reklama
 
 

Seriál HBO Boj o moc líčí, jak Manhattan okupují lidé průměrní, frustrovaní a svolní ke špinavostem

4. 8. 2018
Na HBO vrcholí seriál Boj o moc, fraška o eskapádách miliardářské smetánky. Brian Cox v ní ztvárnil mediálního magnáta, alfa samce, který už sice ztrácí sílu, ale před jeho pohledem se třesou zaměstnanci i vlastní děti.

Seriál Boj o moc, jehož první desetidílná řada tuto neděli vyvrcholí na stanici HBO, se úspěšně vzpírá žánrovým škatulkám a diváckým očekáváním. Sága o rodinném klanu bohatého mediálního magnáta osciluje mezi komedií a dramatem, přesněji mezi černočernou satirou o životě cynických zbohatlíků a tragickým melodramatem o dysfunkční rodině, v jejímž čele stojí stárnoucí manipulativní patriarcha.

Pod Bojem o moc jsou coby výkonní producenti podepsáni Will Ferrell a Adam McKay, který natočil pilotní díl, a udal tak tón vyprávění. Na první pohled je zřejmé, co McKaye na námětu zaujalo: jeho oscarový film Sázka na nejistotu také vykresloval svět ostrých chlapíků v oblecích, kteří nejdou daleko pro smrtonosnou hlášku a vzájemně mezi sebou intrikují při transakcích milionových částek.

Duší Boje o moc, této fascinující variace na Krále Leara, je ovšem takzvaný showrunner seriálu Jesse Armstrong, který si v minulosti udělal jméno jako spoluautor geniální teroristické frašky Chrise Morrise Čtyři lvi a především coby scenárista podobně satiricky pronikavého seriálu Armanda Iannucciho Je to soda.

A proto vlastně není ani tak moc s podivem, že první dva tři díly Boje o moc ze všeho nejvíc připomínají Iannucciho nejnovější počin, celovečerní snímek Ztratili jsme Stalina. Jistě, v mrazivé komedii o pletichách sovětského politbyra po nečekaném úmrtí nejvyššího vůdce šlo o životy milionů lidí, zatímco v Boji o moc se po zdravotní příhodě velkomagnáta jedná maximálně o zchudlá konta akcionářů. Premisa obou děl je však překvapivě podobná. Narušuje představu, že velkými dějinami, respektive velkým byznysem, hýbají výjimečné talentované osobnosti. Jak v moskevských palácích, tak v manhattanských sídlech okupují špičku sociální hierarchie lidé průměrní, frustrovaní a svolní ke všem špinavostem.

Showrunnerovi Armstrongovi slouží ke cti, že se vyvaroval přímých odkazů na dynastie Ruperta Murdocha nebo Donalda Trumpa. Fiktivní mediální magnát Logan Roy (v uhrančivém podání Briana Coxe) proto působí jako démonický originál - alfa samec, který už sice ztrácí sílu, ale před jeho pohledem se třesou zaměstnanci i vlastní děti, jež se ho dílem bojí a dílem se mu celý život snaží marně zalíbit.

To se projeví už v expozici seriálu, na rodinné sešlosti, kde má Logan svým blízkým oznámit změny ve struktuře společnosti. Po několika zmatených a překvapivých výpovědích i příslibech povýšení ovšem starý pán dostane mrtvici a v nemocnici se u jeho lože sejdou potenciální dědici a následníci.

Nejstarší Connor (hraje ho Alan Ruck) je farmář a rentiér, který své sourozence dráždí pomatenými řečmi. Arogantní a cynický floutek Roman hraný Kieranem Culkinem za všech okolností sleduje své zájmy a v otcově indispozici vidí šanci vyniknout. V Loganově jediné dceři Shiv (Sarah Snooková) se sváří loajalita k otci s touhou uplatnit se v týmu potenciálního kandidáta na prezidenta, který je s Loganem dlouhodobě na kordy. Jedním z nejnezapomenutelnějších charakterů je pak její slizký snoubenec Tom (Matthew MacFadyen), jehož sebeúcta je nepřímo úměrná snaze dostat Shiv před oltář ještě před tchánovou smrtí.

Avšak ústřední postavou seriálu je Kendall ve výtečném podání Jeremyho Stronga. Kravaťák s minulostí feťáka a pohledem raněné laně se snaží všem dokázat, že je stejně tvrdý hráč jako jeho otec. Cítí se být jednoznačným následníkem v čele firmy, ovšem nejen Logan, ale také sourozenci v Kendallovi vidí slabocha, který na tento úkol nemá.

Přibližně od půlky série vyprávění nabírá takové tempo, že návykovost sledování prudce stoupá. | Video: HBO |  01:03

Kendall, na něhož v průběhu seriálu padá jedna rána osudu za druhou, je neobyčejně komplexně napsaná, skoro až shakespearovská postava, do které se lze když už ne vcítit, tak s ní alespoň soucítit.

A do velké míry to platí o všech hrdinech této tragikomické ságy. Poetika trapnosti, kterou si tvůrce seriálu Armstrong dokonale osvojil v předchozí komediální kariéře, s přibývajícími díly pomalu ustupuje vážnějším tónům ve vyprávění a scény plné černého humoru organicky doplňují melancholicky laděné sekvence, podpořené chytlavým elegickým hudebním motivem Nicholase Brittela.

Boj o moc je zároveň fraškou o eskapádách miliardářské smetánky a zároveň psychologickou sondou do života lidí, kteří se každý po svém snaží dostat ze stínu despotického otce.

Sice má Boj o moc poměrně rozvláčně vystavěnou expozici a překlepat první dvě tři hodinky ve společnosti nesympatických lidí - řešících luxusní problémy, se kterými málokdo ze smrtelníků přijde do styku - vyžaduje určitou trpělivost. Ta se ale vyplatí.

Armstrongův scénář se vyznačuje nepředvídatelností děje, výborně napsané a zahrané postavy se divákovi postupně dostanou pod kůži, a přibližně od půlky série vyprávění nabírá takové tempo, že návykovost sledování prudce stoupá.

Příběh této lehce psychopatické zbohatlické rodinky nechytne za srdce každého, ale těch, kteří se budou těšit na nedávno potvrzenou druhou řadu, také nebude málo. Boj o moc je rozhodně jedním z nejlepších seriálů roku.

autor: Jan Gregor | 4. 8. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama