reklama
 
 

Recenze: Rytmus a Pil C hrají s vysokými kartami, vítězí ale jen rapový veterán

8. 12. 2016 8:00
Dvě očekávané rapové desky přichází ze Slovenska. Legenda Rytmus na Krstný otec rekapituluje svoji cestu ke hvězdám, zatímco velký objev posledních let Pil C se na debutu Hype opájí temnými náladami.

Rap na Slovensku letos oslavil dvacetiny. Přesně tolik let uplynulo od vydání kompilace Zvuk ulice, na níž se v roce 1996 potkali třeba Trosky nebo Pa3k Metamorfolord, později známý jako Rytmus. O dvě dekády později je rapová scéna na Slovensku živější a energičtější než v Čechách – etablovaná špička je podstatně širší, nespí na vavřínech a každou chvíli se objevují nová zajímavá jména.

Tyto dva póly reprezentují dvě očekávané desky z konce kalendářního roku. V rozmezí několika týdnů se na trhu objevily dlouhohrající nahrávky veterána Rytmusa, který se na desce Krstný otec vrací k špinavému zvuku svých raných počinů, i debut talentovaného nováčka jménem Pil C, který s albem Hype chce atakovat jeho trůn.

Rytmus není jen mistr rapového chvástání, ale i obratné mediální manipulace, jak ostatně ukázal jako loňský „životopisný“ dokument Rytmus – sídliskový sen. Pozici nejzásadnější postavy dvacetileté historie slovenského rapu, kterou si uzurpuje v názvu své čtvrté studiové desky Krstný otec, by si měl možná spíše nárokovat o několik měsíců starší Vec a jeho Trosky, jejichž album Tozmemi z roku 1997 je zásadním milníkem scény nejen na Slovensku, ale i v Čechách.

Jenže bylo to až album E.R.A. piešťanské trojice Kontrafakt, které definitivně udělalo z hip hopu i výrazný komerční fenomén. A v čele zmíněné skupiny stál právě Rytmus – od té doby rozhodně nejvýraznější a nejhlasitější postava rapu v obou zemích bývalé federace.

Jeho poslední dvě sólové nahrávky Král (2009) a Fenomén (2011) mířily svým pop-rapem zcela bez uzardění do rádiových playlistů, Rytmus ale nedělal vždy jen pop-rap. Před deseti lety natočil introspektivní album Bengoro, na kterém se zaobíral svým dětstvím či romskou identitou, a právě k této nahrávce se vrací s novinkou Krstný otec. Přesněji řečeno – rád by se vrátil.

Odkazy na kultovní desku zazní hned v úvodní skladbě Já sa bavím a následné tracky Pozor a Povolanie syn jsou nekompromisně tvrdé pouliční hymny, které nás vrací do začátku tisíciletí, kdy hip hop ještě nepomýšlel na rádia.

Motivujem mladých ľudí nebo Gádže nemíňajú lóve patří k tomu nejlepšímu co Rytmus za svoji kariéru nahrál. Sázka na producentské talenty Maiky Beatz a Special Beatz se vyplatila a v textech nechybí sebereflexe, nadhled i ironické šlehy vyslané vstříc jeho spoluobčanům („Prečo šetríš tolko more, čo s tým budeš robiť v hrobe?“).

V další povedené skladbě Skutočne kvalitný mu sekunduje další legenda Čistychov. Pořád jsme ale teprve ve třetině alba. Krstný otec má totiž celkem dvacet čtyři položek a trvá skoro osmdesát minut. A to je stopáž, který by byla nejspíše vražedná pro kteréhokoliv rapera.

Jak začnou přibývat hosté a ženské refrény, začne se dosavadní sevřený tón alba rozpadat. Jako kdyby se Rytmus v souladu se svým životním stylem rozhodl posluchači ukázat, že „na to má“, ale zároveň začne kupit přešlapy. Sergei Barracuda nebo Indy neměli vůbec vstupovat do studia, a to naopak neměly opouštět skladby V moji predstavách... nebo Nevinné.

V záplavě tracků se objeví perly – Keď sa budú pýtať zní jako Rytmusův rapový epitaf, zatímco titulní skladba rekapituluje jeho cestu na vrchol. V závěrečné Díky moc je ospravedlnitelný i patos, který skvěle vyvažuje Wichův beat.

