Recenze: Rytmus a Pil C hrají s vysokými kartami, vítězí ale jen rapový veterán

Karel Veselý Karel Veselý
8. 12. 2016 8:00
Dvě očekávané rapové desky přichází ze Slovenska. Legenda Rytmus na Krstný otec rekapituluje svoji cestu ke hvězdám, zatímco velký objev posledních let Pil C se na debutu Hype opájí temnými náladami.
Rytmus
Rytmus | Foto: archiv Rytmuse

Rap na Slovensku letos oslavil dvacetiny. Přesně tolik let uplynulo od vydání kompilace Zvuk ulice, na níž se v roce 1996 potkali třeba Trosky nebo Pa3k Metamorfolord, později známý jako Rytmus. O dvě dekády později je rapová scéna na Slovensku živější a energičtější než v Čechách – etablovaná špička je podstatně širší, nespí na vavřínech a každou chvíli se objevují nová zajímavá jména.

Tyto dva póly reprezentují dvě očekávané desky z konce kalendářního roku. V rozmezí několika týdnů se na trhu objevily dlouhohrající nahrávky veterána Rytmusa, který se na desce Krstný otec vrací k špinavému zvuku svých raných počinů, i debut talentovaného nováčka jménem Pil C, který s albem Hype chce atakovat jeho trůn.

Rytmus není jen mistr rapového chvástání, ale i obratné mediální manipulace, jak ostatně ukázal jako loňský „životopisný“ dokument Rytmus – sídliskový sen. Pozici nejzásadnější postavy dvacetileté historie slovenského rapu, kterou si uzurpuje v názvu své čtvrté studiové desky Krstný otec, by si měl možná spíše nárokovat o několik měsíců starší Vec a jeho Trosky, jejichž album Tozmemi z roku 1997 je zásadním milníkem scény nejen na Slovensku, ale i v Čechách.

Jenže bylo to až album E.R.A. piešťanské trojice Kontrafakt, které definitivně udělalo z hip hopu i výrazný komerční fenomén. A v čele zmíněné skupiny stál právě Rytmus – od té doby rozhodně nejvýraznější a nejhlasitější postava rapu v obou zemích bývalé federace.

Jeho poslední dvě sólové nahrávky Král (2009) a Fenomén (2011) mířily svým pop-rapem zcela bez uzardění do rádiových playlistů, Rytmus ale nedělal vždy jen pop-rap. Před deseti lety natočil introspektivní album Bengoro, na kterém se zaobíral svým dětstvím či romskou identitou, a právě k této nahrávce se vrací s novinkou Krstný otec. Přesněji řečeno – rád by se vrátil.

Odkazy na kultovní desku zazní hned v úvodní skladbě Já sa bavím a následné tracky Pozor a Povolanie syn jsou nekompromisně tvrdé pouliční hymny, které nás vrací do začátku tisíciletí, kdy hip hop ještě nepomýšlel na rádia.

Motivujem mladých ľudí nebo Gádže nemíňajú lóve patří k tomu nejlepšímu co Rytmus za svoji kariéru nahrál. Sázka na producentské talenty Maiky Beatz a Special Beatz se vyplatila a v textech nechybí sebereflexe, nadhled i ironické šlehy vyslané vstříc jeho spoluobčanům („Prečo šetríš tolko more, čo s tým budeš robiť v hrobe?“).

V další povedené skladbě Skutočne kvalitný mu sekunduje další legenda Čistychov. Pořád jsme ale teprve ve třetině alba. Krstný otec má totiž celkem dvacet čtyři položek a trvá skoro osmdesát minut. A to je stopáž, který by byla nejspíše vražedná pro kteréhokoliv rapera.

Jak začnou přibývat hosté a ženské refrény, začne se dosavadní sevřený tón alba rozpadat. Jako kdyby se Rytmus v souladu se svým životním stylem rozhodl posluchači ukázat, že „na to má“, ale zároveň začne kupit přešlapy. Sergei Barracuda nebo Indy neměli vůbec vstupovat do studia, a to naopak neměly opouštět skladby V moji predstavách... nebo Nevinné.

