Festival pro židovskou čtvrť vrcholí. Petr Sís vzpomínal na začátky v USA

"Bylo ohromně dojemné, že jsou lidé ochotní mě poslouchat," pochválil si vystoupení v Boskovicích Petr Sís.
Na snímku je divadelní představení na hradě Boskovice.
Vstup do židovské rituální lázně mikve.
Lidé si prohlížejí židovskou rituální lázeň mikve.
Koncert skupiny 50m znak.
Foto: ČTK
ČTK Kultura ČTK, Kultura
7. 7. 2024 11:26
Klášterní sklep v Boskovicích, kde se až do neděle koná Festival pro židovskou čtvrť, tuto sobotu zaplnili návštěvníci besedy s výtvarníkem Petrem Sísem. Jeden z nejznámějších českých ilustrátorů přiletěl z USA, kde dlouhodobě žije. Pětasedmdesátiletý Sís vzpomínal na začátky své kariéry v Americe, kde se zprvu zaměřoval na animované filmy. Až poté prorazil s kresbami.

Zájem lidí na přednášce Síse podle jeho slov dojal. S českým publikem se příliš nesetkává, jak řekl.

Petr Sís se narodil roku 1949 v Brně. Vyrůstal v Praze, kde se v 60. letech stal jedním z prvních českých DJů. V roce 1982 odešel na základě nabídky výboru olympijských her do Los Angeles natočit animovanou znělku. "Dostal jsem povolení na tři měsíce. A když se státy východního bloku rozhodly letní olympiádu bojkotovat, dostal jsem příkaz se vrátit. Chtěl jsem dodělat film a návrat oddaloval, až jsem se vrátit nesměl. Moje filmy se ale nikomu nelíbily a já nevěděl, co mám v LA dělat," vzpomínal Sís v Boskovicích.

Věnoval se také kresbě a dostal příležitost vytvořit plakát k filmu Amadeus exilového režiséra Miloše Formana. Když už se mu začalo trochu dařit, pořídil si auto a vyrazil na východní pobřeží USA, kde měl kontakty. "Začal jsem život ilustrátora, kterým jsem na vysoké škole vlastně ani nechtěl být. Kreslil jsem pro New York Times, ale měl jsem špatnou angličtinu a někdy nerozuměl obsahu článků. Vznikaly tak bezvadné obrázky, které ani nesouvisely s textem," směje se výtvarník.

Dnes už Sís kromě ilustrování zároveň píše autorské knihy. Jejich hrdiny bývají často dobrodruhové, kteří se vrhají do života po svém a proti očekávání okolí. Například skladatel Wolfgang Amadeus Mozart, přírodovědec Charles Darwin nebo sám Sís, jenž v knize Zeď vyprávěl o dospívání v komunistickém Československu. V roce 2021 vydal publikaci Nicky & Věra, věnovanou příběhu britského sira Nicholase Wintona, jenž na začátku druhé světové války zachránil stovky českých židovských dětí před holokaustem.

"Jako dítě si pamatuji, že rodiče znali lidi, kteří byli v koncentračním táboře nebo přijeli do Anglie vlakem, ale nikdy to nebylo vysvětleno. Když se o tom začalo mluvit, začal jsem se seznamovat s příběhy. Člověk si uvědomí, jak je hrozné poslat malé dítě pryč, když část země tvrdila, že se nic neděje, a jen málo mělo nějakou intuici," míní Sís.

V Anglii se osobně setkal s jedním z takzvaných Wintonových dětí, lordem Alfredem Dubsem, z něhož se později stal labouristický politik a poslanec britského parlamentu. Dnes je mu 91 let. "Překvapilo mě, jaký to byl svěží chlapík, velmi bystrý. Pořád uvažoval o budoucnosti a říkal: 'Vždyť my jsme kluci z Prahy.' Říkal jsem, že jsem z Brna, ale nevadilo mu to," vypráví Petr Sís, jehož život před několika lety připomněl film.

Navzdory svému původu Boskovice, vzdálené od Brna asi 40 kilometrů, dosud nenavštívil. "Když jsem byl mladší, nadšený anglickou hudbou s touhou odjet do Londýna, říkali mi, ať se víc soustředím na poklady, co máme doma. Myslel jsem si, co mi mají povídat. Ale jak jsem se ocitnul za oceánem, bylo mi mnohokrát líto, že jsem se víc nevěnoval poznávání těchto míst. V pátek jsem přiletěl z Paříže, a když jsme jeli krajinou a zapadalo slunce, byl jsem rád, že jsem tady," poznamenává.

