Glosa - Když byl oznámen dvojfilm Hobit v režii Guillerma del Tora na zimy 2011 a 2012, většina fanoušků cítila směs vzrušení a obav, ti pesimističtější přímo nedůvěru. Objevovaly se otázky, jestli kniha určená nepoměrně mladšímu čtenářstvu než Pán prstenů stačí na dva filmy či zda del Toro zvládne režii tak monstrózního projektu. Postupem se změnil počet dílů na tři, del Toro je opustil, do čela se vrátil Peter Jackson a premiéry byly posunuty o rok. Na klidu přidala fanouškům z těchto změn snad jen Jacksonova účast.
Naději v očích mnohých vyvolal dojem, že Hobit je srovnatelný projekt s Pánem prstenů. Jde opět o dílo nadšenců, kteří proti všem překážkám bojují za své vysněné filmy. Videodeníky z natáčení postované až donedávna na internetu se tento dojem snažily budit až příliš nápadně. Nutno dodat, že do jisté míry úspěšně a marketing Hobita je, jako u Jacksona snad vždy, velmi povedený a pohodový.
Ale to platí pouze na první pohled. Produkce Hobita, vyhlášeného jako nejdražší všech dob, se od „staré trilogie" nemůže lišit víc. Totožný režisér sice nejspíš zajistí částečnou audiovizuální i úplnou dějovou kontinuitu, ale vždyť z jiného úhlu pohledu už ani on sám není stejným člověkem, jakým byl před deseti lety. Ze skromného tvůrce, který si vystačí s relativním málem, se stal megalomanským propagátorem nových technologií, jenž víc než o příběhu mluví o tom, kolik filmových políček uvidíme za vteřinu.
Jeho King Kong vypadal především jako (povedená) reklama na studio WETA, digitální kýč však zcela zlikvidoval dějově komorní Lovely Bones. Šlo o Jacksonův největší neúspěch a výplod mysli, která se až lucasovsky ztrácí v opojení nekonečnými finančními možnostmi. Hraničilo to se ztrátou soudnosti a Jacksonovi se začalo nedůvěřovat ve velkém. Dohled nad triky Tintina mu na popularitě nepřidal, oficiálně ho totiž režíroval Spielberg, jenž si pozornost nenechal sebrat. Navázat na životní úspěch se vlastně stalo Jacksonovou jedinou možností, jak rychle obnovit přízeň fanoušků.
Před deseti lety byl ale malým režisérem, jejž nejvíc znali fanoušci brakových hororů. Právě on pro svět objevil Kate Winslet v Nebeských stvořeních, což se dlouho zdálo být jeho největším přínosem mainstreamu. Na trilogii byl sympatický boj proti vší pravděpodobnosti, proti vší nedůvěře studií i tolkienofilů. A 286 milionů na tři filmy skutečně nebylo mnoho.
Byl to obrovský tlak, stres a nekonečné množství kompromisů a ústupků, kdy každý záběr musel být velmi dlouho poválený na jazyku, než mohlo dojít k realizaci. Tohle už Hobit není, stojí na druhé straně barikády hollywoodského systému. Je zlatým prasetem, nejjednodušším způsobem, jak věčně krachujícímu MGM a stagnujícím Warnerům vydělat miliardy.
Dvakrát víc nedůvěry za vteřinu
Nic nevyvolalo větší nedůvěru než první trailery. Hobit v nich vypadá přeplácaně, předigitalizovaně, uměle. Vlastně nepodobně Pánu prstenů. Nic z toho nelze popřít a nám nezbývá než hledat si důvody, proč tomu tak je, pokud chceme dát Jacksonovi šanci.
Osmačtyřicet fps, tedy dvojnásobný počet snímků promítaných za vteřinu, vzbudil na testovacích projekcích značné rozpaky. Vše díky ostřejšímu obrazu vypadá ještě kýčovitěji a uměleji. Z kulis kouká papundekl, z masek latex a digitální triky se nedaří spojit s obrazem. Nebo tak alespoň mínili rozhořčení novináři těsně po odchodu ze sálu.
Technologii, která měla být ve velkém šířena do světa a Hobit se měl stát jejím propagátorem podobně jako Avatar u stereoskopie, nakonec studio tak trochu hodilo za hlavu a do většiny kin půjde Hobit klasicky, samozřejmě ve 3D. Z čehož Peter Jackson, James Cameron ani další filmaři, kteří se v osmačtyřiceti okéncích zhlédli, jistě nemají radost. Navíc jde spíš o hledání náhradního problému. Přeplácanost a kýčovitost prvního dojmu z Hobita nevzniká ostřejším obrazem, prýští ostatně už z obyčejných upoutávek.
Jak jsme si řekli hned zkraje, Hobit není Pán prstenů a Peter Jackson jako by nebyl tím samým člověkem (ani fyzicky není k poznání). Jako by se honil už jen za technologií. 48 fps, 3D, to vše jsou pro něj novinky, jež doposud neokusil. Zdá se, jako by ho právě tato výzva nejvíc lákala. Jako by pro něj Hobit byl pouze filmem na ozkoušení nových udělátek.
Že to není možné? Že Jackson vnímá Tolkiena mnohem osobněji? Nezapomínejme, že až do poslední chvíle se režie zdráhal, chtěl pouze produkovat a dohlížet nad technologickými postupy. On je vlastně režisérem Hobita až v poslední řadě. Pozici přijal, když nezbyl nikdo jiný, kdo by se k tomu po del Torově odchodu měl.
Nemusí se nyní uskromňovat a hledat kompromisy, víc peněz na jedinou produkci nikdy nikdo nedostal - mluví se o půl miliardě dolarů bez propagace! Až nyní tedy pochopíme pravý význam slova „megalomanie", zmiňované už u Návratu krále. A co uvidíme, se nám nemusí líbit, protože Jackson nejednou potvrdil, že nezná míru.
Proč tři?
Historie se opakuje v jednom. I Pána prstenů Jackson zahajoval s tím, že vzniknou dva díly. Až producent mu doporučil dodržet půlstoletí zažitý úzus, kdy je šest knih oproti Tolkienově přání vydáváno po dvou (místo v jediném svazku, jak bylo zamýšleno).
Hobit dopadl stejně, ovšem s několika velkými „ale": 1) tentokrát nedošlo k „doporučení" už během rané preprodukce, nýbrž po dokončení fyzického natáčení, 2) knižní Hobit disponuje menším rozsahem - co do počtu písmen, tak myšlenek, vždyť se traduje, že vznikal pro Tolkienovy děti. Ani jedno na důvěře nepřidá.
Otázka „proč dva díly" zůstala dlouho nezodpovězena. Předpokládali jsme, že přibrání Tolkienových dodatků díru vyplní, i když se tomu věřilo těžko. Po oznámení roztržení druhého dílu na poloviny už si mnozí klepali na čelo. Jackson i producenti samozřejmě mluví to tom, jak úchvatný materiál byl předložen a jak ani vteřina nemohla být vystřižena, aby děj neztratil na soudržnosti (to samé jsme slýchali u předimenzovaného King Konga). Pak se spustily dotáčky, což tyto řeči maličko podrývá.
Aby toho nebylo málo, byly dokonce rovnou oznámeny rozšířené verze. Stejně jako v případě Pána prstenů. Čeká nás tedy podle knihy zhruba čtvrtinového rozsahu opět kolem jedenácti hodin stopáže? Opravdu? Co v nich bude?
Stane se z Jacksona nový Lucas?
Smyslem tohoto textu není spojit s Hobitem automaticky negativní očekávání. Vlastně si sám přeji, abych se ve všem pletl a za několik dnů z kina odcházel nadšený jako před osmi lety z Návratu krále. Jenže idealizovat si Hobita jako velký návrat série by mu mohlo spíš uškodit.
Všimli jste si během textu také těch konotací k Georgi Lucasovi a Hvězdným válkám? Nová trilogie, především její první díl, je dodnes obecně považována za největší filmové zklamání vůbec. Vlnu nenávisti, s jakou se musel Lucas vypořádat (a dodnes musí), neokusil žádný jiný filmař.
George nakonec skončil uvězněný ve svém světě, nechápajíc, proč mu fanoušci vyčítají, že jim splnil jejich roky vzývaný cíl. Proč vydělává miliardy, takže očividně uspokojuje masy lidí, a zároveň je terčem neutuchající nenávisti. Návrat ke Star Wars Georgi Lucasovi zničil život a ani aktuální prodej značky, kterým ukončil svůj oznámený odchod do důchodu, mu nejspíš nedopřeje klid.
Stane se něco podobného Peteru Jacksonovi? Vymění skalní fanoušci odznáčky „George Lucas Ruined My Childhood" za ty s jeho jménem? Pokud se na jeho film nahrneme, aniž bychom si uvědomili, že jsme o deset let starší my, kinematografie i Peter sám, že nemůžeme očekávat stejný zážitek a že blesk nutně nemusí udeřit dvakrát, dost možná ano.
Tolkienův svět se stal komoditou, značkou, kterou si lidé rádi koupí. Dnes už si neuvědomujeme, jakým zjevením Pán prstenů byl. Jak vlastně odporoval trendům nastaveným tenkrát stále živým Matrixem. Hobit už je v podstatě jen zboží, méně osobní, o to více nablýskané. Neznamená to nutně, že i špatné, ale rozhodně jiné. Vnitřně nepochybně, jak z vnějšku, to ještě uvidíme.
Hobit přijde do českých kin 13. prosince. Už se bojíte? To rozhodně neuškodí.
