Bourat socialistické stavby? Braňme je! Na Západě si památek váží, nás obtěžují, říkají architekti

Petra Jansová Petra Jansová
12. 7. 2016 10:31
Už v 50. letech byly kulturními památkami běžně prohlašovány funkcionalistické stavby, tenkrát staré jen 20 let. Tehdejší památkáři byli paradoxně progresivnější než ti současní. V roce 2007 byl kulturní památkou prohlášen obchodní dům Máj, od té doby počet památek z doby poválečné v Česku nevzrůstá. Naopak, v posledních letech se hodně bourá. Poválečná architektura si ale podle historiků architektury Petra Vorlíka, Kláry Mergerové a Kláry Brůhové zaslouží uznání. "Architektura je odrazem své doby a společenské atmosféry, která v ní vládne. Často vznikají ty nejlepší stavby právě v době, kdy je potřeba vzdorovat. Socialismus vlastně lidi popíchnul," tvrdí.
Poválečná architektura
Poválečná architektura | Foto: Lukáš Beran

Poválečná architektura v lidech stále vyvolává ambivalentní pocity. Jedni ji milují, druzí nenávidí a spojují ji především s bývalým režimem. Proč tomu tak je?

Petr Vorlík (PV): Myslím, že se to nedá takto paušalizovat, je to generační pohled. Mladí lidé ji nemají spojenou s režimem a vnímají ji v čisté podobě architektury a jejích výtvarných hodnot. Plus se do zájmu například promítají i retro nálady ve společnosti. Zároveň také pominula atmosféra pozdního postmodernismu 90. let a obliba barevnosti a křivolakosti. Architektura se začíná navracet ke strohosti.

Nad mnoha domy, které pocházejí z poválečné doby, stále visí otazník a často jim hrozí zbourání. Proto se snažíte architekturu z tohoto období popularizovat?

PV: Opět je zde potřeba rozdělovat. Například sídliště jsou v tomto ohledu nedotknutelná. Dnes jsou majetkově rozdrobená, protože v nich bydlí tisíce lidí. My teď hovoříme o skupině veřejných budov, které nepodléhaly unifikaci socialistické režimu. Jednalo se o unikátní projekty, na které my ale stále ještě pohlížíme právě prizmatem panelových domů jenom proto, že jsou v nich třeba odhalené pohledové betony.

Byly to ale unikátní stavby a je třeba se na ně tak dívat. Problém veřejných budov tkví v něčem jiném, a to například v tom, že se často nacházejí na lukrativních pozemcích. Tím pádem je u nich velký tlak na využití parcely, na jejich vnitřní strukturu v souvislosti s tím, že se změnil náš životní styl. Samozřejmě se velmi často jedná o budovy velké, které jsou na konci svojí životnosti, protože nebyly udržovány, což je činnost, která se v Česku moc nepraktikuje.

Nepraktikuje nebo nepraktikovala?

PV: Změnilo se to v průběhu 20. století. Do té doby se u nás o domy běžně pečovalo. A souvisí to samozřejmě se změnou vlastnictví. Domy v soukromém vlastnictví si lidé opečovávali, v socialismu bylo všechno všech a nikdo se o nic nemusel starat, protože spoléhal, že se postará stát, který to samozřejmě nedělal. A na budovách je to teď vidět. Právě teď nastal čas, kdy se rozhoduje, co s nimi. Zda je opravit, dát jim nový plášť, protože energeticky nevyhovují, předělat pouze interiér, nebo je rovnou zbourat. 

Často se ale jedná o velké budovy, kde jsou velcí a silní investoři, a tam najednou trošku cítíme, že ministerstvo kultury nepřistupuje k těmto budovám stejně, jako když se za kulturní památku prohlašuje kostel, rodinný dům nebo socha, které mají méně konfliktní majitele. V okamžiku, kdy se stát dostane do střetu se silným investorem, je najednou, co se týká vyhlašování za kulturní památku, opatrný. Vlastně chybí i páky na to, jak přesvědčit lidi, že by měli s budovou nakládat ve veřejném zájmu. Velkou roli v tom samozřejmě hraje i to, že majitel stavby velmi často nemá o kvalitě této architektury povědomí.

