Recenze: Noční zvířata se tváří nabubřele důležitě, ve výsledku jsou děsivě prázdná

Jan Gregor Jan Gregor
23. 11. 2016 9:33
Druhý film uznávaného módního návrháře Toma Forda Noční zvířata se částečně odehrává v prostředí trhu se současným uměním, na němž mají často největší hodnotu díla, která se tváří hlubokomyslně, ale ve skutečnosti jsou plytká a povrchní. A podobně je na tom Fordův snímek. Nabubřelá sebedůležitost čiší z každičké scény filmu, ale ten je ve výsledku jen pozérský a chvílemi nechtěně směšný. Více v recenzi Jana Gregora.
Noční zvířata - trailer | Video: CinemArt

Paradoxně nejlepší je na Nočních zvířatech hned titulková sekvence. Velmi obézní nahé ženy v ní ve zpomaleném pohybu tančí s americkými vlaječkami v rukou a prší na ně konfety.

Je to sekvence podivně surreálná, melancholická a otevřená různým interpretacím. Fungovala by sama o sobě jako dobrý videoart. Posléze zjistíme, že tančící ženy byly součástí performance na vernisáži v galerii, kterou vlastní hlavní hrdinka Susan (Amy Adamsová), procházející životní krizí. Její emoce rozčeří, když jí poštou přijde rukopis jejího bývalého manžela Tonyho (Jake Gyllenhaal). Susan se po nocích pustí do četby a je postupně konfrontována se vzpomínkami na svůj předchozí, před devatenácti lety ukončený vztah.

To všechno zní vlastně docela zajímavě a je možné si představit, že z námětu podle románu Tony a Susan Austina Wrighta by třeba takový Pedro Almódovar vykřesal melodramatický skvost pohrávající si se strukturou filmové narace a s otázkami po rozdílech mezi fikcí a realitou, uměním a životem.

Tom Ford navíc už ve svém předchozím filmu Single Man prokázal, že má cit pro dokonale vypiplaný a elegantní vizuál. Noční zvířata jsou i díky kameře Seamuse McGarveyho estetickou pastvou pro oko. Režisér také dostal k dispozici partu špičkových hereckých profesionálů.

A tak se zdá, že největším, ale klíčovým průšvihem filmu je Fordův vlastní scénář. Nevěrohodné postavy se potácejí příběhem, který usilovně předstírá hloubku, kterou nemá, a místo dialogů trousí fráze, které by nikdy nikdo z úst nevypustil. Je poměrně smutné vidět třeba takovou Amy Adamsovou, jak se coby živá zombie v podstatě bez výrazu protrápí snímkem. Kdyby člověk tuhle pětkrát na Oscara nominovanou herečku neznal, řekl by si, že neumí hrát.

Od režiséra je to samozřejmě vědomá strategie tlačit svou hrdinku do pozice mátohy: líčí svět umělecké smetánky coby dekadentní prostředí. Jenže místo aby odosobněný svět zbohatlických obchodníků s uměním tepal, on se nad jeho prázdnotou dojímá.

Režisér jen podporuje stereotypy na obou stranách kulturní barikády. O městských elitách říká, že jsou zhýčkané a odtržené od reality, a o venkově zase vypráví jako o nebezpečném místě, kde žijí frustrovaní násilníci a vrazi.

Ten příběh je v mnoha ohledech jako z červené knihovny. Ani luxusní modernistická vila nad městem, ani objekt Jeffa Koonse u domácího bazénu, ani manželský svazek s krasavcem Huttonem (Armie Hammer) naší hrdince štěstí nezaručí. A tak vzpomíná na to, jak před skoro dvěma dekádami v touze po uznání opustila svého neambiciózního manžela, který toužil stát se spisovatelem.

Upřímně: pokud byl výsledkem Tonyho nejlepších autorských ambicí rukopis Nočních zvířat, asi se měl dávno vydat na jinou kariéru. Příběh ze západního Texasu, který zabírá minimálně polovinu stopáže, je neoriginální exploatační škvár, který se navíc moc nepáře s logikou. Kdo by čekal, že na něj v průběhu vyprávění režisér začne ironicky pomrkávat, že to vlastně nemyslí vážně, ten by se spletl.

