Nepotřebují uspět. The Specials hrají protestsongy od Cohena i Marleyho

Ondřej Horák Ondřej Horák
17. 11. 2021 18:00
Britští The Specials před 40 lety na vrcholu popularity rozpustili kapelu, nyní zažívají comeback. Aktuálním albem coververzí protestních písní vykračují z žánru, s nímž definovali důležitou kapitolu britské populární kultury.
Zpěvák Terry Hall na předloňském koncertu The Specials v anglickém Manchesteru.
Zpěvák Terry Hall na předloňském koncertu The Specials v anglickém Manchesteru. | Foto: Shutterstock

"Do hajzlu se všema dokonalýma lidma," zpívá Terry Hall v písni Fuck All the Perfect People na nedávno vydané desce nazvané Protest Songs 1924 - 2012. Něžná balada s radikálním refrénem může být reakcí na iluzorní galerii dokonalých životů ze sociálních sítí, stejně jako přiznáním a oslavou vlastní nedokonalosti. K té mají muzikanti z kapely The Specials daleko.

Dospívali na industriálním středozápadu Anglie zdecimovaném škrty premiérky Margaret Thatcherové, jejich koncerty provázelo brutální násilí ze strany nacionalistů. Ti černého kytaristu Lynvala Goldinga kvůli barvě pleti pobodali před klubem. Zpěvák Terry Hall se teprve před pár lety svěřil, že byl obětí sexuálního zneužívání - coby dvanáctiletého jej učitel francouzštiny unesl do Paříže za skupinou pedofilů.

Fanoušci osobní tragédii dříve jen odezírali z textů a klevet, v 80. letech minulého století dokonce kolovala historka, podle níž Hall trpěl svalovou dysfunkcí v obličeji - měla vysvětlovat, že ho nikdo neviděl se usmát. Pocit, že jeho život má opět smysl, mu v roce 1977 dal až příchod do kapely. Po jejím rozpadu se několikrát pokusil o sebevraždu, léky na předpis užívá dodnes.

Hudba The Specials vždy nesla společenský rozměr a zároveň letmo komentovala psychické zdraví, což ostatně bývají spojené nádoby. Jejich hypnotické písně jsou jedinečné neustálým balancováním mezi manickou radostí a psychickým zhroucením. Na specifický žánr 2 tone, spojující jamajské ska s britskou novou vlnou, naskočilo mnoho kapel, většina ho ale spíš stáčela k frašce.

Fuck All the Perfect People je zároveň nejmladší z 12 skladeb, které The Specials interpretují na novém albu. V roce 2012 ji vydal písničkář Chip Taylor, svéráz americké popkultury, bratr herce Jona Voighta a strýc Angeliny Jolie, jehož díla hráli Janis Joplin i Jimi Hendrix.

Nahrávky postavené výhradně na převzatém materiálu zpravidla končí debaklem. Značí nedostatek fantazie a ten je v umění fatální. Vzácnou výjimkou může být intimní série American Recordings, jíž se Johnny Cash ke konci kariéry vrátil na výsluní.

Podobný úspěch The Specials nejspíš nečeká, deska Protest Songs 1924 - 2012 přesto dosáhla na druhou příčku britského žebříčku, což je na album "převzatin", které zásadně vybočuje z jejich zvuku, neoddiskutovatelný úspěch. Kapela udělala silné gesto - dala vzpomenout na umělce a písně neobyčejně citlivé ke svému okolí, a rozvinula tak disciplínu protestsongů, jíž se intenzivně věnuje od začátku kariéry.

Původně devítičlenný gang z města Coventry odmítal psát songy o lásce. Do světa, v němž žili, se zasněné písně nehodily. Jejich hudba byla vždy komentářem doby a na jejich kompletní diskografii lze nahlížet jako na sbírku protestsongů. Nahrát album coververzí chce hodně odvahy i sebezapření, jak ale jinde zpívá Terry Hall, "v tomhle světě mi nevadí neuspět".

The Specials kdysi nahráli píseň, která se stala soundtrackem úspěšné kampaně za propuštění Nelsona Mandely. | Video: The Specials

Opravdu nebylo na výběr

The Specials zmizeli stejně rychle, jako se objevili. Koncem 70. let zhudebnili atmosféru ulic Coventry, v nichž si přistěhovalci z Karibiku podávali ruce s anglickými dělníky. Jejich interpretace jamajského ska a reggae natolik jiskřila energií skomírajícího punku, že vykřesali svébytný žánr zvaný 2tone. Pojmenovali podle něj vlastní vydavatelství 2tone Records a zavdali vznik hnutí, jež na pár let zachvátilo Británii.

