Patos byl namístě a roku 2001 bylo co slavit - pražská hiphopová kultura, která se zformovala začátkem 90. let, konečně dostala reprezentativní nahrávku. A navíc si ji vydala na vlastním labelu.
O dvě dekády později je Repertoár všeobecně považován za milník zdejšího rapu a jednu z nejlepších porevolučních českých desek. PSH s ní prolomili nedůvěru mnoha posluchačů a prošlapali cestu, na jejímž konci je dnes rap nejpopulárnějším zdejším žánrem a vládne statistikám streamovacích služeb.
Orion a Vladimir 518 ale s odkazem svého debutu roky bojovali, až to někdy vypadalo, že se za něj stydí. "Repertoár je hrozně romantická, obnažující a naivní deska," vzpomínal pro Aktuálně.cz nedávno Vladimir 518, jak si ji po vydání párkrát poslechl a pak to pět šest let nedovedl. "Až postupem času jsem tu svou tehdejší nedokonalost a určitou naivní roztomilost přijal. Nejdřív jsem se ale musel změnit, protože teprve potom jsem si svou dřívější polohu, ať už jde o texty, myšlení nebo frázování, dokázal odpustit," dodal.
Na poslech Repertoáru přitom většina českých raperů dodnes vzpomíná jako na iniciační moment. Teď znovu vychází remasterovaný na vinylu a PSH jej kompletně zahrají 3. prosince v pražském Roxy.
Setkání u zdi
Cesta k Repertoáru byla spletitá a Peneři na něm nevědomky shrnuli 90. léta, v nichž se formoval domácí hip hop. V Česku jako první ještě v polovině předešlé dekády rapovali Manželé, o těch ale věděl málokdo. Po revoluci se rap začal objevovat v médiích, stále ale jen ve spojení s přístupnějším žánrem: s bigbítem a funkem v podání J.A.R., pokleslou taneční hudbou v případě Rapmasters či metalem, jako v tvorbě Pirátů.
Michal Opletal, který si několik let nato začal říkat Orion, však chtěl rapovat bez berliček. Když roku 1992 v domovském sídlišti na pražském Opatově potkal Sifona a Lelu ze skupiny WWW, kteří ve zdejším kulturním domě měli jeden z prvních koncertů, zjistil, že na to v Praze není sám.
Orion už tehdy rapoval, podklady mu vyráběl soused z vedlejšího paneláku Ondřej Čihák alias Shitness - později se stal uznávaným skladatelem reklamní a filmové hudby.
Pod jménem Peneři strýčka Homeboye debutovali na demonahrávce Peneřina těžká dřina v roce 1993, kdy bylo Orionovi sedmnáct let. O rok později vyšlo Párátka adventní expresní lyrici a fanoušci si obě nahrávky kopírovali na kazetách po celé republice. Hiphopovou komunitu však stále tvořila jen hrstka nadšenců, z velké části aktivních v tvorbě graffiti.
V polovině 90. let hip hop slavil ve světě první velké prodejní úspěchy a český hudební průmysl po něm začal pokukovat. Potřeboval ale někoho, kdo bude rapovat česky. WWW i Peneři však měli zásady a vábení odolali, produkt pro teenagery nakonec udělal Polygram z Chaozz, party teenagerů v čele s šestnáctiletým Dephem, dnes Katem z Prago Union.
Chaozz v roce 1996 prodávali desetitisíce desek, ale pro Oriona a ostatní to byli zaprodanci. Úspěch Chaozzu nicméně měl i pozitivní efekt, starší rapery povzbudil k činnosti. Když Orion v roce 1997 u jedné zdi potkal Vladimíra Brože alias Vladimira 518, který zkoušel rapovat, našel parťáka.
Nejdřív je trénink
"Dostat se v té době do nahrávacího studia bylo mimo naše možnosti. Takže si říkáš, že si to uděláme sami, postavíme vlastní studio, půjdeme do toho pomaličku, než abychom se nechali opr*at jako Chaozz," vzpomíná Orion na rok 1998, kdy s Vladimirem 518 založili nezávislé vydavatelství Terrorist?, navazující na graffiti časopis téhož jména.
"Pro nás ta cesta majoru nebyla možná," doplňuje Vladimir 518 v narážce na možnost zveřejnit album u velké firmy. "Kdybychom to udělali, tak jsme prohráli sami před sebou. Zůstali jsme nekompromisní hipísáci."
