„Změřte moji kulturní teplotu,“ poroučí bratranci Gregovi v autě Kendall. Hned poté, co na tiskové konferenci sabotoval rodinný plán a obvinil svého otce z dlouholetého tutlání skandálu konglomerátu Waystar Royco. Nejde o špatný překlad amerického idiomu, ale Kendallovu trochu idiotskou expresivní kreativitu. Nejdobrodružnější ze sourozenců Royových se triumfálně rozešel s rodinným impériem a teď surfuje na vlně sebevědomí i očekávání, kam ho tento kousek vynese. Vyhlíží sklizeň ohlasů na Twitteru a mediální podporu.
Bratranec Greg, který je na samém chvostu rodinné hierarchie, se stává důstojníkem zodpovědným za mediální monitoring nové potenciální superstar, jež by ráda změnila „kulturní klima“.
V první epizodě třetí řady Boje o moc vidíme Kendalla v úplně jiné pozici než předchozích deset dílů, kdy byl odklizen do luxusního odvykacího zařízení na Islandu a plácal se mezi sebelítostí a pokorou. Sotva mu ale otec vytknul, že není dost velký „zabiják“, Kendall se ho rozhodl přesvědčit o opaku. K tomu nezbylo než vyhlásit válku otcovu mediálnímu impériu.
Nová řada seriálu oceněného dvěma Zlatými glóby a devíti Emmy tak má hned od začátku zběsilé tempo. Nepoleví v něm celých dalších sedm epizod, které HBO předem zaslalo recenzentům.
Všechny loutky Logana Roye
Rodina mediálního magnáta Logana Roye hraného Brianem Coxem se dostává do ještě prekérnější situace, než když poprvé praskly léta ignorované případy sexuálního obtěžování ve firmě. Tehdy alespoň Royovi drželi pohromadě. Teď je rozklížil Kendallův pokus dokázat otci, že právě on je tím vyvoleným Royem, který má na to převzít Waystar Royco. Nastává přeskupování koalic a ustanovení dvou znepřátelených týmů, Kendall by rád měl sourozence na své straně.
Všichni, kdo pamatují předchozích 20 epizod, budou při sledování jeho počínání skeptičtí. Nejen protože ho především zajímá, jestli s jeho obličejem kolují hezké memy po internetu a že ho na Twitteru sleduje papež (později se ukáže, že jde o parodický účet). Už jednou jsme viděli, jak Kendall bitvu s otcem prohrál. A žádný ze sourozenců zatím starého Roye nepřechytračil.
Ještě v první řadě, kdy Logan dostal mrtvici, se mohlo zdát, že tahle hra o trůny bude hnána ambicemi tří sourozenců, popřípadě dalších členů rodiny, dokud někdo neprokáže, že je lepší než ostatní. Ve skutečnosti však dění do pohybu vždy uvádí manipulace patriarchy rodu, kterého neskonale baví ponižovat vlastní děti.
Jak říká Shiv Royové dcera jednoho z Loganových nepřátel: „Jsem na tom úplně stejně jako vy. Dělám jen, co mi řekne otec.“ Přesto v nás seriál dál vzbuzuje zvědavost, zda se to nezmění.
Na vrcholu
Zatímco se Kendall hraný Jeremym Strongem pokouší stát novým Ježíšem, zbytek sourozenců usiluje o to, vůbec zůstat ve hře. Druhá linie postav tvořená Shiviným manželem Tomem a bratrancem Gregem nachází ještě horší způsoby, jak sama sebe ponížit, jen aby si zajistila pozice.
Vysoko postavení zaměstnanci Waystar Royco Gerri, Frank a Karl tradičně fungují jako asistenti chaosu. Nikdy se o nich nedozvíme nic bližšího. Jen to, že i oni ochotně plní rozkazy starého Roye s nadějí urvat něco pro sebe.
Třetí řada, jejíž epizody české HBO po covidové odmlce vysílá vždy v pondělí, prokazuje, že tvůrčí tým je právě na vrcholu sil. Kromě showrunnera Jesseho Armstronga k němu patří scenáristický tým čítající polovinu žen a britských občanů plus režiséři Adam McKay (autor filmů Vice nebo Sázka na nejistotu) a Mark Mylod (podílel se na seriálech Shameless či Hra o trůny).
Kromě epizodních rolí hvězdných hostů Adriena Brodyho a Alexandra Skarsgårda seriál nepřichází s ničím novým, to staré však ve třetí řadě funguje v nejlepší formě.
