Devětapadesátiletý filmař se sám obsadil do role vypravěče, který se objevuje i před kamerou. V prvních minutách prozrazuje osobní záměr: film o obdivovaném slavném bratrovi mu má pomoct zacelit propast let, kdy se začínající výtvarník stal nedobrovolně emigrantem v USA.
Úřady tehdy socialistického Československa neprodloužily Petru Sísovi vízum a prohlásily jej za ilegálního uprchlíka. Kdyby se vrátil, hrozilo by mu vězení.
Rodina žijící v Praze s ním tak ztratila kontakt, což hlavně o 13 let mladší bratr David nesl jako křivdu. Pro osobní motiv režiséra ale v téměř stominutovém snímku, který od čtvrtka promítají kina, nakonec nezbylo mnoho místa.
„Jsem prý asi nejoceňovanější ilustrátor, jiní jsou ale nejprodávanější,“ pousměje se elegantní dvaasedmdesátník a zpoza skříně vytahuje zarámovaná ocenění. V jeho sbírce nechybějí ani ta nejvýznamnější, jako je Andersenova cena. „To je pro ilustrátory něco jako Nobelovka,“ říká Petr Sís.
Zdánlivě přísný, až asketický muž s pronikavým pohledem modrých očí mate tělem. Umělec, který denně jezdí 40 minut vlakem na Manhattan, kde se zavře v ateliéru a tam koncentrovaně kreslí mnoho hodin, je nečekaně dobrým vypravěčem. Příjemným hlubokým hlasem mluví rychle a uvolněně, vyjadřuje se barvitě, a jestli je jeho čeština něčím poznamenaná, tak ne americkou angličtinou, ale moravštinou.
Vystupuje skromně, přesto se před kamerou pohybuje suverénně, což nelze připisovat jen tomu, že štáb řídí jeho bratr. Petr Sís je plachý showman, což dokazuje i filmový záznam z konce 60. let minulého století. Zachycuje vlasatého mladíka s mikrofonem, který trochu ostýchavě, přesto s potěšením moderuje hudební pořad. Tehdy se stal jedním z prvních pražských dýdžejů, zpíval v bigbítové kapele, psal o angloamerických kapelách, se kterými vedl rozhovory, a když do Prahy přijeli Beach Boys, moderoval jejich koncert v Lucerně.
Hudby se dotýkaly i animované filmy, jež původně studoval na pražské UMPRUM. Kvůli videu k písni You Gotta Serve Somebody od Boba Dylana si také nechal propadnout americké vízum. Klip, který si objednala začínající hudební televize MTV, ale bohužel nebyl dokončen.
V Americe začal Sís ilustrovat a psát autorské knihy pro děti. Film některé úryvky z nich animuje, nechává Petra Síse propadnout se do jejich stránek, kde se stává Robinsonem, cestovatelem v horkovzdušném balonu nebo chodcem po dlážděných uličkách Prahy.
Nejpodrobněji ji zachytil v knize Tři zlaté klíče, vytvořené na žádost někdejší první dámy USA Jacqueline Kennedyové Onassisové. Ta v posledních letech života řídila vydavatelství a Petra Síse sama oslovila. Autor v publikaci spojil vlastní vzpomínky na město, které už několik let neviděl, se třemi starými pražskými pověstmi.
„Tři zlaté klíče měly ze všech mých knih největší propagaci,“ říká kreslíř a dodává, že to nebyla jeho zásluha, ale shoda smutných okolností. Kniha, kterou k tisku připravila Kennedyová-Onassisová, vyšla až po její smrti, což posloužilo jako účinný marketing.
Dětské knihy pro dospělé
Ve filmu vystupuje - ať již z archivních záznamů, nebo Sísovým štábem natočených - také několik významných osobností. Režisér Miloš Forman, který kreslíři v jeho amerických začátcích pomohl, když ho nechal vytvořit plakát k filmu Amadeus, oceňuje jeho pracný rukopis. „Jsou to miliony drobných čárek. Ale kdyby jedna vypadla, už by to nedrželo pohromadě,“ říká.
Sísovu práci vyzdvihují též bývalá ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightová nebo američtí vydavatelé. „Mluvících hlav“ ale v dokumentu mnoho není, hlavní slovo má Petr Sís, kreslíř, který naučil dospělé číst dětské knihy.
Povedlo se mu to nejen malířským stylem, ale také způsobem vyprávění a výběrem látky. Není mnoho autorů, kteří by tak působivě, poeticky, dojemně, a zároveň s humornou zkratkou dovedli převyprávět pocity generace, jež se narodila v totalitním státě, jako se to Sísovi podařilo v autobiografické knize Zeď.
O touze po svobodě vypráví jeho Sněm ptáků. Poctou otci, který během dvouletého natáčení v Tibetu poznal tragický úděl okupovaného národa, je kniha Tibet - Tajemství červené krabičky.
Film zmiňuje také Sísovy návrhy pro velkorozměrné tapiserie, které připomínají bojovníky za svobodu Václava Havla, Nelsona Mandelu, Johna Lennona či Martina Luthera Kinga na letištích v různých zemích. Kreslíř rovněž přímo na místě komentuje svou mozaiku v newyorském metru a na hřišti ve čtvrti Bronx.
Ke slabším pasážím patří rádoby spontánní dialogy a situace, v nichž by se mělo odehrávat avizované bratrské sbližování. Toporné situace zachraňuje bezprostřednost a ochota Petra Síse bez váhání se podvolit bratrovým nápadům. Třeba když mu u táboráku navrhne, že si vymění nakousané buřty. I když Sísův šarm nepromění všechna hluchá místa filmu, dokument je přesto jedinečným portrétem významného kreslíře, a dokonce i slušným obrazem doby.
Sny o toulavých kočkách
Režie: David Sís
Asociace českých filmových klubů, premiéra 4. listopadu.
