Na zašlém parketu zaoceánské výletní lodi už se netančí, připomíná opuštěné město duchů. Jen v podpalubí nepřestala vyhrávat unylá barová kapela. Zpěvák není žádný Elvis, v hlasu je slyšet sentiment a stesk. Nenechme se mýlit lacinými zvuky elektrických samohrajek ani umělými bicími, které vyšly z módy a připomínají spíš hrací automat. Jde tu o symboly.
Obří loď brázdící oceány s bohatými penzisty na palubě zastupuje bohatý Západ, křižující zbytek světa pro své potěšení a zážitky. Na letošní desce britského zpěváka Damona Albarna nazvané The Nearer the Fountain, More Pure the Stream Flows (Čím bližší je zřídlo, tím čistší pramen z něj vytéká) tento chátrající symbol upadajícího kapitalismu sleduje letící kormorán.
Tisíce tun rezavějící oceli sem ale klidně mohly doplout z některého animovaného klipu Albarnovy "komiksové" kapely Gorillaz. Anebo třeba z 11 let starého filmu Socialismus režiséra Jeana-Luca Godarda, kde luxusní výletní loď rovněž představuje ostrov na hladině čím dál propojenějšího světa se stále výraznějšími nerovnostmi. Kulisy příběhu známe, ale co v něm Albarn vypráví?
Nová deska vznikla na Islandu, kde se třiapadesátiletý zpěvák usadil, loni získal občanství a také na čas uvízl v průběhu první vlny pandemie koronaviru.
Pro připomenutí: Albarn využil obrovského úspěchu své kapely Blur v 90. letech minulého století, stejně jako popularity "kreslených" Gorillaz, aby pro sebe získal podle všeho téměř neomezenou tvůrčí svobodu. Dělá si, co chce, píše hudbu k muzikálu o Číně nebo operu zasazenou do alžbětinské Anglie. Je výrazným filantropem, vyslovuje se k ekologii i britské politice. Ještě před koncem života soulového zpěváka Bobbyho Womacka s touto zásadní postavou americké černošské hudby natočil vynikající album The Bravest Man in the Universe.
V jiném projektu Good, Bad & The Queen se zase Albarn spojil s dalšími idoly svého hudebního dospívání, basistou Paulem Simononem ze slavné punkové kapely Clash a nigerijským bubeníkem, otcem afropopu Tonym Allenem. Ten zemřel loni v dubnu, tedy v době, kdy vznikal Albarnův nynější projekt.
Odchod jednoho z nejbližších přátel, jak zpěvák nazývá Allena v úvodní písni, poznamenal atmosféru i zvuk nahrávky. Stejně jako počasí na Islandu, omezená možnost cestovat a natáčet. Covidem zmražený svět.
Pro lepší porozumění, co se v necelých 40 minutách nového alba line z reproduktorů nebo ze sluchátek, je třeba na chvíli poodstoupit od obrazů, které Albarn nabízí, nenechat se zmýlit jeho zdánlivě triviálním zvukem.
Když se v nedávné anketě ptali Damona Albarna, jaká hudba jej ovlivnila, jako jednu z prvních uvedl kapelu The Specials, kde spolu od konce 70. let hráli "bílí" Britové s potomky přistěhovalců z Indie nebo Jamajky. Prostředníček odmítavě ukázaný dobové rasové diskriminaci i britským nacionalistům, čas od času vystrkujícím růžky či spíš vyholené zátylky, nám v souvislosti s kořeny punku bez zkušenosti multietnické společnosti vždy unikal.
Krátce: Soustředit se výlučně na osobní revoltu není dlouhodobě udržitelný projekt, špatně se s ním stárne. Zato kultura, která dala světu Beatles i jamajské reggae a dub, poskytuje tvůrcům jako Albarn příležitost pojmout daleko víc. Snad proto teď frontman projevuje schopnost vypovědět ve zdánlivě prostých písních něco podstatného o náladě a složitostech postpandemické doby.
Vraťme se ještě jednou na palubu opuštěné výletní lodi, ke zpěvákovi nevelkého rozsahu, ale charakteristické barvy hlasu.
Z ambientních ploch, zalidněných podobně spoře jako islandská krajina, se v minimalistickém obsazení s klávesami, saxofonem a bicím automatem vyloupne několik výrazných, většinou milostných písní. Přímočarou Royal Morning Blue, milostnou předpověď počasí, v níž se deštivá nálada mění v padající sníh a ihned taje, by Albarn klidně mohl nahrát na novou desku Gorillaz, jejichž specialitou je spojení melancholie s taneční vervou.
Skladba The Tower of Montevideo připomíná bájnou věž, kterou kdysi vystavěl písničkář Leonard Cohen, v Albarnově opuštěném mrakodrapu však na rozdíl od Cohenova songu nesedí v pokojích písničkáři jako Hank Williams.
Archaický bicí automat odklepává čas a saxofonista vykouzlí strhující sólo. Není jasné, jestli jde o věžák se ženskou siluetou toho jména v Rotterdamu, jisté však je, že kdyby Cohen ještě žil, mohl by Albarnův text plný obraznosti nazpívat.
Emotivním finále je pak waltz nazvaný Darkness To Light. Znovu, nenápadně a s minimálními prostředky tady Angličan vystaví nádherný "srdcerváč". V momentu, kdy ze sebe vyrazí "you are my babe", posluchači dojde, jak blízko byl Albarn soulovému zpěvákovi Womackovi, jak dokonale nastudoval umění milostné písně. A že by z téhle nenápadné písně právě Bobby Womack udělal soulový hit.
Shrnuto: Úspěchem pro sebe Damon Albarn vykoupil svobodu učit se u těch nejlepších a tvořit. Současná globální pop music nepřináší žádnou zprávu, která by byla o mnoho lepší.
Album
Damon Albarn: The Nearer the Fountain, More Pure the Stream Flows
Transgressive Records 2021
