Transgas je jizva na tváři Prahy i skvost, jehož zbourání je projevem barbarství, tvrdí architekti

David Kohout
17. 1. 2017 8:47
Ministerstvo kultury odmítlo požadavek Klubu za starou Prahu prohlásit soubor budov Transgas za kulturní památku. Majiteli pozemku tak již nic nebrání v tom legendární komplex zbourat. Zeptali jsme se proto českých architektů, co si o celé věci myslí. Architektům Václavu Aulickému, Jakubu Cíglerovi, Patriku Kotasovi, Jaroslavu Zimovi, Petru Kučerovi a Arch Vaderovi jsme položili tři stejné otázky. Zajímalo nás, jaké jsou podle nich klady a zápory stavby a jak se staví k možnosti, že by měl být komplex zbourán a nahrazen novým projektem.

Ministerstvo kultury neprohlásilo v prosinci minulého roku legendární komplex budov Transgasu za kulturní památku. Nic tak nebrání developerské společnosti HB Realis areál zbourat. Po hotelu Praha bude Transgas další budovou vystavěnou ve stylu brutalismu, která půjde k zemi.

Podnět k ministerstvu podal Klub za starou Prahu, avšak u odborné poroty nepochodil. Podle posledního žijícího architekta komplexu Václava Aulického se až s odstupem času ukáže, jaká tím vznikla Praze nenávratná škoda. Jeden z nejznámějších českých architektů Patrik Kotas jde však s kritikou ještě dál. Podle něj je zbourání Transgasu brutální zločin hraničící s barbarstvím.

Naopak Jakub Cígler, autor nového komplexu budov, poukazuje na problematické umístění celé stavby v kontextu historické zástavby Vinohrad. "Parter budov není koncipován jako veřejné prostranství, které by nabízelo příjemné prostředí. Je plný tmavých, nehostinných zákoutí bez zeleně, drtivá většina chodců se mu snaží vyhnout, drobné provozovny a služby v přízemí dlouhodobě neprosperují," okomentoval Cígler.

Architekt Petr Kučera navíc upozornil na to, že Transgas jednoduše zůstal v celé zástavbě cizorodým prvkem. Nepodařilo se ho začlenit do města a stal se uzavřeným světem sám pro sebe. Mohutnost a brutální vstup do historického jádra města se nakonec staly pro komplex Transgasu osudovými.  

Transgas zničilo to, co jej mělo chránit – specifický styl brutalismu.

Foto: Václav Aulický

Václav Aulický – architekt budovy Transgasu

Jaký je váš názor na zbourání budovy Transgasu? 

V rámci života města jsou demolice či rekonstrukce na denním pořádku a ten i onen má v tom kterém případě větší nebo menší oprávnění. V každém případě – a v centrální oblasti Prahy zvláště – by mělo být velice zodpovědně zváženo, je-li odstranění tou jedinou a správnou cestou, zda váha kvality nové stavby převáží kvalitu té původní, a to nejen z hlediska momentálních potřeb, ale z hlediska zachování hodnoty. O to více je pro mne velmi smutnou záležitostí současná zpráva o tom, že ministerstvo kultury ochranu tohoto areálu zamítlo. Jsem přesvědčen, že s odstupem času se potvrdí, jaká tím byla způsobena nevratná škoda.

Jaké jsou plusy budovy Transgasu?

Bylo by mi velmi líto, kdyby mělo zaniknout dílo, které jsem spolutvořil a považoval jsem a nadále ho považuji za zdařilé, adekvátní mému „naturelu“ a  v odborné sféře pozitivně hodnocené jako významný příklad architektury brutalismu. Takovýchto ceněných staveb tohoto stylu není u nás zachováno mnoho.

Jaké jsou minusy budovy Transgasu?

Stavebně-technický stav je tristní. Areál dlouhodobě nebyl udržován, řada partií je v havarijním stavu. Podstatou výstavby Transgasu byla technologická funkce, která již neexistuje. V administrativních věžích jsou kanceláře, prostory jsou zcela zaslepeny příčkami, naprosto bez vazby na původní řešení. Koncept je vesměs znehodnocen různými dobovými zásahy a úpravami. Rekonstrukce by byla značně rozsáhlá, v podstatě s možností využít jen čisté ocelové konstrukce.

 

Právě se děje

Další zprávy