reklama
 
 

Recenze: Film Favoritka mění kostýmní drama v úchvatné i dojemné orgie moci

24. 1. 2019 18:06
Šlechtický dvůr už dlouho nevypadal tak podivně. Anglická smetánka raného 18. století má v novém snímku řeckého režiséra Yorgose Lanthimose nazvaném Favoritka zvláštní zvyky: v rozlehlých komnatách panského sídla pořádá husí závody nebo vrhá krvavě rudé pomeranče na nahého muže, který rozjařile křepčí v extázi.

To vše se na plátně odvíjí zpomaleně, za zvuků barokních skladeb od Henryho Purcella, Georga Friedricha Händela či Johanna Sebastiana Bacha. Favoritku, čerstvě nominovanou na 10 Oscarů, česká kina uvádějí ode dneška.

Pětačtyřicetiletý filmař Yorgos Lanthimos se od svého deset let starého debutu Špičák, vyprávějícího o rodičích držících své děti v izolaci, stal synonymem takzvané řecké divné vlny. Nepříjemnými, radikálními snímky zkoumal různé způsoby manipulace, což učinil také ve svých anglicky mluvených titulech Humr a Zabití posvátného jelena. Žánry thrilleru či sci-fi přetvářel do zvrácených, až obsesivně umanutých podob.

Nyní Lanthimos poprvé nenatočil film podle vlastního scénáře, naopak se ujal tradičního, často usedlého žánru kostýmního dramatu, který od něj nikdo nečekal. Chytrý scénář Tonyho McNamary a Debory Davisové o soupeření tří žen však režisér přetváří v rozkošnickou frašku na své oblíbené téma - manipulaci a boj o moc. Film Favoritka je Lanthimosův nejdiváčtější a také nejlidštější, byť jsou jeho protagonisty opět monstra.

Sídlo, které obývá královna Anna, od prvních scén připomíná něco mezi bojištěm a středoškolským dvorkem. V pozadí zuří válka Anglie s Francií, ale královna jako by politické a společenské nálady nevnímala. Víc pozornosti věnuje vlastním bolístkám a především své pravé ruce, lady Sarah, která o panovnici pečuje po všech stránkách. Včetně těch erotických.

Olivia Colmanová za roli královny minulý měsíc právem získala cenu Zlatý glóbus pro nejlepší herečku. Její ztělesnění tohoto nevzdělaného, zakřiknutého, dnou sužovaného stvoření, jehož vzezření připomíná lítostivého jezevce, přetéká z plátna. Chvílemi dokonce připomíná tři roky staré enormně fyzické převtělení Jeana-Pierra Léauda do role umírajícího panovníka ve filmu Smrt Ludvíka XIV. od španělského solitéra Alberta Serry.

Ve Favoritce herecky nezůstává pozadu ani Rachel Weiszová v roli lady Sarah. Až výbušnou dynamiku do tohoto zvláštního vztahu vnáší příjezd její mladé příbuzné. Chudá šlechtična Abigail, kterou s věrným britským akcentem ztělesnila Emma Stoneová, se nepředstaví zrovna "královsky": poté, co z kočáru vypadne do směsi bahna a výkalů, omylem vkročí do koupelny přímo před Sařin zrak. "To jsou vaši přátelé?" ptá se lady uštěpačně na adresu much, které Abigail doprovázejí.

V podobném - hravém, přitom pichlavém a nebezpečném - duchu se nese většina konverzací.

"Možná jako monstrum, které bude strašit děti," uštěpačně zodpovídá Sarah otázku, jak by mohla Abigail zaměstnat. "S radostí," nenechá se z míry vyvést Abigail. A vztyčí ruce jako medvěd grizzly.

Film Favoritka bez špetky zbytečného sentimentu zasahuje i city. | Video: CinemArt

Favoritka není tak okázale anachronická jako postmoderně hravý snímek Marie Antoinetta od Sofie Coppolové, která soundtrack svého dobového díla okořenila současným indie rockem a například mezi honosnou obuv vnořila pár dnešních "trendy" tenisek. Přesto je zjevné, že režisér Lanthimos a jeho scenáristé se skutečnými pletichami na dvoře poslední Stuartovny, královny Anny, inspirují jen volně.

Na druhou stranu nenatočili pouze poněkud bizarní verzi komedie mravů. Lanthimos s pomocí kameramana Robbieho Ryana, který proslul především citlivým, až smyslným snímáním filmů režisérky Andrey Arnoldové, zachycuje podmanivý tragikomický mikrosvět, v němž se opulentní výjevy střetávají s intimními chvilkami. A v jehož centru stojí fascinující, mocensko-milostný ženský vztahový trojúhelník s nečekaně komplexními a komplikovanými hrdinkami. Satira se tu často halí do tragického roucha.

Královna Anna je vyobrazena jako smutná a zranitelná žena, která má přesto vládnout okolí. A proti ní stojí dvě silné protivnice, které využívají nejvynalézavější kličky, aby přechytračily jedna druhou. Je to svět, který opravdu smrdí bahnem, jak říká i název první kapitoly tohoto epizodického, leč barokně košatého "filmového románu".

Favoritka

Režie: Yorgos Lanthimos
CinemArt, česká distribuční premiéra 24. ledna

A Yorgos Lanthimos už netrýzní své postavy a diváky s precizností cynického chirurga jako v předešlých filmech. Mezi záplavami nenápadných, leč jedovatých dloubanců pod žebra Favoritka nachází až nečekaně velkou porci lidskosti. Třeba když se divák dozví, proč má královna ve své komnatě přesně 17 králíků: z původně obskurního detailu, který se zdá vypovídat jen o rozmarech šlechty, se stává jímavá věc.

Starší Lanthimosovy filmy často stály na hraně pozoruhodného, byť ne zcela životného konceptu - navzdory mnoha fyzicky i emočně nepříjemným scénám dovedly uhranout spíše rozum. Favoritka, ač bez špetky zbytečného sentimentu, dovede zasáhnout i city.

autor: Tomáš Stejskal | 24. 1. 2019 18:06

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama