Bourat normalizační budovy? Je to chyba, patřily mezi evropskou špičku

Petra Jansová Petra Jansová
Aktualizováno 15. 10. 2015 20:11
Žižkovský vysílač, Kotva, Nová scéna Národního divadla, hotel InterContinental nebo Žižkovský vysílač. Jaký přínos mají lidmi nepochopené a odborníky obdivované budovy?

Praha - Nová scéna Národního divadla, OD Kotva, budova Federálního shromáždění nebo Žižkovský vysílač. Tyto a mnohé další stavby, které vznikly převážně v dobách normalizace, se dodnes potýkají s kritikou a nepochopením části veřejnosti.

Velmi často se rovněž umisťují v různých žebříčcích jako ty nejošklivější. Odborníci či architekti v nich naopak vidí neprávem opomíjenou hodnotu.

Stejný postoj zastává i historik architektury Petr Vorlík, který působí jako pedagog a výzkumný pracovník na Fakultě architektury ČVUT v Praze a specializuje se na dějiny architektury 20. století a průmyslové dědictví. 

Autor a spoluautor celé řady odborných publikací, například Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků (2006), Ještěd / evidence hodnot poválečné architektury (2010), okomentoval pro Aktuálně.cz některé z "nepochopených" budov.

Nová scéna Národního divadla
Nová scéna Národního divadla | Foto: archiv Národního divadla

Nová scéna Národního divadla

Autor Karel Prager, stavba 1977-83

Nová scéna byla opět velkou a náročnou výzvou. "Nejenom pro extrémně vypjatý kontext v sousedství krásné budovy Národního divadla, pro potřebu skloubit velkolepé měřítko divadla s okolními drobnějšími domy a palácem Lažanských, ale i kvůli velmi krátkým termínům (ke kterým se socialističtí plánovači rádi uchylovali bez ohledu na stavební realitu a mnohdy jen kvůli režimním výročím nebo pro nekritickou ukázku efektivity svého řízení)," říká Petr Vorlík a dodává, že návrh vznikal na základě architektonické soutěže pod vedením Bohuslava Fuchse a po jeho smrti Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů.

"Dokončení se však ujal především Karel Prager, který byl se svou buldočí povahou snad jedinou osobností, jež mohla zaručit úspěšné dokončení i v podmínkách ospalé a zkostnatělé socialistické stavební výroby. Ke spolupráci přizval také výtvarníka Stanislava Libenského, který je autorem "obrazovkových" fasád, jež reagují na barevnost a členění Národního divadla, a přitom jsou ryzím projevem modernismu."

 

Právě se děje

Další zprávy