V záplavě tracků se objeví perly – Keď sa budú pýtať zní jako Rytmusův rapový epitaf, zatímco titulní skladba rekapituluje jeho cestu na vrchol. V závěrečné Díky moc je ospravedlnitelný i patos, který skvěle vyvažuje Wichův beat.

Je moc dobře, že Rytmus si tentokrát odpustil kolotočářský eurodance-rap, kterým zásoboval poslední roky rádia. Jeho čtvrté album Krstný otec klidně mohlo být druhé Bengoro, kdyby nerezignoval na kontrolu kvality a nepodlehl velikášské představě, že album musí ohromit svojí délkou. Stejně jako tři roky staré album Kontrafaktu Navždy i tady ale veterán dokazuje, že ještě nepatří do starého železa.

Žil jsem mezi rasisty a xenofoby, když jsem se pak dozvěděl, že je otec cikán, tak to bylo těžké, říká rapper Rytmus. Když teď přijdou problémy, tak je prý řeší s úsměvem na tváři. | Video: Daniela Drtinová

Pil C: Smutek a hédonismus

V zámoří se hip hop mění každým rokem a na lokálních scénách se samozřejmě objevují „ohlasy“ žánrové evoluce. Nejžhavějším trendem posledních let je temný, depresivní sound doplněný introspektivní texty.

Když se v létě 2014 zjevil na internetu track Lost samplující kanadského R&B zpěváka The Weeknd, bylo jasné, že i Slovensko našlo svého temného hédonistu. Za skladbou stál rodák z Partizánského, který si říká Pil C a jeho neobvyklý flow s neslovenským frázováním v následujících dvou letech zaplavil místní scénu singly a hostovačkami, které stvrzovaly jeho talent. Na jeho debut Hype se proto hodně čekalo a hodinová kolekce fanoušky určitě nezklame. Větší ambice ale bohužel deska nemá.

Pil C vstoupil na rapovou scénu v (na rapera) nečekaně vysokém věku – v době vydání debutového alba už má přes třicet a způsob jakým pracuje s jazykem tomu odpovídá. Platí to částečně i pro témata jeho textů, která se snaží být dospělejší. Samozřejmě v nich nechybí večírky, drogy a holky – ostatně bez nich se současný mainstreamový rap neobejde, ale jak velí aktuální trendy, musí občas dojít i na zpytování svědomí a uvědomění si prázdnoty, do níž hédonismus směřuje.

Aktuální trendy mají v malíčku i jeho producenti a Hype se nese v duchu trapového vývaru z americké Atlanty. Při poslechu Hype určitě napadnou obeznámeného posluchače jména jako Travis Scott, Young Thug nebo Tyler, The Creator, jehož zastřený „záhrobní“ hlas připomíná Pil C asi nejvíce.

Největším problémem Hype je žánrová schematičnost. Pomalé darktrapové instrumentálky (podepsaní jsou pod nimi Special Beatz nebo Grimaso) jsou prvotřídní, ale příliš připomínají jedna druhou a málokdy vykouknou z jednolité temnoty. S texty se to má podobně – dospělost Hype evokuje hlavně na povrchu – Pil C má značně omezený rejstřík témat, které patnáct skladeb jen těžko utáhnou.

Dalším kamenem úrazu je jeho verzatilita – po sobě jdoucí skladby V aute a V tom meste mají prakticky totožné refrény, které opakují na závěr každého verše slova „v aute“ a „v meste“. Poměrně otravný je i product placement, který se zjeví hned v prvním verši alba.

Je docela štěstí, že se vždy v pravý okamžik zjeví hosté – Vladimir 518 a Moja reč ho vyškolí v rapování o seriózních tématech a mladičký talent slovenské scény Fobia Kid zase v energii a spontánnosti. „Jeho“ track Diablo vůbec působí na desce jako UFO a když se zjeví v tracklistu, je to jako otevřít ráno okno do slunného dne.