V Trumpově době
Boj o moc vždy těžil z fascinace elitním prostředím, životním stylem bohatých i silné tradice, kterou mají v dějinách vyprávění tragické příběhy rodinných klanů. Zároveň se objevil v době, kdy bylo arogantní chování mocných celosvětovým tématem kvůli nástupu Donalda Trumpa, pobrexitové atmosféře i mnoha razantním, až agresivním novým politickým lídrům či oligarchům.
Seriál navíc skvěle pracuje s aktuálním děním, na které naráží prostřednictvím firemního skandálu se sexuálním obtěžováním nebo postavou inspirovanou někdejším americkým prezidentským kandidátem Berniem Sandersem. Televizní společnost ATN patřící Royovým je fiktivní verzí americké Fox News - v úvodních titulcích třetí řady vidíme na záběrech ze zpráv ATN titulek „Genderově fluidní migranti mohou do země vstupovat dvakrát“.
Vizuální styl, v prostřizích evokující publicistické reportáže, dokumenty nebo skandální videa, pak může dotvářet dojem příběhu, který se nám snaží říct cosi důležitého o dnešní americké politicko-mediální krajině i současnosti obecně.
Postřehy tvůrců ohledně americké korporátní kultury i politického klimatu jsou bezpochyby trefné a Boj o moc na jejich základě buduje maximálně realistický fikční svět. Důvod, proč je možná nejlepším současným televizním seriálem, však spočívá v něčem trochu jiném než v dobovém komentáři nepřekvapivě ujišťujícím, že ultrabohatí jsou ultrazkažení.
Osobitost Boje o moc vychází především z autorské osobnosti showrunnera Jesseho Armstronga, jehož scénáře inspirovaného mediálním pokrytím rodiny mediálního magnáta Ruperta Murdocha si před lety všiml Frank Rich, producent HBO a bývalý sloupkař deníku New York Times.
Komedie, která se měla odehrávat na Murdochových narozeninách, sice nikdy nevznikla, Armstrong však dostal možnost sestavit tým, se kterým navázal na silnou tradici nekorektních britských komedií jako Peep Show nebo Je to soda. Na druhé z nich kdysi spolupracoval s Armandem Iannuccim, jehož úspěch se seriálem Viceprezident(ka) a filmy Politické kruhy nebo Ztratili jsme Stalina zase pomohly ke smlouvě Armstrongovi. Ten se na prvních dvou podílel.
Tradici komedií, v nichž se postavy navzájem urážejí kulometným tempem, nikomu není nic svaté a všichni mají ty nejhorší úmysly, v Boji o moc zachoval a v lecčems ještě přitvrdil. Zároveň dohonil vývoj nastolený nástupem takzvané komplexní TV a jednotlivým postavám rozepsal oblouky, jako by tvořil psychologické drama.
Kendall, Shiv v podání Sarah Snookové, Roman hraný Kieranem Culkinem i další jsou traumatizovanými loutkami v rukách svého otce. Přestože působí příliš směšně na to, abychom se o ně strachovali, můžeme Boj o moc číst i jako epickou rodinnou tragédii.
Fascinace bohatými
Ačkoliv příběhy bohatých rezonují od nepaměti, popkulturní přelom desátých a dvacátých let si zpětně možná nejvíc budeme spojovat se satirami z elitního prostředí díky Boji o moc i obecně dramaturgii HBO. To na úspěšný seriál Sedmilhářky navázalo ještě úspěšnější minisérií Mělas to vědět, zatímco kanadská veřejnoprávní televize CBC šest let vysílala oblíbený sitkom Schitt's Creek o rodině milionářů, jež ze dne na den zchudne.
Na poptávku po další chytré satiře bohatých HBO letos odpovědělo seriálem Bílý lotos, který co do empatií k postavám tvoří protipól Boje o moc. Daří se mu prozkoumávat to, co Boj o moc příliš nezajímá, a zároveň potvrzovat jeho nenapodobitelnost.
Armstrongovo absurdně sprosté moderní shakespearovské drama se zkrátka trefilo do doby, kdy nás téma nerovnosti i životy bohatých zajímají víc než dřív. V nultých a desátých letech diváky fascinovali antihrdinové jako Don Draper, Walter White nebo Frank Underwood. Boj o moc dnes komentuje dobu, pro kterou už je zajímavější společenská nerovnost než epické individuální tragédie.
Zároveň je tak kvalitní, že by nejspíš zaujal v každé éře, pracuje totiž s nadčasovými motivy. V záplavě někdy trochu zaměnitelných seriálů tak díky Jessemu Armstrongovi a odhodlání HBO produkovat „velká“ televizní díla výjimečně dobrou třetí řadou pokračuje titul, který do televizních dějin vejde jako ta nejnekompromisnější satira.
Boj o moc
Tvůrce: Jesse Armstrong
HBO vysílá novou epizodu každé pondělí.
