reklama
 
 

Recenze: Nové Star Wars jsou drahá a bezduchá akční podívaná. Film je slepá ulička Hvězdných válek

15. 12. 2016 12:18
Video: Disney |  02:15
Tvůrcům loňského vánočního hitu Star Wars: Síla se probouzí v čele s J.J. Abramsem se občas vyčítalo, že jejich přístup ke kanonické sérii byl až příliš fanouškovský. Letošní příspěvek do univerza Hvězdných válek s názvem Rogue One: Star Wars Story má opačný problém. Snímek působí, jako by autoři neměli k poetice a pravidlům fikčního světa kultovní kosmické opery žádný vztah.

Rogue One: Star Wars Story jsou nákladná, výpravná, ale bezduchá nonstop akční podívaná, u níž je nejzajímavější si představovat, jak asi vypadala původní verze filmu před propíranými letními dotáčkami.

Přístup režiséra Garetha Edwardse a scenáristů Chrise Weitze a Tonyho Gilroye je zároveň pragmatický i poměrně odvážný. Pragmatický v tom, že naplňuje marketingové škatulky blockbusteru, od něhož se čekají stamilionové zisky. Do kin je potřeba dostat ženské publikum, což znamená, že hlavní hrdinkou musí být po vzoru loňského sedmého dílu mladá dívka. Příběh má být povědomý a archetypální a v ideálním případě by se měl dát shrnout do pár vět.

I tuto podmínku Rogue One splňuje. Jyn Erso (Felicity Jonesová) je traumatizovaná tím, že jejího otce Galena (Mads Mikkelsen) unesli vojáci Impéria, aby se podílel na vývoji všem fanouškům Star Wars dobře známé Hvězdy smrti. Galen se podřídí, ale do jejích útrob skryje systémovou chybu, která může pomoci ničivou zbraň zničit. Nejdřív je ale potřeba v lůně nepřítele získat plány Hvězdy smrti, aby je – a to pro znalce ságy není žádný spoiler – mohla princezna Leia v Epizodě Čtyři poskytnout Lukeu Skywalkerovi.

Největší zisky přinášejí blockbusterům zahraniční trhy, a proto Jyn pomůže její misi splnit parta odhodlaných dobrodruhů různých národností – šéfuje jim latinskoamerický kapitán Rebelů Cassian (Diego Luna). Pozornost asijského publika potom zcela jistě přitáhne účast hvězdy bojových umění Donnieho Yena v roli slepce modlícího se k Síle.

Takhle by se mohlo zdát, že studio šlo cestou nejmenšího odporu. Ale tvůrci si dovolili úkrok stranou z klasické starwarsovské poetiky, a film se tak alespoň vnějškově zdá být nekompromisnější a dospělejší podívanou, než na jakou jsme obvykle zvyklí u Lucasfilmu a Disneyho.

I proto někteří recenzenti oceňují temnost a špinavost, které je podřízen i vizuál Greiga Frasera – ne nepodobný jeho předchozí práci na filmové rekonstrukci honu na bin Ládina Zero Dark Thirty. Řada akčních scén se odehrává za tmy nebo šera, interiéry včetně kosmické lodi působí klaustrofobicky. Depresivní atmosféru doplňuje i přehnaně patetická a dramatická hudba Michaela Giacchina, která se inspiruje motivy Johna Williamse, ale většinou připomíná podkres k běžnému válečnému filmu, jakým se Rogue One netají být.

Když se v jedné ze závěrečných scén objeví Darth Vader se světelným mečem, působí to jako úlevná připomínka toho, že Hvězdné války mohou být i něco jiného než konvenční střílečka připomínající videohru, v níž jsou bezmocní stormtroopeři masakrováni po desítkách.

Tvůrci v důrazu na choreografii jedné digitální akční přestřelky za druhou zcela zapomněli rozvíjet hravost, vtip a fantazii, která je Hvězdným válkám vlastní. A těch pár hlášek přeprogramovaného imperiálního droida K2SO to nezachrání. Koneckonců je něco špatně, když je tenhle kyborg zdaleka nejplnokrevnější postavou filmu. Scénář zcela rezignuje na jakoukoli charakterizaci postav. Jyn Erso je na rozdíl od Rey z loňského snímku hrdinka bez šarmu, už proto, že děj klopýtá bez zpomalení od jedné zaměnitelné akční sekvence k další. K postavám si tak divák nevytvoří žádný vztah, a i jejich často nečekané umírání tak nemá žádný emocionální dopad.

Kacířská je v neposlední řadě morální stránka vyprávění. Možná proto, že v Rogue One absentují Jediové, rozhodli se tvůrci, že rozostří kategorie dobra a zla, což je největší zásek do jistot lucasovského univerza.

Temné straně Síly slouží do velké míry sami rebelové proti Impériu. Ústřední mužská postava Cassian je hrdlořez, který hned v první scéně, v níž se objeví, zákeřně zabije svého informátora. Rebelové z posádky Rogue One sami přiznávají, že mají na svědomí spoustu nevinně prolité krve. Obzvláště sekvence guerillového útoku rebelů na imperiální jednotky v ulicích pouštního města Jedhy připomíná zpravodajské záběry z Alleppa včetně dryáčnické scény brečící holčičky uprostřed válečné vřavy.

Hvězdné války jsou už ze své archetypální podstaty nadčasový příběh, který byť nepřímé a spíše podprahové narážky na současnou situaci v Sýrii zbytečně sráží.

Dá se chápat snaha Lucasfilmu adaptovat skoro čtyři desítky let fungující ságu na současné vyprávěcí trendy. Nikdy by se ale nemělo zapomínat na vztahy mezi postavami a z toho vycházející emoce. Zámořské reakce na Rogue One jsou zatím překvapivě vstřícné, přesto se ale Edwardsův film nejspíš zapíše do historie ságy jako jedna ze slepých uliček.

Hodnocení: 50 %

autor: Jan Gregor | 15. 12. 2016 12:18

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama