Benátky (od našeho spolupracovníka) - Třiačtyřicetiletá Gyllenhaalová, dosud známá jako herečka ze snímků Sekretářka nebo Temný rytíř, film natočila i napsala. Vznikl adaptací stejnojmenného románu autora či autorky píšící pod pseudonymem Elena Ferrante, kterou proslavila tetralogie Geniální přítelkyně. Česky předloha vyšla pod názvem Temná dcera.
Hrdinkou příběhu je téměř padesátiletá profesorka srovnávací literatury Leda. Přijíždí strávit letní prázdniny do zdánlivě idylického řeckého letoviska. Setkání s několika obyvateli malého městečka, zejména s mladou matkou Ninou a její dcerkou na místní pláži, však způsobí, že se protagonistce začnou vracet vzpomínky na traumatickou minulost.
Prostřednictvím stále delších retrospektivních scén objevujeme, co přesně je Ledino tajemné břemeno a jakou tragickou událost se snaží před světem i sama před sebou schovat. Dozvídáme se, že vychovávala dvě dcerky, které energičností a nezřízenou povahou přerůstaly její rodičovské schopnosti, ještě navíc limitované nefunkčním vztahem s prakticky absentujícím otcem.
Podivínskou Ledu ztvárnila Olivia Colmanová, držitelka Oscara za film Favoritka a známá rolí královny Alžběty II. v seriálu Koruna. Je sice přesvědčivá a přirozeně přechází do různých emočních poloh, právě kvůli této nekonzistentnosti se s ní ale diváci budou obtížně identifikovat nebo k ní pociťovat sympatie.
Pravým opakem je retrospektivní rovina, v níž mladou Ledu hraje vycházející hvězda Jessie Buckleyová, známá ze seriálů Černobyl a Fargo nebo filmů Judy či Problémissky. Ačkoliv mladá Leda činí mimo jiné morálně problematická rozhodnutí, její motivace i chování je zcela odůvodnitelné a pochopitelné.
Téma i komorní zpracování odpovídá standardnímu debutovému modelu, nezvykem je však velké množství slavných herců, z nichž někteří se objevují jen ve vedlejších či spíše epizodních rolích. Kromě dvou hlavních hereček ve filmu účinkují Dakota Johnsonová, režisérčin manžel Peter Sarsgaard, Oliver Jackson-Cohen nebo Ed Harris.
Maggie Gyllenhaalová, sama matka dvou dětí, vyprávění dlouho staví na skrývání a odhalování velkého traumatu. Využívá primárně střihovou skladbu, kdy se jednotlivé časové roviny střídají prostřednictvím montáže přes výrazné vizuální motivy (když Nina zoufale běhá v moři a hledá ztracenou dceru, film paralelně stříhá s obdobnou scénou z Lediny minulosti) až po ty zvukové - především když jde o dětský řev či pláč.
Tyto formální prvky jsou však jedinými výraznějšími postupy jinak strnulého dramatu, které bohužel doplácí na režisérčinu nezkušenost. Stopáž mírně překračující hranici dvou hodin je předimenzovaná vzhledem k rozvolněnému stylu vyprávění, jež postrádá jasné tempo. Tvůrci jako by si problému byli vědomi a rozhodli se do příběhu vnést ještě další, téměř thrillerovou linii pramenící z Ledina opakovaného setkávání s místní rodinou. Její členové však ve výsledku působí pouze jako karikatury - a situace, kdy bychom se o Ledu nejspíš měli bát, vyznívá coby žánrový přešlap.
Vyústění nakonec není ani tak o vypořádání se s konkrétní tragickou situací, ale o snaze hledat odpověď na otázku, zda si matka při výchově může dovolit být sobecká, případně za jakou cenu. Jasné odpovědi se diváci nedočkají. Jen nahlédnou do života ženy poznamenané tím, že se při výchově dvou dcer nechtěla vzdát kariérního snu.
Autor je student Katedry režie FAMU a doktorand Katedry divadelních a filmových studií Univerzity Palackého.
Film
The Lost Daughter
Režie: Maggie Gyllenhaalová
Film zatím nemá českého distributora.