Čím to? Máme od doby minulého režimu příliš krátký časový odstup?

Klára Mergerová (KM): S tím nemůžu tak úplně souhlasit. V době, kdy vznikal úplně první památkový zákon v 50. letech, byly kulturními památkami běžně prohlašovány funkcionalistické stavby, tehdy staré dvacet až třicet let. Už v té době byli památkáři tak progresivní, že byli schopni hodnotit stavby z nedávné minulosti. V případě poválečné architektury je už nyní odstup mnohem větší, na seznamech kulturních památek by dávno měla figurovat špičková architektura 50. a 60. let, tedy stavby téměř šedesát let staré. 

PV: Zajímavé vlastně je, že památkáři v 50. letech byli navzdory režimu ochotní chránit stavby vrcholného kapitalismu první republiky. My se dnes bráníme chránit stavby socialistické. Vlastně jsme mnohem méně osvícení, než byla společnost v 50. letech. To je přeci šílené.

Za progresivní považujete i tzv. čtyřprocentní zákon, který investorovi ukládal povinnost vložit jedno až čtyři procenta z celkového rozpočtu stavby do její výzdoby?

KM: Ano, ten fungoval v 70. letech.  Dnes existují snahy ten zákon zavést zpět. Naprosto běžně funguje v ostatních západních zemích a nikdo ho nespojuje se socialismem.

Poválečná 45-89

poválečná architektura

Červnová výstava na Fakultě architektury ČVUT představila výsledky ročního mapování pražské poválečné architektury. Projekt je součástí dlouhodobého výzkumu, který na fakultě probíhá a v jehož rámci jsou v plánu i další aktivity určené veřejnosti.

Jednou z budov, o jejíž budoucnosti se momentálně diskutuje, je i Transgas na Vinohradské třídě. Jeden z autorů komplexu, architekt Václav Aulický, se ale v rámci jedné z přednášek nechal slyšet, že záměry nynějšího investora budovu zbourat v podstatě chápe a není proti.

PV: Architekti jsou vždycky trochu radikální. Nicméně žádná stavba není jen autorským dílem architekta. Návrh vždy vznikne na základě spolupráce mnoha profesí, od statika po jednotlivé řemeslníky. V tomto případě ale nemluvíme o uchování stavby od nějakého architekta, ale o uchování stavby, která dokládá nějakou dobu a její kulturu. Myslím si, že nikdo nepochybuje o tom, že kultura 60. let byla mimořádná a stavby z té doby jsou toho jasným příkladem. Nikdo přeci nepochybuje o filmu, literatuře nebo výtvarném umění 60. let. Proč se tedy stále pochybuje o hodnotě architektury z té doby?

A mají budovy z poválečného období kromě toho, že dokumentují tehdejší dobu, jiné, například technologické kvality? 

PV: Ano, jsou dokladem svojí doby a jejích technologických možností. Myslím si, že je konkrétně u těchto staveb důležité zdůraznit, že vznikaly sice za podpory režimu, ale na druhou stranu za obrovského osobního úsilí jejich autorů. Dnes bychom měli ocenit zejména jejich kumšt, schopnost prosadit něco víc, než byl standard. Je to přesně to, proč například v případě baroka oceníme Dientzenhofera víc než jiné jeho současníky.

Velkým kouzlem architektury zejména 60. a 70. let je také určitá komplexnost. Architektura je navrhována mnohdy od urbanismu až po interiér. Platí to překvapivě u velkého procenta staveb tehdejší doby. Vznikaly tak domy v jednotném duchu, který se samozřejmě různými zásahy, především do interiérů, postupem času rozmělnil.