Počet lidí na besedě jej překvapil. S českým publikem se často nesetkává, což ještě umocnila koronavirová pandemie a přesun na online platformy. "Bylo ohromně dojemné, že jsou lidé ochotní mě poslouchat. Někde ve světě třeba řeknou 'pěkné obrázky', ale když v Česku potkám lidi, kteří mají rádi moji práci, vyjadřují takovou úctu, jsou více pyšní a jako by tomu lépe rozuměli," konstatuje Sís, jenž nyní žije blízko New Yorku.

Další účastníci festivalu

Letošní již 32. ročník Festivalu pro židovskou čtvrť začal v Boskovicích na Blanensku uplynulý čtvrtek, vyvrcholí v neděli večer. Nabídl šedesátku muzikantů od jazzu až po metal, širokou paletu filmů, divadlo, výstavy i besedy.

K nejžádanějším patřily koncerty slovenské písničkářky Katarzie, jež kombinuje folk s elektronikou a popem, nebo skupiny Kafka Band. Tu pořadatelé pozvali u příležitosti letošního 100. výročí úmrtí spisovatele Franze Kafky. "Kapela Kafka Band zpracovala do audiovizuální podoby Kafkovy knihy. Koncert sklidil nebývalý úspěch," říká dramaturg Antonín Kocábek.

Divadelní představení na hradě Boskovice.
Divadelní představení na hradě Boskovice. | Foto: ČTK

Sedmičlenná formace okolo výtvarníka Jaromíra Švejdíka, spisovatele Jaroslava Rudiše a Dušana Neuwertha přivezla do Boskovic své nejnovější album Proces, uzavírající trilogii nahrávek inspirovaných literátovým dílem. "V Česku obecně hrávají málo a měli tady být už v roce 2021. Letos se nám konečně podařilo je sem dostat a lidé to nadstandardně ocenili," poznamenává dramaturg.

Festival je rozmístěný v několika částech města. Hlavní hudební pódia se nacházejí v letním kině, Panském dvoře, skleníku a u hradu. Pořadatelé, sdružení Unijazz, nabízí vstupenky i na jednotlivé koncerty nebo bloky. "Neumíme proto vždy přesně určit, kolik lidí dorazilo. Standardně to bývá kolem 3500 až 4000. Ve čtvrtek to vypadalo, že je lidí trochu méně, ale v pátek naopak výrazně více než loni," konstatuje Kocábek.

Čeští hudebníci převažují, asi čtvrtinu tvoří umělci ze zahraničí, například z Německa nebo Francie.

V letním kině vystoupili třeba bratislavsko-berlínští indie-popoví Tolstoys, kteří v minulosti předskakovali Tomu Odellovi nebo Lole Marsh. Po vydání druhého alba nazvaného Mirror Me z roku 2022 se objevili na největším billboardu na newyorském náměstí Times Square. Mezi dalšími účinkujícími byli lublaňská post-punková kapela Lelee nebo čeští alternativní rockeři Manon Meurt. Na scéně v Panském dvoře se představilo třeba rockové trio z Amsterdamu vystupující pod názvem Labasheeda. Skleník tradičně patří žánrům blues a jazz.

"V 90. letech byl zprvu festival vnímaný jako alternativní, byl to hodně underground. Snahou ale bylo se z toho postupně vymanit a oslovovat i novou skupinu návštěvníků. Nehrajeme sice úplný mainstream, ale například v sobotu máme v Panském dvoře spíše hlučnější kapely a v neděli to budou více písničkáři. Trendem posledních let je rap, což je momentálně celospolečenský nejpopulárnější žánr. Experimentální věci máme spíše na menších pódiích," konstatuje Antonín Kocábek.

Návštěvníci Festivalu pro židovskou čtvrť v Boskovicích si prohlížejí zdejší synagogu maior.
Návštěvníci Festivalu pro židovskou čtvrť v Boskovicích si prohlížejí zdejší synagogu maior. | Foto: ČTK

Festival není jen o hudbě. V Židovském obecním domě vystavuje izraelská umělkyně narozená v Kyjevě Zoya Cherkassky, která svým výrazným grafickým vizuálním stylem zobrazuje teroristické útoky na hudebním festivalu Nova nebo zajetí rukojmích loni v říjnu. Filmový program kromě jiného nabídl dokumentární film Tatabojs.doc režiséra Marka Najbrta, který měl uplynulý týden premiéru v Karlových Varech.

Festival vznikl v 90. letech pro zachování a obnovu židovské čtvrti. Na programu je také komentovaná přednáška čtvrtí nebo koncerty v synagoze.

 

Právě se děje

Další zprávy