Syn ze smíšené slovensko-anglické rodiny odešel takříkajíc od čistého stolu. Poslední desku nazvanou Double Album vydal před třemi lety a splnil si sen, když ji nahrál ve slavném, Beatles proslaveném studiu Abbey Road s partou muzikantů, kteří spolupracovali s Paulem McCartneym.
Dokončil také třetí ročník televizní talkshow Doupě. S novinářem Honzou Vedralem před pěti lety vydal autobiografickou knihu Zblízka. A vloni o něm režisér Šimon Šafránek vytvořil dokumentární film Meky. Přesto Žbirkův nečekaný odchod vzbuzuje pocit, že ještě mohl natočit dvě tři desky silných písní.
Kromě koncertních alb, anglických verzí svých nejznámějších nahrávek a mnoha kompilací za sebou nechává 15 studiových desek. Na každé najdeme několik písní, které patří do dějin československé populární hudby.
Čtyři alba lze označit za klíčová. Už sólový debut Doktor sen s nezapomenutelnou Baladou o poľných vtákoch zaznamenal velký ohlas také v Česku, roku 1982 znuděném konzervativním oficiálním hudebním vkusem. Bývalý člen skupiny Modus přišel s muzikou, která v tehdejším kontextu zněla nečekaně aktuálně.
Žbirkův debut prozradil i další talent - cit pro dueta. Na debutu je první z nich, V slepých uličkách s Marikou Gombitovou. Od této písně se line řada jí podobných, vrcholící seriálovým Někdy stačí dát jen dech s Ivou Frühlingovou a nedávným hitem Čistý svet, který nazpíval s nevidomou klavíristkou Ráchel Skleničkovou.
Žbirkův sólový debut a následující druhé album Sezónne lásky s dalším slavným hitem Biely kvet měly zásadní vliv na to, že v roce 1982 získal Zlatého slavíka jako první Slovák a teprve druhý umělec, jenž porazil Karla Gotta.
S odstupem času se důležité jeví jeho čtvrté album Nemoderný chalan z roku 1984, první oficiální u nás, které reflektovalo nové trendy britské nové vlny a nástup elektronické pop-music. Velký podíl na tom měl tehdejší blízký spolupracovník a šéf Žbirkovy doprovodné kapely Limit Laco Lučenič, když většinu nástrojů nahrál sám.
Další důležitá deska Zlomky poznania vyšla roku 1988 a dokládá zpěvákovu výjimečnou schopnost civilně, a přitom přesvědčivě interpretovat lyrická témata. Písně Prvá, Len s ňou, a hlavně Jesenná láska patří k nejlepšímu, co kdy nazpíval.
Vrcholem jeho kariéry pak byl Modrý album z roku 2001, silně popově orientovaný. V některých místech jako by připomínal Stingovu snahu vsáknout do hudební tradice ovlivněné Beatles trochu reggae. Do rádií přinesl šest velkých hitů včetně Nespáľme to krásne v nás, dalšího dueta s Marikou Gombitovou.
Nějaký čas po revoluci se Žbirka usadil v Čechách. Ne z nějakého protestu proti rozdělení Československa, spíše z rodinných důvodů. Následné vzdalování obou národů ho ale bolelo. I když to popíral, jedna z jeho nejkrásnějších písní Čo bolí, to prebolí rozchod obou zemí reflektovala, nebo ji tak alespoň mnozí vnímali.
Miro, jak mu všichni říkali, dokázal zpívat perfektní češtinou, použil ji ale jen v několika skladbách. Cítil, že rodná slovenština nebo rodná angličtina mu dovolují proniknout do nejhlubších pater každého songu.
Žbirka se také ukázal být výborným moderátorem. Pořad Doupě Mekyho Žbirky, v němž zpovídal české a slovenské osobnosti z oblasti showbyznysu, bude dlouho vzorem pro podobně laděné programy.
A ještě jednu důležitou věc je třeba dodat. Žbirka byl nesmírně slušný člověk. Spojoval typické anglické gentlemanství a slovenskou srdečnost. Všichni, kdo s ním spolupracovali, obdivovali jeho poctivost a férovost. Svou práci miloval a dokázal jí podřídit všechno.
Hudební kritici na něm vyzdvihovali ochotu vyslechnout i třeba scestné názory a diskutovat. Byl z těch, kdo dokázali přemýšlet nejen o tom, co sami tvoří, ale navíc uvažovat o populární hudbě v širokém kontextu.
V rozhlase jednou prohlásil: "Chlapi, řeknu vám, jak se udržet na špičce. První věc je talent. A druhá: we have to be perfect."
Nikdy nenatočil špatnou desku. Žil hudbou, nasával z ní sílu a naopak jí dával veškerou svou životní energii.