S labelem pořádali koncerty a vydali tři díly kompilace nazvané East Side Unia. Původně to měl být výběr českého rapu, protože ale nenašli dost vhodných kapel, vybrali i hosty ze Slovenska, Polska či Maďarska.
Peneři už v té době převyšovali zdejší konkurenci - Orion jako první zlomil rytmus češtiny tak, aby přirozeně seděla do rapového beatu, a Vladimir ho rychle doháněl. Neobvyklý byl i výběr instrumentálních podkladů - velmi lehkých, éterických a plných neobvyklých samplů.
Tracky jako Jižní město nebo Penerský dezert se linou útržky z desky Flétnový koktejl dávno zapomenutého smoothjazzu ze 70. let. Druhý jmenovaný se stal hitem: časopis Tripmag ho vyhlásil skladbou roku a Peneři jej předvedli v televizním pořadu Letadlo. Tam už dvojici doplnil nový člen, koncertní DJ Richard, tehdejší špička pražského djingu, který před kamerami ukázal scratching.
Na debut PSH se čekalo netrpělivě, vyšel však až v listopadu 2001. Jeho vznik provázely katastrofy: Orion na něm začal pracovat ještě se Shitnessem, ale první verze nenávratně zmizela, když ve studiu vyhořel počítač. Druhá už se natáčela s novým producentem DJem Wichem, avšak Orionovi a Vladimirovi se znelíbily vokály a kompletně je přetočili.
Finální verze vznikala pod dohledem Ondřeje Ježka. "Pořád se objevovaly nějaký problémy, což je normální, když si děláš kolem desky všechno sám," vysvětloval zpoždění Vladimir 518 v rozhovoru pro Tripmag.
Všechny komplikace nakonec možná přispěly k tomu, že Peneři dotáhli Repertoár do detailu. Samply, z nichž s Wichem lepil podklady, shromažďoval Orion roky. Track Společný zájmy stojí na skladbě R&B skupiny The Manhattans z konce 70. let, v Úplnej klid zní sample jazzového kvinteta saxofonisty Cannonballa Adderleyho, zatímco Tréning využil skladbu Barryho Whitea.
Orion ale nezapomíná ani na domácí zdroje. Kromě vypůjčeného Barona Prášila deska končí zvukem startující kosmické lodě z československé sci-fi Ikarie XB 1. Tréning zase obsahuje "motivační" refrén od Jiřího Korna, vystřižený ze skladby Nejdřív je trénink, kterou v polovině 80. let předváděl v normalizační televizní taneční show.
Od plechovky k beatu
Peneři na album schválně nezařadili žádnou starší skladbu, aby bylo vidět, jak jejich zvuk rozkvetl díky Wichově produkci a Richardovým skrečům. Zatímco konkurence přitvrzovala, PSH vsadili na soulové samply i emoce. Ve dvou případech díky refrénu zpěváka Davida Čokolády dokonce sklouzli k fúzi rapu s R&B.
Vladimir 518 se na Repertoáru představil svébytnými texty někdy na hraně abstraktní metafyzičnosti. "Reprezentuju všechny svý sny, reprezentuju všechno moje já a my, reprezentuju svý minulý dny," rapoval v Tak a teď.
Jednotlivé tracky nabízejí puzzle každodenních zážitků generace 90. let - město, kámoši, graffiti. Píseň Společný zájmy připomíná kontinuitu česko-slovenské scény a Zpátky do dnů nostalgicky rekapituluje časy, "kdy v Praze hip hop vyrůstal". Vzpomíná se na slavné writery i rozpadlé kapely.
Hostující Maďaři Ponsa a Azur nebo Dano, později známý jako Čistychov, připomínají dobu, kdy se český hip hop považoval za součást středoevropského prostoru a udržoval vazby na sousední země.
Pro posluchače dnešního rapu bude na Repertoáru neobvyklé třeba to, že oba interpreti relativně málo mluví o sobě. Místo toho často používají první osobu množného čísla. Orion a Vladimir tady víc než za sebe mluví za oldschoolovou rapovou a graffiti komunitu. "Jsme mluvčí z mas, čo vystúpili pro svý lidi z rad," shrnuje v Společných zájmech hostující Dano z petržalského kolektivu Názov stavby.