Pozitivní je rovněž humanismus této architektury, velká snaha o mezioborovou spolupráci s výtvarníky, sociology, psychology. Nešlo jen o naplnění zakázky, ale i jisté sociální ambice architektů.

Komplexnost je něco, co dnešní architektuře chybí?

PV: Velká část současné architektury se snaží být především univerzální. Komplexnost se tím pádem vytrácí.

Už několik let se také hojně diskutuje o budově českého velvyslanectví v Berlíně od manželů Machoninových. Ve hře je i možnost, že se tato brutalistická stavba zbourá, na její obranu vystupovali dokonce i obyvatelé Berlína. Proč Češi na rozdíl od lidí v zahraničí nemají k této architektuře žádný vztah?

PV: To vlastně souvisí i tím, co už bylo řečeno. Do určité míry náš nezájem pramení z toho, že dlouhá léta nebylo potřeba se o nic starat. Nejsme zvyklí se angažovat ve veřejných kauzách, stejně jako se starat o věci, které nejsou přímo bezprostředně naše.

Myslím si, že za tím je také takový náš zvyk, a to touha většiny z nás mít novou stavbu a být v novém. Lidé v Nizozemí, Francii, Velké Británii nebo Itálii si naopak váží toho, že mohou žít v historickém prostředí. Nás to ale obtěžuje a vnímáme to jako zátěž. Všichni chceme žít v novém, vlastně jsme překvapivě velcí modernisté. Podívejte se například na případ OD Ještěd v Liberci. Před pěti lety se zboural a dnes na jeho místě stojí nový OD. Zkrátka jako bychom byli posedlí novotou.

Není to třeba do určité míry způsobeno tím, že lidé jsou stále ještě "vyhladovělí" z dob komunismu, kdy například nebyla dostupná tak široká škála materiálu jako dnes?

PV: Myslím si, že u nás je to skutečně do určité míry způsobeno tím, že centrálně řízené stavebnictví si neumělo poradit s historickou architekturou. Bylo nastaveno na panelovou výstavbu a standardizaci. Společnost je od té doby zvyklá, že se staré domy neudržují. Místo toho se staví nové. Udržovaly a udržují se v podstatě jen unikátní památky. V 50. a 60. letech jsme na tom, co se týká památkové péče, byli nejlépe. Týkalo se to ale pouze těch prominentních památek. Tohle v nás dodnes zůstává. Dále se budeme starat o Karlštejn, Pražský hrad a tak dále. Nicméně teď samozřejmě paušalizuju já. Existuje naštěstí spousta historicky cenných domů, které nejsou sice kulturními památkami, ale jsou kvalitně opravené díky osvícenému investorovi.

Mluvili jsme o budově Transgasu, kterému hrozí zbourání. Existují ještě nějaké další budovy s podobným verdiktem?

PV: Vlastně neexistuje žádný oficiální zdroj, ve kterém by se to dalo zjistit. Je zajímavé, proč neexistuje seznam, na němž by byly sepsány budovy, u nichž je zahájeno stavební řízení a zároveň jim hrozí zbourání.

Lidé pak nemají možnost se ve veřejných kauzách angažovat tak, jako to bylo například v případě Libeňského mostu.

PV: Podle mého je to záležitost, kterou by měla hájit obec a zastupitelé. Atmosféra čtvrti nebo její architektonická podoba je přeci součástí veřejného zájmu, který by měl být nadřazen zájmům soukromého investora. Není řečeno, že městská část musí schválit demolici, a to ani v případě, že nejde o kulturní památku.

Je architektura posledních 15 let stejně kvalitní, jako byla ta v 60. a 70. letech?

PV: Architektura je především odrazem své doby a společenské atmosféry, která v ní vládne. Často vznikají ty nejlepší stavby právě v době, kdy je potřeba vzdorovat. Socialismus vlastně lidi popíchnul. Dnes se hodně bourá. Míra demolic akcelerovala v posledních pěti šesti letech.

KM: Zároveň od roku 2007, kdy byl kulturní památkou prohlášen obchodní dům Máj, žádná další ze staveb poválečné architektury prohlášena nebyla. Počet památek v Česku nevzrůstá.

Vyměnit něco nového za to, na co jsme zvyklí, je problém v každé generaci v jakékoli zemi, říká architektka Eva Jiřičná. Hodnota architektury se podle ní věkem nemění, buď je dobrá, nebo ne | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

před 45 minutami

Italský Senát těsně vyslovil důvěru vládě premiéra Conteho, který přestál i pondělní hlasování Poslanecké sněmovny

Zdroj: ČTK
před 53 minutami

Tucet členů národních gard USA bylo postaveno mimo službu

Tucet příslušníků amerických národních gard, kteří měli ve středu posílit bezpečnost inaugurace zvoleného prezidenta Joea Bidena, bylo postaveno mimo službu. Stalo se tak po prověrkách, které mimo jiné zkoumaly možné vazby na krajně pravicový extremismus. Podle Reuters to řekli představitelé Pentagonu.

Mluvčí Pentagonu uvedl, že se prověrky nezabývaly jen možnými vazbami na extremistické skupiny.

Jeden příslušník gard byl postaven mimo službu kvůli znepokojivým textovým zprávám, zatímco jiný byl nahlášen úřadům telefonicky. Reuters to sdělil generál v čele úřadu národní gardy Daniel Hokanson.

Do Washingtonu míří na inauguraci, která se uskuteční ve středu, asi dvaapůlkrát více členů národní gardy než v minulých letech. Federální úřad pro vyšetřování (FBI) přitom posuzoval jejich profil ještě nad rámec obvyklých prověrek, jimiž prochází standardně všichni členové ozbrojených sil USA. Zjišťoval mimo jiné, zda některý z nich v minulosti nečelil obviněním v případu spojeném s terorismem. Dříve dnes ministr obrany Christopher Miller řekl, že americké úřady nemají informace o tom, že by při inauguraci "hrozila hrozba zevnitř".

před 1 hodinou

Basketbalistky USK schytaly v Eurolize debakl

Basketbalistky ZVVZ USK Praha podlehly v domácí "bublině" v hale na Královce v utkání 4. kola Evropské ligy Fenerbahce Istanbul vysoko 70:99 a nedokázaly soupeři oplatit porážku 70:77 z prosincového turnaje v Turecku. O udržení naděje na postup do březnového čtvrtfinále bude hrát tým trenérky Natálie Hejkové ve čtvrtek od 19:00 proti Lyonu, který má stejně jako Fenerbahce o bod více než Pražanky.

V celku vítěze tři hráčky předvedly dvacetibodový střelecký výkon - Kayla McBrideová (26), Alina Jagupová (23) a Cecilia Zandalasiniová (20). Z domácího týmu se nejvíce dařilo Kateřině Elhotové s 19 body.

Pražanky se musely obejít bez americké opory Alyssy Thomasové a držely s tureckým celkem krok jen do osmé minuty, kdy byl stav ještě 13:18. Pak ale Fenerbahce uhrálo osmibodovou šňůru a naděje domácího výběru se postupně začaly rozplývat.

Problémy jim dělaly hlavně McBrideová s Jagupovovou a do poločasové přestávky šly suverénky české basketbalové scény s mankem 27:59. Na začátku třetí čtvrtiny prohrávaly i nejvyšším rozdílem v utkání o 33 bodů. Slabou náplastí mohlo být pro USK, že třetí i čtvrtou čtvrtinu těsně vyhrál a také se těsně ubránil stovce inkasovaných bodů.