Nikdy přitom netrpěli velkými ambicemi. Hudba byla pro ně především způsobem, jak uniknout realitě. "Byla to alternativa k tomu, nemít žádný život. Nikdo nemohl najít práci, pět z nás vyhodili ze školy, takže jsme jen tak posedávali na chodnících. Nezaměstnaní. Opravdu nebylo na výběr," vzpomínal před 11 lety zpěvák Hall pro televizi ABC.

Když v červnu 1981 vydali singl Ghost Town coby temné svědectví o pouličním násilí, prázdných městech a zavřených klubech, sesadili ze špičky singlového žebříčku baladu One Day In Your Life od Michaela Jacksona.

Poté co svůj největší hit odehráli v pořadu Top of the Pops, se v zákulisí televizního studia rozešli a na tři dekády zmizeli. Osudové televizní vystoupení vzpomněl hudebník Damon Albarn, když The Specials předával cenu magazínu NME za významný přínos hudbě. Coby třináctiletého kluka ho uchvátilo a inspirovalo.

K návratu na pódia je přemlouval Roger Daltrey z The Who a mnozí další, uspěla až zpěvačka Lily Allen. Tak dlouho naléhala na kytaristu Lynvala Goldinga, až se mu podařilo rozhádanou kapelu dostat do jedné místnosti. Obtížnost úkolu ilustruje fakt, že první koncerty odehráli v roce 2009, tedy o pět let později, než Golding zamýšlel.

Comebacková deska Encore se překvapivě stala jejich první na špici britské albové hitparády. V dobách největší slávy kolem sebe dokázali vytvořit silnou komunitu, žebříčkům ale vládlo disco. S "best of" výběry bodovaly kapely ABBA, Boney M nebo Bee Gees, velkým hitem byl soundtrack muzikálu Pomáda. Na přelomu 70. a 80. let žánr 2tone představoval především mládežnický fenomén.

Coververze skladby Get Up, Stand Up od Boba Marleyho v podání The Specials. | Video: Universal Music

Recyklace hudby

Letos se obnovení The Specials představují v nečekaném světle. Album coververzí zdůvodňují izolací během covidových uzávěr, nestydí se přiznat ani nedostatek inspirace. Je ale důležité připomenout, že coververze hrají v jamajské hudbě specifickou roli.

Nejenže v žánrech ska, rocksteady a reggae jsou běžné, vedle nich existuje ještě další forma recyklace hudby - jamajští umělci už od 60. let nahrávali nové písně na takzvané riddimy, tedy totožné instrumentální podklady.

Karibský ostrov zavedl autorské právo až v roce 1993 a jeho vymáhání je dodnes přinejmenším volnější. Mnoho slavných tamních songů tak má stejné harmonické či rytmické základy.

Sami The Specials prorazili díky singlu A Message to You Rudy, jejž původně nazpíval Dandy Livingstone v roce 1967. Text vybízející násilné mladíky ke zklidnění temperamentu rezonoval na Jamajce stejně jako o 12 let později ve Velké Británii. Nynějšími coververzemi tak sestava završuje symbolický kruh, při tom ale zásadně vykračuje z žánru.

Freedom Highway původně od The Staples Singers v podání The Specials. | Video: Universal Music

Věčné problémy, věčné písně

Reggae a ska na novince zní jen v letmých ozvěnách. The Specials v sobě díky cizím písním odhalili překvapivou muzikálnost i nadhled. Album začíná skladbou Freedom Highway od rodinné kapely The Staples Singers z roku 1965. V podání The Specials kvapný gospel působí poněkud poťouchle a patří k méně povedeným položkám z nahrávky. Přesto naznačuje její spontaneitu.

Tracklist muzikanti pečlivě seškrtali z 50 předvybraných písní, ve studiu se sešli bez předem ujasněných aranžmá a oblíbené skladby často hráli tak, jak jim padly do ruky.

K reggae má nejblíž druhé Everybody Knows, které vydal Leonard Cohen v roce 1988. Obejde se bez typické kytary na druhou dobu, dojem naléhavosti vytváří rytmika. Právě díky ní vyznívá verze od The Specials pronikavěji a zlověstněji než syntezátorový originál.

A zatímco Everybody Knows působí díky heslovitým veršům typu "chudí chudými zůstanou a boháči zbohatnou" jako ze žurnálu protestních písní, následující I Don’t Mind Failing In This World lze brát jako pokus o revizi žánru.

"Definice žádných lidí nebudou mluvit o stavu mojí duše / V tomhle světě mi nevadí neuspět," zpívá Terry Hall, jehož vysoký hlas a osobní minulost rozehrává jednoduchý slogan do kolosálního příběhu. Byť se zdá, že jsou ta slova psaná na dobu vypiplaných profilů ze sociálních sítí, kultu práce a honby za dokonalostí, písničkářka Malvina Reynolds je napsala v roce 1967.