Graffiti dalo generaci 90. let nástroje, jak město "používat". Počmárané panely a vlaky jim zase přiřkly symbolickou pozici těch, kteří pokořili sídlištní šeď. Na přelomu tisíciletí už ale první generace writerů pomalu vyklízí prostor. Někteří mizí do normálního života, poměrně dost jich najde uplatnění v grafickém designu či později v galeriích, pro hrstku vyvolených je tady rap. "Ale co je fakt, pro mě už malování není. Už mi nedává takový potěšení," konstatuje v Zpátky do dnů tehdy pětadvacetiletý Orion, aby v následujícím tracku Ambice vítězoslavně přiznal, že "naše ambice jsou ukrytý v rapový muzice".
Místo plechovek a honiček s policií tak nastupují rap a beaty, metoda však zůstává stejná: "Život ve městě, to je, o co tady jde přece."
Když v úvodním tracku Praha skládají Peneři poctu svému domovu ("Praha, až k ránu se chodí spát, Praha není jenom most a hrad, Praha je matka měst a nálad, Praha, co víc si můžu přát"), v textu už nechodí temnými uličkami s kapucí na hlavě, ale jedou autem, které jim dovoluje během chvíle navštívit Kačerov, Národní třídu, Žižkov i Smíchov.
Chytrá a upřímná deska
Skladba Tréning začíná krátkým dialogem z fotbalového stadionu, kde Oriona potká kamarád. Stěžuje si mu, že už dlouho nezašli na fotbálek. "My točíme desku, sem byl ve studiu," omlouvá se Orion, na což dotyčný odpovídá: "No konečně. Kdo to vydá? Vydáte to vy, nebo někdo?" Odpověď se ztratí ve skandování fanoušků klubu Bohemians, všichni už ji ale znají.
Labelu Terrorist? s distribucí pomáhal Maximum Underground, pražská distribuční společnost s punkovými kořeny. O propagaci se však Orion a spol. museli postarat sami - deska tak měla pomalý rozjezd, mnozí se o její existenci dozvídali se zpožděním několika měsíců, internet byl ještě v plenkách. Kdo si ale alba všiml, pochopil, že jde o událost.
Postupem let se Repertoáru prodalo přes 10 tisíc kusů, což je neuvěřitelné číslo na dobu, kdy už bylo běžné hudbu pirátsky kopírovat na vypalovačkách.
Album sklidilo kritiku jen u části hiphopové scény, které vadily "vyměklé" R&B refrény, jinak byly ohlasy nadšené. Honza Vedral v časopisu Rock & Pop psal o desce "zatraceně dobré, zatraceně chytré a zatraceně upřímné" a dal jí absolutní hodnocení. Ve výroční anketě téhož magazínu skončila druhá. S léty pak věhlas Repertoáru rostl. V roce 2010 se umístil shodně na třetím místě v anketách o album dekády časopisu Filter i portálu Musicserver.
Pro posluchače stojící mimo komunitu byl Repertoár jako zjevení - první skutečně dospělá česká rapová deska. Mnozí ji vnímali jako začátek nové éry, ve skutečnosti ale spíš uzavřela určité období: idylická 90. léta, kdy rapeři ještě byli plní idealismu.
Ačkoliv na něj i dvě dekády po vydání přísahají fanoušci, PSH se ze stínu debutu dlouho snažili vykročit. Orion a spol. tvrdě pracovali na svébytné české verzi rapu, když ji ale vypilovali k dokonalosti, museli ji chtě nechtě opustit, protože se žánr mezitím posunul jinam. Místo samplů se začaly používat elektronické podklady a texty zhrubly.
Tři roky po Repertoáru vydávají Supercrooo svůj Toxic Funk, kde už se místo Orionova angažovaného skandování typu "hlasuju proti zku*venejm náckům" posílají urážky výhradně ostatním raperům nebo se vyhrožuje celebritám.
Dopad Repertoáru byl tak zásadní, že nastupující generaci ani nezbývalo než desku popřít a začít dělat hip hop jinak. Ostatně čekalo to i na Penery strýčka Homeboye, kteří do sestavy přijali producenta Mike Trafika a s "elektronickým" albem Rap’n’roll z roku 2006 začali novou etapu existence.