Fobia Kid je aktuálně členem partičky Comebackgang, kterou založil právě Pil C a poslední měsíce vzbuzuje stejné nadšení jako jeho starší kolega v roce 2015. Pozvat si nejzářivější současný talent na desku tak možná nebyl úplně nejlepší nápad. Jestli totiž někdo hledá budoucího vládce slovenské scény, pak Fobia Kid je mnohem výraznějším kandidátem než Pil C. Jeho debutové album Hype se málokdy dostane pod blyštivý povrch trendů.

Rytmus – Krstný otec

Hodnocení: 80%

Pil C – Hype

Hodnocení - 55%

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 4 hodinami

Bayern i v oslabení zvládl bundesligový zápas ve Fürthu a vyhrál 3:1

Fotbalisté Bayernu Mnichov porazili v předehrávce 6. kola německé ligy Fürth 3:1, přestože proti nováčkovi hráli takřka celý druhý poločas v oslabení. Po úvodní remíze vyhráli v sezoně páté utkání za sebou a vedou neúplnou tabulku o tři body před Wolfsburgem, který má sobotní zápas k dobru.

Skóre otevřel v 10. minutě Thomas Müller, po půlhodině hry zvýšil na 2:0 Joshua Kimmich. Tři minuty po začátku druhého poločasu ale dostal za ostrý faul červenou kartu Benjamin Pavard a bavorský tým se v deseti na výhru ještě hodně nadřel. Ve vyhrocené atmosféře dostal žlutou kartu v 64. minutě i trenér Bayernu Julian Nagelsmann.

Uklidnění úřadujícím šampionům přinesl v 68. minutě vlastní gól Sebastiana Griesbecka, po němž Bayern vedl už o tři branky. V závěru už jen zkorigoval stav přesnou hlavičkou Cedric Itten.

Aktualizováno před 4 hodinami

Brabec vnímá po debatě o Turówě posun, příští týden se sejde s polským ministrem

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) vnímá po pátečním jednání expertních týmů významný posun v některých bodech ohledně polského hnědouhelného dolu Turów. Příští týden, pravděpodobně v pondělí, bude jednat s polským protějškem Michalem Kurtykou, později opět zasednou i odborné týmy.  Polský prezident Duda ke sporu řekl v televizi, že se Polsko nemůže připravit o 7 procent energetického trhu a že vybízí k dialogu.

Podle Česka důl Turów u česko-polské hranice mimo jiné ohrožuje zásoby pitné vody v českých obcích. Soudní dvůr Evropské unie v pondělí uvalil na Polsko pokutu půl milionu eur denně (asi 12,7 mil. Kč) za neuposlechnutí předchozího soudního příkazu k přerušení těžby v dole.

Unijní soud už v květnu vydal na základě české žaloby předběžné rozhodnutí o zastavení těžby v dole. Polská vláda reagovala oznámením, že důl zavřít nehodlá, a stejné stanovisko zaujal také generální ředitel společnosti PGE, vlastníka dolu. Náhlé zastavení těžby by podle Polska ohrozilo energetickou bezpečnost země a tisíce pracovních míst. Soud následně vyměřil Polsku zmíněnou pokutu.

Polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro v pátek podle agentury PAP řekl, že Soudní dvůr Evropské unie neměl v dané etapě sporu o důl Turów právo uložit Polsku pokutu. Spor o Turów před unijním soudem ještě nedospěl k verdiktu. 

Brabec nechtěl být ohledně možné dohody konkrétní. "Dokud není domluveno všechno, není domluveno nic. Nicméně bylo několik bodů, které byly významně sporné celou dobu. Dnes po jednání vnímám posun v některých a uvidíme. Nechci konkretizovat," řekl v pátek. "Jsem rád, že se i po dnešním jednání přiblížil kompromis, který snad bude přijatelný pro obě strany, který snad budou umět schválit obě vlády," doplnil liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj).

Zdroj: ČTK
Další zprávy