Zpěvák Terry Hall, kytarista Lynval Golding a basista Horace Panter.
Zpěvák Terry Hall, kytarista Lynval Golding a basista Horace Panter. | Foto: Island Records

Mizející kapela

Právě takové momenty jsou na Protest Songs 1924 - 2012 nejsilnější. The Specials díky důkladné rešerši vyštrachali historické kusy, které jsou aktuální třeba i 100 let po vydání. Problémy, jež se zdají být současné, působí odvěce.

Některé písně jsou věrné originálu, jiné méně. The Specials pracují s minimem nástrojů, prim hrají skladby, muzikanti jim pouze slouží. V nových interpretacích převládají respekt a úcta.

Obal alba Protest Songs 1924-2012.
Obal alba Protest Songs 1924-2012. | Foto: Universal Music

Album končí na kost ohlodanou verzí Get Up, Stand Up, jíž Bob Marley burcoval davy při velkých koncertech. Lynval Golding ji zpívá pouze za doprovodu akustické kytary. Bez pompéznosti vynikne text, když dohraje poslední akord, zazní nekompromisní: "Skončil jsem."

Nejdivočejší interpretace potkala Listening Wind od amerických avantgardních rockerů Talking Heads. David Byrne ji napsal v roce 1980 z perspektivy sebevražedného atentátníka. Muž jménem Mojique zoufale sleduje, jak se v jeho zemi zabydluje americká armáda, až se promění v teroristu. Zatímco Byrne v rozhovorech pochybuje, že by píseň vzhledem ke společenské náladě mohl hrát naživo, The Specials ji zařadili na album i setlist aktuálního turné.

Prosadil ji Terry Hall, avšak zpívat odmítl. Přišlo mu, že jeho podání není dost přesvědčivé. Kapela tak během nahrání Listening Wind téměř vysublimovala a slova nechala zazpívat písničkářku Hannah Hu ze severoanglického Bradfordu, zatímco rytmus odezřela z tradičních rastafariánských písní. Kromě třiadvacetileté zpěvačky do studia přišli i dva perkusisté z londýnského Brixtonu, staršímu Tonymu je 92 let.

Goldingova kytara a basa Horace Pantera, posledního ze tří původních členů sestavy, ve skladbě zazní jen výjimečně. The Specials použili zvučnost svého jména a na pásku spíš zaznamenali mezigenerační střet talentovaných muzikantů. Takové potlačení ega je v hudbě nevídané.

Skladba Fuck All The Perfect People v podání The Specials. Foto: Shutterstock | Video: Universal Music

Nikdy nevrátil vysavač

Přestože jde o sbírku protestsongů, nepojednává pouze o utrpení lidu a rukách sevřených v pěsti. Jednou z nejsilnějších zbraní The Specials byl vždy humor, proti marasmu raného thatcherismu brojili zábavou. Když Horace Panter uslyšel na kompilaci vydané americkou Kongresovou knihovnou píseň o sousedovi, který si neustále půjčuje vybavení domácnosti a nikdy ho nevrací, věděl, že skladbu My Next Door Neighbor z roku 1957 musí nahrát.

"Samozřejmě je důležité mluvit o velkých tématech, jako jsou rovná občanská práva. Ale co třeba chlapík odvedle, který si půjčí vysavač a už ho nevrátí? Proti tomu by se mělo taky protestovat!" shrnul v rozhovoru pro web uDiscoverMusic.

Nemá smysl hodnotit, zda jsou lepší současné verze, nebo ty originální. Nezáleží na tom. Každá odráží dobu, liší se jen okolnosti vzniku. The Specials vystoupili ze stínu žánrových veteránů, po šedesátce se představili jako nová kapela a na albu se mění v pokorné kurátory. Klidně by mohli sestavit playlist na Spotify, ten by však zdaleka neměl takový efekt. O svém odkazu i pohledu na aktuální svět toho The Specials řekli mnohem víc, než kdyby se snažili vypotit autorské album.

Album

The Specials: Protest Songs 1924-2012
Island Records/Universal Music 2021

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 6 hodinami

Neapol přišla o výhru v Sassuolu a vede už pouze o bod před Milánem

Fotbalisté Neapole přišli v závěru utkání 15. kola o výhru v Sassuolu a po remíze 2:2 vedou už pouze o bod před AC Milán, který zvítězil 3:0 v Janově. O další bod zpět je třetí mistrovský Inter, jenž porazil 2:0 Spezii a připsal si třetí vítězství za sebou.

Neapoli získali po přestávce Fabián Ruiz a Dries Mertens dvougólové vedení, ale Sassuolu se podařilo srovnat. V 89. minutě skóroval na 2:2 hlavou Gian Marco Ferrari. Domácí se dokonce v nastaveném čase radovali z třetího gólu, ten ale nebyl po konzultaci s videm uznán kvůli útočnému faulu.