Evropská liga basketbalistek - 4. kolo:

Skupina B (Praha - hala Královka):

USK Praha - Fenerbahce Istanbul 70:99, Gdyně - Lyon 76:79

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Nymburk prošel do osmifinále LM z druhého místa

Basketbalisté Nymburka podlehli v závěrečném 6. kole základní skupiny B tureckému celku Tofas Bursa 97:103 a postoupili do osmifinálové fáze Ligy mistrů ze druhého místa. Soupeř pořadí v tabulce ovládl, francouzský Dijon i přes výhru na Kypru nad Keravnosem klesl při shodném zisku 10 bodů vinou nejhoršího skóre ze vzájemných zápasů na nepostupovou třetí příčku v minitabulce tří týmů.

Soupeře pro osmifinálovou skupinu se tým trenéra Orena Amiela dozví při losování 2. února. Další sérii zápasů začne šestnáctinásobný český šampion přesně o měsíc později.

Úvod utkání patřil Omaru Prewittovi, který se rozehrál dvěma trojkami, za čtyři minuty měl na kontě 12 bodů a zařídil vedení 15:8. Nymburk v první čtvrtině vedl i o deset bodů, ale Tofas bojující o klíčovou výhru se ve druhé části přiblížil i na dva.

Domácí už ale soupeře do vedení v první polovině utkání nepustili. Na rozdíl od něj hráli s jistotou, že jim při shodě okolností vezme postup jen porážka téměř o 60 bodů. Nymburk dokonce ke konci druhé čtvrtiny podruhé v utkání unikl i do desetibodového náskoku.

Touha Tofasu po play off ale vyústila ve třetí desetiminutovce v obrat. Týmy se pak přetahovaly o nejtěsnější vedení. Domácí šli ještě do vedení 87:82, ale soupeř odpověděl sedmibodovou šňůrou a vybojoval vítězství. Zařídil ho 27 body Tomislav Zubčič. Domácím nestačilo Prewittových 24 bodů.

Basketbalová Liga mistrů - 6. kolo:

Skupina B:

ERA Nymburk - Tofas Bursa 97:103 (30:26, 57:52, 78:79)

Nejvíce bodů: Prewitt 24, Hruban 17, Dalton 15 - Zubčič 27, Akoon-Purcell 23, Christon 19. Fauly: 21:30. Trestné hody: 41/31 - 28/19. Trojky: 14:10. Doskoky: 38:33.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Kandidát na ministra zahraničí USA Blinken: Čína je největší diplomatickou výzvou Spojených států

Čína je bezpochyby největší diplomatickou výzvou pro USA ze všech světových zemí. Na slyšení v Senátu to dnes řekl kandidát na ministra zahraničí v nastupující administrativě Joea Bidena Antony Blinken. Naléhavou zodpovědností USA je podle něj zabránit Íránu v nabytí jaderných zbraní, k návratu Spojených států k jaderné dohodě s Teheránem z roku 2015 však podle něj v blízké budoucnosti nedojde.

Dosluhující prezident Donald Trump podle Blinkena učinil správně, když zaujal tvrdý postoj vůči Číně, protože ta pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga začala dávat jasně najevo svou asertivitu a snahu stát se vůdčí světovou velmocí. Kandidát na funkci šéfa diplomacie však vyjádřil nesouhlas s Trumpovou strategií.

"Musíme čelit Číně z pozice síly, ne slabosti," řekl Blinken, což podle něj znamená "spolupracovat se spojenci, a ne je pomlouvat, podílet se na chodu mezinárodních institucí a vést je, namísto toho, abychom z nich ustupovali". Kandidát na ministra zahraničí rovněž prohlásil, že podle jeho názoru existuje základ pro vybudování takového postoje vůči Číně, s nímž budou souhlasit zástupci obou hlavních politických stran.

USA jsou podle něj připraveny vrátit se k jaderné dohodě světových mocností a Íránu o omezení íránského jaderného programu (JCPOA), od které Trump odstoupil. Podmínkou je však to, aby Teherán začal znovu respektovat závazky, které mu dohoda ukládá. "Od toho jsme ještě daleko," poznamenal.

Zdroj: ČTK
Další zprávy