ale ozve Jamieho euforický beat s vokálním samplem vypůjčeným od králů soft-rockových balad Halla & Oatese.
Hořkosladká píseň o lásce, která je pryč, ale zase se může kdykoliv vrátit, ukazuje novou sílu kapely, která spočívá ve verzatilitě. Z podobných ingrediencí těží i třeba skladba Lips, které pro změnu vládne útržek ze soundtracku ze Sorrentinova filmového spektáklu Mládí. Anebo úvodní Dangerous se splašeným garážovým beatem a dechy, do nichž si oba vokalisté vyčítají své minulé prohřešky.
Na neobvyklých samplech postavil Jamie xx zmiňované povedené album In Colour a na novince I See You mu to vychází znovu. Katatonické uspávanky z debutu jsou už minulostí, noví The xx vlastně nemají zvukem zase tak daleko k smutnému mainstreamovému popu v duchu aktuálních hvězd, jako jsou The Weeknd nebo Drake. Na druhou stranu je ale od hitparád pořád dělí poněkud limitované vokály Romy Madley Croftové a Olivera Sima, které kapelu drží pevně v alternativě. S lepšími zpěváky by I Dare You nebo A Violent Noise fungovalo ještě lépe, řekněme dynamičtěji, hitověji, na druhou stranu by ale kapela ztratila něco ze své uhrančivé, intimní atmosféry. A to by byla vlastně škoda.
The xx složili na novince I See You reparát z míchání indie rocku a elektroniky. Zároveň ale už nejspíše narazili na hranice svých možností – autorských i pěveckých. Teď bude zajímavé sledovat, kam se posune kariéra Jamieho xx, který nad kapelou nenápadně převzal otěže.
Hodnocení: 80 %