Svůj první start v základní sestavě Milána ozdobil dvěma góly Junior Messias, jenž už minulý týden rozhodl o výhře nad Atléticem Madrid v Lize mistrů. Skóre otevřel v 10. minutě precizně provedeným přímým kopem veterán Zlatan Ibrahimovic a nastartoval Milán k výhře nad týmem, který vede slavná postava "rossoneri" Andrej Ševčenko. Vítěz LM a Serie A s Milánem se tak ani v třetím zápase na lavičce sestupem ohroženého Janova nedočkal vítězství.

Inter vyhrál pod pod trenérem Simonem Inzaghim v Serii A poprvé tři zápasy po sobě. Mistra na San Siru ve 36. minutě poslal do vedení Gagliardini. Krátce po změně stran domácí Correa ještě trefil břevno, ale v 58. minutě už přidal pojistku favorita Martínez proměněnou penaltou po ruce Hristova.

Pátý AS Řím podlehl v Boloni 0:1 a klopýtnul po sérii dvou ligových výher. Utkání rozhodl ve 35. minutě Svanberg.

Italská fotbalová liga - 15. kolo:

Boloňa - AS Řím 1:0 (35. Svanberg), Inter Milán - Spezia 2:0 (36. Gagliardini, 58. Martínez z pen.), FC Janov - AC Milán 0:3 (45.+1 a 61. Messias, 10. Ibrahimovic), Sassuolo - Neapol 2:2 (71. Scamacca, 89. Ferrari - 51. Ruiz, 59. Mertens).

Tabulka:

1. Neapol 15 11 3 1 32:9 36
2. AC Milán 15 11 2 2 33:18 35
3. Inter Milán 15 10 4 1 36:15 34
4. Bergamo 15 9 4 2 32:17 31
5. AS Řím 15 8 1 6 24:16 25
6. Fiorentina 15 8 0 7 24:20 24
7. Juventus Turín 15 7 3 5 20:16 24
8. Boloňa 15 7 3 5 21:24 24
9. Lazio Řím 14 6 3 5 25:25 21
10. Hellas Verona 15 5 5 5 28:25 20
11. Sassuolo 15 5 4 6 24:23 19
12. Empoli 14 6 1 7 21:26 19
13. FC Turín 14 5 2 7 17:14 17
14. Udine 14 3 6 5 16:20 15
15. Sampdoria Janov 15 4 3 8 21:29 15
16. Benátky 15 4 3 8 12:25 15
17. Spezia 15 3 2 10 15:34 11
18. FC Janov 15 1 7 7 17:29 10
19. Cagliari 15 1 6 8 16:29 9
20. Salernitana 15 2 2 11 11:31 8
před 6 hodinami

Real díky Benzemovi zdolal Bilbao a vede ligu o sedm bodů

Fotbalisté Realu Madrid v dohrávce devátého kola španělské ligy doma porazili Bilbao 1:0 gólem Karima Benzemy. "Bílý balet" vede neúplnou tabulku o sedm bodů před městským rivalem a obhájcem titulu Atléticem, který má zápas k dobru.

Francouzský útočník Benzema se pohotově trefil ve 40. minutě po Modričově nepovedené střele. Pro nejlepšího kanonýra soutěže to byla 12. branka v sezoně. Bilbao si na Santiago Bernabéu vytvořilo řadu velkých šancí, ale nevyzrálo na madridského brankáře Courtoise. Real tak zvítězil v pátém ligovém utkání po sobě.

před 7 hodinami

Na opoziční mítink v Kyjevě přišly stovky lidí, žádaly demisi prezidenta a volby

Stovky lidí přišly ve středu večer na opoziční demonstraci na kyjevském náměstí Nezávislosti, zvaném Majdan. Demonstranti požadovali předčasné parlamentní volby, aby vznikla nová vláda, odstoupení prezidenta Volodymyra Zelenského a odvolání šéfa prezidentské kanceláře Andrije Jermaka, uvedla agentura Unian.

Deník Ukrajinska pravda odhadl, že na začátek mítinku přišlo asi 2000 lidí, na které dohlíželo asi 4500 policistů. Každou minutou ale počet demonstrantů narůstal.

Kvůli bezpečnostním opatřením byla omezena doprava v centru hlavního města. Policie především částečně zahradila přístupové cesty k vládní čtvrti. Stovky policistů chránily sídlo prezidentské kanceláře. Na její dveře demonstranti házeli drobné mince, což vysvětlovali jako peněžní sbírku, aby Zelenskyj a Jermak mohli odcestovat do Ruska.

Na transparentech nechyběla obvinění Zelenského z vlastizrady či výzvy k odeslání Jermaka na Sibiř. Organizátoři varovali účastníky před počínáním, které by mohlo vyprovokovat konflikt s policii. K žádným potyčkám nedošlo, uvádí na svém webu Ukrainska pravda.

Zdroj: ČTK
Další zprávy