Transgas je jizva na tváři Prahy i skvost, jehož zbourání je projevem barbarství, tvrdí architekti

David Kohout
17. 1. 2017 8:47
Ministerstvo kultury odmítlo požadavek Klubu za starou Prahu prohlásit soubor budov Transgas za kulturní památku. Majiteli pozemku tak již nic nebrání v tom legendární komplex zbourat. Zeptali jsme se proto českých architektů, co si o celé věci myslí. Architektům Václavu Aulickému, Jakubu Cíglerovi, Patriku Kotasovi, Jaroslavu Zimovi, Petru Kučerovi a Arch Vaderovi jsme položili tři stejné otázky. Zajímalo nás, jaké jsou podle nich klady a zápory stavby a jak se staví k možnosti, že by měl být komplex zbourán a nahrazen novým projektem.

Ministerstvo kultury neprohlásilo v prosinci minulého roku legendární komplex budov Transgasu za kulturní památku. Nic tak nebrání developerské společnosti HB Realis areál zbourat. Po hotelu Praha bude Transgas další budovou vystavěnou ve stylu brutalismu, která půjde k zemi.

Podnět k ministerstvu podal Klub za starou Prahu, avšak u odborné poroty nepochodil. Podle posledního žijícího architekta komplexu Václava Aulického se až s odstupem času ukáže, jaká tím vznikla Praze nenávratná škoda. Jeden z nejznámějších českých architektů Patrik Kotas jde však s kritikou ještě dál. Podle něj je zbourání Transgasu brutální zločin hraničící s barbarstvím.

Naopak Jakub Cígler, autor nového komplexu budov, poukazuje na problematické umístění celé stavby v kontextu historické zástavby Vinohrad. "Parter budov není koncipován jako veřejné prostranství, které by nabízelo příjemné prostředí. Je plný tmavých, nehostinných zákoutí bez zeleně, drtivá většina chodců se mu snaží vyhnout, drobné provozovny a služby v přízemí dlouhodobě neprosperují," okomentoval Cígler.

Architekt Petr Kučera navíc upozornil na to, že Transgas jednoduše zůstal v celé zástavbě cizorodým prvkem. Nepodařilo se ho začlenit do města a stal se uzavřeným světem sám pro sebe. Mohutnost a brutální vstup do historického jádra města se nakonec staly pro komplex Transgasu osudovými.  

Transgas zničilo to, co jej mělo chránit – specifický styl brutalismu.

Foto: Jakub Plíhal

Architekt Patrik Kotas

Jaký je váš názor na zbourání budovy Transgasu?

Zbourání budovy Transgasu by byl velice brutální zločin. Jenom skuteční barbaři likvidují cíleně hodnoty z dob minulých. Platí to i pro hodnotná díla, která vznikla v dobách nedávno minulých. Zachování kulturního a technického dědictví by nemělo být ovlivněno délkou svého stáří, nýbrž výhradně a jenom svojí hodnotou.

Nechápu, proč ministerstvo kultury není schopno se čelem postavit k problematice děl moderní architektury. Pevně věřím, že ke zbourání Transgasu nedojde, nedovedu si představit, že by se měla opakovat situace s nedávným zbouráním hotelu Praha nebo obchodního domu Ještěd v Liberci. Zbourání těchto významných objektů by mělo být klasifikováno jako trestný čin, kdyby takový zákon existoval. Naprosto převážná část objektů postupně ztrácí na své funkční a provozní hodnotě, neboť funkční a provozní uspořádání se v čase neustále vyvíjí a proměňuje.

Je to naprosto logický proces, který provází celou historii architektury, stavitelství, uměleckých i technických děl. Požadavky na jiné funkční uspořádání přece nemohou být automatickým důvodem likvidace objektu. To by dnes nemohly existovat žádné hrady nebo kláštery. A zároveň si uvědomme, že časová období, kdy se hrady nebo kláštery bouraly, vyplenily nebo nechaly zpustošit, patřila vždy k nejtemnějším obdobím dějin. Chceme snad, aby příští generace ukazovaly na právě naše období jako na období diktátu ekonomické zvůle majitele objektu nebo developera? 

Jaké jsou plusy budovy Transgasu v kontextu české architektury?

Období 70. a 80. let nepřinášelo příliš mnoho příkladů kvalitní architektury. Přesto však několik desítek budov z tohoto období tvoří to nejlepší, co českou architekturu tohoto období reprezentuje. Budovy Transgasu, stejně tak jako tvorba architekta Václava Aulického, tvoří jeden z vrcholů své doby, i když možná ještě osobnost architekta Aulického nebyla v dnešní době ani zdaleka doceněna. Objekty Transgasu dávají počátku Vinohradské třídy nezaměnitelnou tvář a jsou příkladem velice kultivovaného architektonického výrazu. 

Jaké jsou minusy budovy Transgasu?

Nemohu posuzovat, jaké provozní, funkční nebo ekonomické nedostatky dnešním pohledem majitele tyto objekty přinášejí. Rozhodně však nemají tolik nedostatků, aby nemohly být citlivě rekonstruovány ku prospěchu současných funkčních požadavků. Žádné případné funkční nedostatky přece nemohou být důvodem k fyzické likvidaci takto ojedinělého objektu.

Jako zřetelné minus tohoto souboru staveb vidím současný stav nejbližšího okolního veřejného prostoru. Ten působí opuštěně, zanedbaně a trochu brutálně. Ale jak málo by stačilo k jeho oživení. Jenom by se muselo chtít. Hlavní minus těchto budov není v budovách samotných, ale v jejich majitelích. Chovají se, jako kdyby pro ně bylo největší hodnotou jen toto lukrativní místo. 

 

Právě se děje

Další zprávy