Jak vypadá a zní peklo. Nový seriál Černobyl je drásavým střetem přírody a politiky

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
7. 5. 2019 12:09
Mladá žena stojí uprostřed potemnělého bytu. Je lehce po jedné hodině ráno a v okně za jejími zády se kdesi na obzoru náhle objeví jasný záblesk světla. Nenápadný, skoro krásný. Přitom jde o sílu, s jakou se lidstvo na této planetě dosud nepotýkalo.
Černobyl má na to stát se nejlepší seriálovou podívanou roku. | Video: HBO

Pětidílná minisérie Černobyl, kterou toto úterý začíná vysílat česká HBO, přináší obrazy a zvuky z míst připomínajících peklo. Už po prvních třech dílech je jasné, že tato nákladná a hvězdně obsazená produkce bude aspirovat na jeden z nejintenzivnějších seriálů roku.

Snímek ze seriálu Černobyl.
Snímek ze seriálu Černobyl. | Foto: HBO

"Jaká je cena lží?" ptá se hned úvodem vědec Valerij Legasov, který pomáhal se záchrannou operací přímo v černobylské jaderné elektrárně, jejíž exploze zahýbala celou Evropou. Jeho hlas zní z audiozáznamu, zatímco ten, kdo jej namluvil, sedí v kuchyni u stolu a chystá se zúčtovat s vlastním svědomím i životem. Způsobem, který už nelze vrátit.

Po fatálním skutku se čas vrací o dva roky a jednu minutu zpět. Do 26. dubna 1986, kdy přesně 25 minut a 43 vteřin po jedné hodině ranní došlo k osudnému testu v jaderné elektrárně Černobyl, jehož následkem vybuchnul reaktor a do vzduchu se vzneslo množství radioaktivního prachu, rovnajícího se 400 hirošimským bombám.

Scenárista a tvůrce seriálu Craig Mazin dosud psal především středně úspěšné hollywoodské komedie jako Pařba ve Vegas 2. Tím spíše překvapí, jaké monstrum nyní stvořil.

Slovo monstrum je namístě, neboť Černobyl je natolik intenzivní a detailní rekonstrukcí jedné z největších katastrof způsobených lidským přičiněním, že místy předčí mnohé horory.

"Na Černobylu nebylo nic příčetného," zazní v seriálu v jedné chvíli. A první tři epizody se z velké části soustředí právě na vykreslení šílenství, které nastalo v hodinách a dnech po katastrofě. Dosud zůstávají v pozadí okolnosti, které za nehodu mohly, i kritika systému, který na ni nesl vinu a snažil se ji ututlat.

V první scéně audiozáznam klade závažné otázky o povaze pravdy a lži a nebezpečí, když se mezi nimi přestane rozlišovat. Už v tu chvíli je jasné, že obecná témata dotýkající se chování režimu budou středobodem seriálu. Ale tvůrci je dlouho nechávají rezonovat v detailech - promluvách se zlověstným vyzněním, v náhlém výjevu evakuace nedalekého města Pripjať, kde není třeba slov, aby se na diváky přenesla atmosféra doby, v níž lidé byli jen figurkami v rukou mocných.

Jenže Černobyl se rychle vymaní z nabízejících se klišé o hodných vědcích a zlých mocipánech z politbyra. Jeho největší síla spočívá ve schopnosti vykreslit tragédii takových rozměrů, že na čas jako by všichni vysoce postavení včetně sovětského vůdce Michaila Gorbačova zapomněli na ideologii a hierarchie. Ale opravdu jen na krátký čas.

Režisér Johan Renck se v první epizodě soustředí především na události na "místě činu". A od snímku Kathryn Bigelowové K-19: Stroj na smrt z roku 2002 o nehodě na jaderné ponorce tu nebylo tak sugestivní vylíčení následků kontaktu lidského těla s extrémně vysokou radioaktivitou.

Foto: HBO

Obrazy hrůzy, která přesahuje lidské chápání, podtrhuje nervní pulzující hudba Islanďanky Hildur Guðnadóttir. Respektovaná experimentální hudebnice spolupracovala s nedávno zesnulým skladatelem Jóhannem Jóhannssonem a její hudební podkres kráčí v Jóhannssonových šlépějích. Tady není místo na žádné smyčce, uměle umocňující sílu okamžiku. Jen na tóny na pomezí hudby, zvuku a hluku, na hudební ekvivalent všudypřítomného radioaktivního prachu, který rozežírá lidská těla z nitra jejich buněčných struktur.

Fyzik Valerij Legasov, jehož coby hrdinu plného nejistot tak přesvědčivě svým ustaraným obličejem ztvárnil Jared Harris, se k vládní komisi povolané na dohled nad katastrofou dostal náhodou. Byl první, kdo zvedl telefon. A nyní čeká na slovo v místnosti plné nejmocnějších mužů Sovětského svazu, a to slovo posléze bagatelizuje velitel celé operace Boris Ščerbina ústy herce Stellana Skarsgårda.

Brzy se však ukáže, že slavný švédský herec nehraje dalšího zlého Rusa, jak se to Švédům stává po celé dekády. Dynamiku mezi Legasovem a Ščerbinou sám Skarsgård popsal jako "vztah kazového hrdiny s kazovým padouchem". A právě tento důraz na kazy a vady, na drobné polidšťující prvky, povyšuje Černobyl nad mnohá díla s podobným tématem, utápějící se ve stereotypech - nejčerstvějším takovým příkladem je loňské drama Thomase Vinterberga Kursk.

Foto: HBO

Černobyl vypráví optikou těch, kteří byli přímo na místě, nejen velitelů záchranné mise, ale také hasičů či horníků. A jejich manželek. Od těch prvních, kteří uprostřed sutin nevědomky sahali na kusy grafitu, aniž by tušili, že ten dotyk je během hodin rozežere zaživa. Po ty druhé, kteří přijeli s celkem jasným vědomím, k čemu byli povoláni. Těžko určit, zda více mrazí z první či druhé situace.

A mezitím další člen záchranného týmu, běloruská vědkyně Uljana Chomjuková v podání Emily Watsonové, pátrá mezi přeživšími pracovníky elektrárny, co přesně se stalo. A spolu s diváky je svědkem rozpadu těl, ze kterých ještě chabě zaznívají poslední slova, slabiky a hlásky, ale na pohled už z nich mnoho lidského nezůstalo.

Dosud je Černobyl střetem dvou extrémních sil. Té jaderné, která v divácích zanechá nesmazatelnou stopu, s tou politickou. Ta zatím také hlodá někde vevnitř. Tu první tvůrci vyobrazili s takřka bezprecedentní intenzitou. A přitom bez patosu.

Foto: HBO

Důkazem budiž scéna z třetí epizody, v níž pohřbívají padlé hrdiny. Lidé v ochranných oblecích zatloukají dřevěné rakve hřebíky a ukládají je do mnohem bytelnějších kovových. Ty musí do hrobu uložit obří rameno jeřábu. A hrobem je mnoho metrů hluboká díra v zemi, do níž brzy tečou metráky a metráky betonu. Kamera hledí na tu načernalou hmotu, do toho zní takřka neslyšitelné, zajíkavé tóny trubky, jako když hudebník hledá polohu, která má co nejblíže k tichu.

V takových chvílích se nejniternější lidské okamžiky střetávají s nelidskou přírodní sílou, jejíž následky odpírají pozůstalým i to poslední, co jim zbývá. Pokud se v posledních částech seriálu s podobnou bravurou podaří vyobrazit i tu druhou sílu, tu politickou podobu nelidskosti a její střet s lidskými osudy, pak se Černobyl vedle nejintenzivnější seriálové podívané roku snadno může stát i tou nejlepší.

 

Právě se děje

Další zprávy