Příběh ve zkratce vypráví o tom, jak poněkud změkčilému městskému hrdinovi (hraje ho taky Jake Gyllenhaal, Susan si do knižního hrdiny projektuje Tonyho) zkříží na silnici cestu parta venkovských vidláků a znásilní a zabije mu manželku a dceru. Téhle kruciální scéně se nedá upřít napětí. Fordovi se podařilo vytvořit tíživou atmosféru pomalu se stupňující hrozby oddalované slovní agresí ze strany vztahovačného burana Raye (přesvědčivý Aaron Taylor-Johnson).

Jenže poté bohužel úroveň téhle story upadá a režisér nás po dlouhé desítky minut nutí sledovat zcela neobjevný béčkový příběh o pomstě, který z hlubin nudy pozvedá jen rozkošnický výkon Michaela Shannona ve vděčné roli typicky jižanského policejního šerifa.

Problém je, že ty dvě vyprávěcí linie se ani na konci nějak moc nepropojí a spíše tak existují vedle sebe. To by ještě nutně vadit nemuselo. Režisér se v rozhovorech netají tím, že chtěl vyprávět o stavu Ameriky, a ve světle nedávných voleb je nepochybné, že Spojené státy jsou hluboce rozdělenou zemí.

Jenže režisér jen podporuje stereotypy na obou stranách kulturní barikády. O městských elitách říká, že jsou zhýčkané a odtržené od reality, a o venkově zase vypráví jako o nebezpečném místě, kde žijí frustrovaní násilníci a vrazi. Takhle zjednodušený pohled ovšem dobře charakterizuje myšlenkovou prázdnotu, jíž se vyznačuje celé tohle rádoby oduševnělé drama.

Hodnocení: 40 %

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Nechceme novou studenou válku, řekl americký prezident Joe Biden v OSN

Svět musí spolupracovat víc než kdy dřív, protože osudy různých zemí a národů nikdy nebyly propojené více než nyní. S takovým vzkazem dnes vystoupil na Valném shromáždění OSN americký prezident Joe Biden. V projevu hovořil o snaze otevřít "éru diplomacie" po válce v Afghánistánu, posílit podporu rozvojových zemí v boji proti klimatickým změnám nebo o chystaných "protipandemických závazcích". Za sílícího napětí mezi Washingtonem a Pekingem také uvedl, že USA si nepřejí novou studenou válku.

"Náš vlastní úspěch je svázán s úspěchy ostatních. Abychom zajistili výsledky pro náš vlastní lid, musíme také být silně v kontaktu se zbytkem světa," řekl americký prezident. "Naše bezpečí, naše prosperita a samotné naše svobody jsou, podle mě, propojené víc než kdy dřív. A proto musíme spolupracovat víc než kdy dřív," pokračoval.

Biden dnes promlouval k Valnému shromáždění OSN poprvé od nástupu do Bílého domu, kde v lednu vystřídal Donalda Trumpa. Podle deníku The New York Times přišel jeho prezidentský debut v momentě "silných nových pochybností" ohledně jeho slibu vrátit USA do pozice lídra na mezinárodní scéně.

Jedním z důvodů je nedávné chaotické ukončení americké vojenské mise v Afghánistánu, kde se po dvaceti letech ujalo moci radikální hnutí Tálibán. Biden v této souvislosti řekl, že Washington chce zahájit "éru diplomacie" a že použití vojenské síly by pro USA měla být vždy až tou poslední možností.

"Mnohé z našich největších obav dnes nemají řešení v síle zbraní," uvedl Biden. V této souvislosti zmínil pandemii covidu-19 a následně avizoval, že USA ve středu oznámí "dodatečné závazky" na podporu boje proti koronaviru. Připomenul při tom, že jeho země dosud rozeslala do zahraničí přes 160 milionů dávek vakcín na covid-19.

K otázce klimatických změn americký prezident řekl, že od odborníků slyší, že se svět rychle blíží do bodu, z něhož už není návratu. Vyzval země světa, aby při příležitosti listopadové klimatické konference v Glasgow přijaly co nejambicióznější cíle a také oznámil, že bude prosazovat další zdvojnásobení amerických příspěvků na podporu ekologické transformace v rozvojových zemích.

Zdroj: ČTK
Další zprávy