Je moc dobře, že Rytmus si tentokrát odpustil kolotočářský eurodance-rap, kterým zásoboval poslední roky rádia. Jeho čtvrté album Krstný otec klidně mohlo být druhé Bengoro, kdyby nerezignoval na kontrolu kvality a nepodlehl velikášské představě, že album musí ohromit svojí délkou. Stejně jako tři roky staré album Kontrafaktu Navždy i tady ale veterán dokazuje, že ještě nepatří do starého železa.

Žil jsem mezi rasisty a xenofoby, když jsem se pak dozvěděl, že je otec cikán, tak to bylo těžké, říká rapper Rytmus. Když teď přijdou problémy, tak je prý řeší s úsměvem na tváři. | Video: Daniela Drtinová |  23:18

Pil C: Smutek a hédonismus

V zámoří se hip hop mění každým rokem a na lokálních scénách se samozřejmě objevují „ohlasy“ žánrové evoluce. Nejžhavějším trendem posledních let je temný, depresivní sound doplněný introspektivní texty.

Když se v létě 2014 zjevil na internetu track Lost samplující kanadského R&B zpěváka The Weeknd, bylo jasné, že i Slovensko našlo svého temného hédonistu. Za skladbou stál rodák z Partizánského, který si říká Pil C a jeho neobvyklý flow s neslovenským frázováním v následujících dvou letech zaplavil místní scénu singly a hostovačkami, které stvrzovaly jeho talent. Na jeho debut Hype se proto hodně čekalo a hodinová kolekce fanoušky určitě nezklame. Větší ambice ale bohužel deska nemá.

Pil C vstoupil na rapovou scénu v (na rapera) nečekaně vysokém věku – v době vydání debutového alba už má přes třicet a způsob jakým pracuje s jazykem tomu odpovídá. Platí to částečně i pro témata jeho textů, která se snaží být dospělejší. Samozřejmě v nich nechybí večírky, drogy a holky – ostatně bez nich se současný mainstreamový rap neobejde, ale jak velí aktuální trendy, musí občas dojít i na zpytování svědomí a uvědomění si prázdnoty, do níž hédonismus směřuje.

Aktuální trendy mají v malíčku i jeho producenti a Hype se nese v duchu trapového vývaru z americké Atlanty. Při poslechu Hype určitě napadnou obeznámeného posluchače jména jako Travis Scott, Young Thug nebo Tyler, The Creator, jehož zastřený „záhrobní“ hlas připomíná Pil C asi nejvíce.

Největším problémem Hype je žánrová schematičnost. Pomalé darktrapové instrumentálky (podepsaní jsou pod nimi Special Beatz nebo Grimaso) jsou prvotřídní, ale příliš připomínají jedna druhou a málokdy vykouknou z jednolité temnoty. S texty se to má podobně – dospělost Hype evokuje hlavně na povrchu – Pil C má značně omezený rejstřík témat, které patnáct skladeb jen těžko utáhnou.

Dalším kamenem úrazu je jeho verzatilita – po sobě jdoucí skladby V aute a V tom meste mají prakticky totožné refrény, které opakují na závěr každého verše slova „v aute“ a „v meste“. Poměrně otravný je i product placement, který se zjeví hned v prvním verši alba.

Je docela štěstí, že se vždy v pravý okamžik zjeví hosté – Vladimir 518 a Moja reč ho vyškolí v rapování o seriózních tématech a mladičký talent slovenské scény Fobia Kid zase v energii a spontánnosti. „Jeho“ track Diablo vůbec působí na desce jako UFO a když se zjeví v tracklistu, je to jako otevřít ráno okno do slunného dne.

Fobia Kid je aktuálně členem partičky Comebackgang, kterou založil právě Pil C a poslední měsíce vzbuzuje stejné nadšení jako jeho starší kolega v roce 2015. Pozvat si nejzářivější současný talent na desku tak možná nebyl úplně nejlepší nápad. Jestli totiž někdo hledá budoucího vládce slovenské scény, pak Fobia Kid je mnohem výraznějším kandidátem než Pil C. Jeho debutové album Hype se málokdy dostane pod blyštivý povrch trendů.

Rytmus – Krstný otec

Hodnocení: 80%

Pil C – Hype

Hodnocení - 55%

autor: Karel Veselý | 8. 12. 2016 8:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama