Lenka Vlasáková a Zdeněk Godla ve filmu Nikdy nejsme sami. | Foto: Falcon

Nejlepší české filmy roku podle Jana Gregora

1. Nikdy nejsme sami

Kdo by to byl řekl, že se z Petra Václava stane český Todd Solondz. Jeho misantropická černočerná komedie zalidněná beznadějně frustrovanými hrdiny dokáže pěkně frustrovat i samotného diváka. Tohle už je trochu moc, napadne člověka nejednou.

Jenže některé scény nejdou vyhnat z hlavy a je docela možné, že tenhle film za pár let oceníme coby přesné, byť kruté svědectví o naší současnosti. Třeba se takový bachař, slušnočech v podání Miroslava Hanuše, stane podobně ikonickou figurou jako Bohuš z Dědictví Věry Chytilové, které v době vzniku taky málokdo docenil.

2. Já, Olga Hepnarová

Z každého políčka snímku debutujících režisérů Tomáše Weinreba a Petra Kazdy sálá sympatické tvůrčí sebevědomí. Je z něj znát poučenost současnými filmovými trendy a byl evidentně natočený bez diváckých úliteb a tvůrčích kompromisů.

Je to vyprávění strohé a chladné, ale jak jinak se dostat pod kůži neslavné hrdinky, postupně přetrhávající své vazby se světem. Michalina Olszanska je skvělá coby Olga, fantastická je i kamera Adama Sikory a výprava perfektně evokující ubíjející normalizační deku.

3. Rodinný film

Čtyři v rodině a pes. V ironicky pojmenovaném Rodinném filmu zajímá režiséra Olma Omerzua stejně jako v debutu Příliš dlouhá noc hlavně intimní vztahová drobnokresba, tentokrát ale přišel s ambicióznějším projektem s metaforickým přesahem.

Děj filmu je příjemně nepředvídatelný, a to hlavně díky tomu, že Omerzu nepodřizuje postavy scenáristickému konstruktu, ale nechává je volně dýchat a přizpůsobuje situace jim a ne naopak. To v českém filmu není samozřejmé.

4. FC Roma

Pod medailovými příčkami zůstala řada zajímavých dokumentů. Dobrého a v mnohém kontrastního společníka do dvojprogramu s výše zmíněnou Václavovou hyperbolickou satirou ze severních Čech by mohl tvořit dokument Rozálie Kohoutové a Tomáše Bojara FC Roma.

Dokument o „cigánském“ fotbalovém mužstvu, s nímž odmítají hrát gádžovští soupeři, obsahuje podobné množství vtipných hlášek jako Bojarův předchozí počin Dva nula. Zprofanované téma vztahu bílé majority s romskou menšinou pojímá věcně, bez moralizování a tendenčnosti.

5. Normální autistický film

Mít Aspergera je normální. Miroslav Janek o tom natočil docela normální, ale moc povedený a empatický film.