Recenze: Tom Odell vládne zpěvem a klavírem, showmanství mu škodí

Alena Bílková
27. 11. 2016 12:23
V Praze v sobotu 26. listopadu proběhly hned tři velké koncerty, v O2 areně vystoupil slavný Elton John, v Karlíně kapela Bastille a v Malé sportovní hale milovník klasického klavíru Tom Odell. Ten se mění s každou návštěvou naší republiky.
Tom Odell
Tom Odell | Foto: ČTK

Co se týče spojení mladého kluka a klavíru, není v současné době žhavějšího jména než Tom Odell. Zatímco Jamie Cullum popularizoval jazzový sound za pomoci cover verzí a Mika si na pódiu vykresluje svůj barevný skotačivý svět, Tom Odell dokázal zapůsobit na statisíce pouze tím, že usedl za klavír a zpíval.

Už před třemi lety, v době jeho debutu Long Way Down, se tak jevil jako zjevení. Na pódia přinesl dobu gentlemanů, aniž by zněl jako retro, a zároveň si držel vizáž rozcuchaného chlapce, kterému se klepou ruce, když si zapaluje cigaretu. Stačilo, aby začal zpívat, a dav mu ležel u kolen.

To je kouzlo výjimečnosti, na kterém by Tom Odell měl stavět. Kroutit se do rytmu na playback umí jiní experti se zlatavými vlasy a pěkně rámovaným obličejem, proto jsme podobné snahy od Toma Odella ani nečekali. Přesto přišlo nepříjemné rozčarování.

Naprostá většina koncertu vedla k následným pochvalám na téma, že zpěvák utáhl několikatisícovou halu pouze na síle svého hlasu a skladatelském umu, aniž by se zvedl od klavíru. Stejně jako před lety totiž platí, že Odellovy nejsilnější momenty jsou ty, kde je ozářen bodákem a s jednou rukou opřenou o klavír a skrčenou hlavou pomalu natahuje dohru.

Zrovna tak by nikoho nenapadlo mu upírat jeho druhou polohu, v které je silný – rock’n'rollová divokost, kterou vnesl do své druhé nahrávky. Když ale v závěru koncertu trávil zbytečně protáhlá kytarová sóla kapely ve stoje na klavíru a zády k publiku škrtil air guitar, bylo to tak nějak navíc a rozpačité.

Tom se zkrátka za několik let koncertovaní naučil jít lidem trochu na ruku a užívat si bezmezný obdiv davu, čímž ztrácí na autenticitě. Osvojil si ale i záslužnější činnosti, a to je například větší spolupráce s kapelou a menší fokus na sebe. Je to také z velké části zásluha právě kapely, že má Odellova show spád a dokáže se pohybovat v energizujících extrémech od klidu do maxima během jedné písně. Tentokrát nejenže celý band zpěvák představil, ale také na pódium přizval předkapelu Jane's Party, aby ji vychválil a povzbudil.

Když si odmyslíme pár zbytečných Odellových gest, jakými bylo neustálé vychvalování Prahy a promenády po pódiu s českou vlajkou, kterou nalezl v publiku, nedá se mu upřít, že show stále dosahuje velikosti díky zvuku a nikoli obrazu. Tom Odell pořád dokazuje, že klavírní sóla nemají o nic menší drive než kytarová a že zpívat o rozchodech se dá i bez plačtivého tónu. Muzikantskou hravost potvrdil nejen u klavíru, ale i elektronickým podkresem u písně Wrong Crowd a a capella pasáží v songu She Don't Belong to Me.

Filmové vypravěčství zase předvedl, když slovy navodil atmosféru špinavého baru jako intro k písni Constellations.

Jako intimního barového hráče, co dvě hodiny neodloží sako, protože nemá potřebu se předvádět, ho publikum má nejraději a slušelo by mu si tuhle polohu udržet i nadále. Snadno mu pak odpustíte i fakt, že zrovna během jeho největšího hitu Another Love basa přehlušila jeho největší dar - jeho zpěv.

Hodnocení: 75 %

 

Právě se děje

Další zprávy