Nejlepší české filmy roku podle Martina Svobody
1. Rodinný film
Ihned po zhlédnutí spíš nejistota a rozpačitost, ale čím déle uplynulo od projekce, tím sebejistěji Omerzův svérázný kousek působí. A jedno je jisté - takových potřebujeme víc.
2. Já, Olga Hepnarová
Viditelné odhodlání tvůrců a energie vložená do produkce je vidět v každém políčku. Hepnarová je možná trochu ve vleku svých záměrů. Ve snaze být skvělá a uspět se zapomíná ostřeji definovat, ale zaslouží si kus obliby a ještě větší respektu.
3. FC Roma
Jeden z jihlavských dokumentárních vítězů. Portrét dvou amatérských fotbalistů, který nenuceně odhaluje stav české společnosti. Dokumentaristé možná svým hrdinům trochu propadli a divák pozná, že si je lidsky oblíbili, přesto k nim stále přistupují se svědomitostí a upřímností.
4. Nikdy nejsme sami
Petr Václav se už zjevně dostal do fáze tolika evropských režisérů, jejichž dílo se nakonec zhroutilo samo do sebe ve svých ambicích a neochotě využít standardních postupů. Nikdy nejsme sami je možná filmařské selhání, ale je nesmírně zajímavé ho sledovat.
5. Menandros & Thaïs
Experimentální moderní epos, který stihne během své stopáže k smrti nudit, iritovat i strhnout. Právem vyvolává rozporuplné reakce od zhnusení po nadšení a spouští tak diskusi, jakou u našich filmů většinou ani nemá smysl zkoušet vést.