Šumperák byl pro lidi výjimečný, bydlet v něm se jim líbí i dnes, říká teoretik umění

Petra Jansová Petra Jansová
3. 6. 2016 9:06
Rodinný dům typu V, známý jako šumperák, vzbuzoval už v minulosti rozporuplné reakce. Přesto jich podle odhadů stojí v Česku více než čtyři a půl tisíce. Pro svoje majitele představoval symbol moderního bydlení a většina z nich je na něj hrdá dodnes. Fenoménem šumperáků se zabýval i teoretik umění a fotograf Tomáš Pospěch v knize Šumperák. Typizované bydlení, které popírá individualitu, podle něj není jen fenoménem minulosti. Lidé dávají přednost projektům na klíč dodnes. "Někdo ale rád bydlí v něčem, co mají ostatní a je osvědčené. To podstatné, tedy jak a v čem trávíte svůj život, není otázkou peněz," říká v rozhovoru.
Šumperák.
Šumperák. | Foto: Šumperák/Tomáš Pospěch

Dnes šumperáky sklízejí převážně kritiku nebo posměšky. Jak je ale vnímala veřejnost v době, kdy vznikaly?

Tomáš Pospěch: Ti, co si je tehdy pořizovali, hledali něco jiného, než měli jejich rodiče. Chtěli moderní bydlení, rovnou střechu. Museli překonat řadu překážek, zajet pro plány do Šumperku, obstarat řadu povolení, sehnat nedostatkový materiál, postavit svépomocí. Když se jim to podařilo, byla většina na svůj šumperák celý život velmi hrdá. Byl pro ně symbolem moderního bydlení.

Pořizovali si jej lidé ze všech společenských vrstev a často je stavěly také podniky pro své zaměstnance. Hodně jich například postavily cukrovary nebo i zemědělská družstva.

I dnes je fascinující sledovat celý příběh, jak neobyčejně oblíbený typ domu tehdy projektant Josef Vaněk ze Šumperku vytvořil, jak dobře se mu jej podařilo zpropagovat a dostat jej do téměř každého českého a moravského města nebo vesničky, částečně i na Slovensko a nějaké realizace máme hlášeny dokonce z druhé strany polských nebo německých hranic.

 Zaznívala ale tenkrát i kritika?

Od prvopočátku a z různých stran. Šumperák byl na jedné straně vyzdvihován jako úspěch rozvoje venkova, současně byl ale jeho autor léta popotahován pro podezření na nepovolené obohacování. Určité výhrady měli jak odborníci, tak třeba i stavební úřady, bránily jejich výstavbě na venkově, protože měly pocit, že je to městský domek, který narušuje ráz vesnice. Když už stavbu povolily, pak často pod podmínkou, že si takový dům postaví v ulici všichni. Každý, kdo tam chtěl stavět, si pak automaticky musel postavit šumperák nebo rovnou dostal plány.

Kolik jich tedy bylo celkem postaveno?

Dlouho jsem se to pokoušel zjistit, ale patrně se to nikdy nedozvíme. Samotný projektant Josef Vaněk od roku 1966 do roku 1971 evidoval na čtyři tisíce prodaných plánů. Poté předal projekt Kovostavu, kde jej zaměstnali, a tam jich prodali více než dva tisíce. Přesný počet ale nelze zjistit, některé plány nemusely být realizovány, a naopak se často stávalo, že někdo si koupil plány a ostatní ho od něj okopírovali nebo jste si nechali nakreslit šumperák od svého známého. Jestli jich stojí téměř pět tisíc, jak se někdy uvádí a nebo ještě více, je tedy otázka.

První se začaly stavět v 60. letech. Kdy vznikl ten poslední?

I v odborné literatuře kolovala kolem rodinného domu typu V, jak zněl oficiální název, řada nepřesností. Nakonec se nám s Martinou Mertovou a ve spolupráci s projektantovou dcerou Jarmilou Kozákovou podařilo zjistit, že první dva šumperáky začali stavět v Rapotíně v roce 1966. A poslední, který jsem našel při fotografování, byl ve Vlašimi postaven v roce 1986. Nepochybuji ale, že se někde najde ještě mladší.

Tomáš Pospěch

Tomáš Pospěch

Historik umění, volný kurátor, umělec pracující většinou s médiem fotografie. Od roku 1997 je zaměstnán jako pedagog na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a v letech 1997-2007 působil rovněž jako interní pedagog na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, převážně v Ateliéru reklamní fotografie. Žije v Praze a v Hranicích.

V době, kdy šumperáky vznikaly, je jejich majitelé považovali za ukázku moderního bydlení. Jak je vnímají dnes? Bydlí se jim v nich dobře?

Když už jsem fotografoval u majitelů doma, snažil jsem se je přimět, aby mi řekli co nejvíce o tom, jaká byla ta jejich osobní, vlastně velice tělesná zkušenost se stavbou a následným, třeba padesátiletým životem v ní. Víceméně všichni to stále považují za něco výjimečného a bydlení se jim líbí. Dnes jsou tito lidé staršího věku, často se shodovali, že by si už nikdy nepořídili schody. Dům je koncipován tak, že přízemí je užitné a patro obytné. Když byli mladí, běhání nahoru dolů jim nevadilo. Mnohdy proto později přestavěli na bydlení garáž a původní otevřenou terasu, nahoře pak bydlí jejich děti.

Další časté výtky byly směřovány k otevřené terase nebo k nepraktické úzké lodžii procházející v patře celým průčelím. Často různě zakrývali volný průchod mezi obývacím pokojem a ložnicí. Osobně by mi vadilo, že přestože dům byl stavěn na vesnici nebo doprostřed zahrad, je v něm špatně vyřešeno propojení obytné části s exteriérem. Musíte projít bludištěm, než donesete návštěvě na zahradu kávu.

V socialismu se kromě šumperáků u nás hojně stavěly i tzv. okály, montované dřevostavby podle licence zakoupené ze západního Německa. Typizované stavby nebyly tedy jen specialitou tehdejšího Československa…

Samozřejmě. A jak můžeme vidět, jsou oblíbené i dnes. Tehdy jste si jen tak nemohli oslovit architekta, většina z nich pracovala jako projektanti ve stavebních podnicích a pro běžného člověka byli nedostupní. Stejně tak bylo pro většinu lidí nemožné sehnat firmu, která by vám to postavila. Šumperák byl vymyšlen a podrobně rozkreslen tak, aby si ho byli schopni ti zručnější postavit svépomocí, případně k vám chodili řemeslníci na takzvané "fušky". Kdežto okál, když na vás přišla řada v pořadníku, vám postavila firma z Rýmařova na klíč.

Jak jste se k tématu šumperáku vlastně dostal?

Poprvé mě to napadlo někdy kolem roku 2000, kdy jsem vedl jedné studentce práci o chatařství. Vedle fotografie jsem vystudoval také dějiny umění. Mimo jiné nám přednášel profesor Rostislav Švácha, a nejenom mne, ale mnoho olomouckých studentů nadchnul pro moderní architekturu. Té jsem se sice aktivně věnoval jen několik let, ale narazil jsem na problém, že dostupné informace o šumperáku se značně rozcházely. Dnes se systematicky věnuji spíše současnému umění a fotografii. Pro napsání úvodní studie ke knize jsem proto oslovil skvělou olomouckou historičku architektury Martinu Mertovou. Chtěl jsem být v tomto projektu především fotografujícím umělcem.

Bavilo mne sledovat, jak každý stavebník na prvopočátku dostal víceméně stejný plán, takovou hudební partituru, a následně už záleželo na něm, jak ji pochopil a zahrál. Je fantastické sledovat, jak se ty všechny šumperáky, co jich po republice je, liší od původního plánu, nebo jak byly v dalších letech postupně upravovány.

V podstatě jsem mapoval tuto jinak těžko popsatelnou lidovou tvořivost, českou představu o moderním a příjemném bydlení. Současně vede kniha i k zamyšlení, co je ve skutečnosti originál. Už před Josefem Vaňkem rozvíjeli podobná řešení Oskar Niemeyer nebo Jiří Suchomel ze Sialu a sám projektant Vaněk se přímo inspiroval projektem architekta Kalivody.

Vám se šumperák líbí?

Ano. Pokud se podařilo najít vhodné místo, dodržet plán a proporce, má dům určitou eleganci a křehkost. Když jsem takový šumperák už z dálky viděl, byla radost k němu přijíždět. S různými improvizacemi a přestavbami je to už složitější, ale lidé si jej zkrátka zútulnili a přizpůsobili. V knize najdete řadu příkladů, kde původní ideu domu najdete už jen s obtížemi.

Nevadí vám, že ten dům popírá individualitu svého majitele?

Samozřejmě. To je problém typizovaného bydlení. Mně by život v sérii nevyhovoval, těšila by mne komunikace s architektem, aby dům navrhnul přesně pro mé potřeby. Někdo ale rád bydlí v něčem, co mají ostatní a je osvědčené.

A bydlí tak rádi pořád…

Je to tak. Za návrh od architekta sice ještě o něco připlatíte, zároveň ale máte možnost si ve spolupráci s ním vytvořit takové bydlení, které vám bude vyhovovat a bude odpovídat vašemu životnímu stylu. U typizovaného plánu stavíte i to, co nepotřebujete, navíc váš architekt vám ledacos při stavbě ohlídá, a tak můžete i ušetřit. Pokud budete později dům prodávat, dostanete za něj víc. Ale podstatné je, že v domě na míru se vám samozřejmě i lépe bydlí. To podstatné, tedy jak a v čem trávíte svůj život, není otázkou peněz.

Obchodní dům působí na svém místě skvěle, říká architekt a novinář Adam Gebrian. Z dnešního pohledu jde podle něj ale o neracionální dům a přemýšlí, jakou budoucnost může Kotva mít. | Video: DVTV
 

Právě se děje

před 8 hodinami

Irské zdravotnictví zasáhl kybernetický útok, očkování proti covidu-19 to neovlivnilo

Počítačový systém irského zdravotnictví zasáhl kybernetický útok. Všechny informační systémy dnes byly vypnuty z důvodu ochrany před vyděračským softwarem, ale program očkování proti covidu-19 to neovlivnilo, uvedl provozovatel služeb. Podle vlády za napadením stojí mezinárodní gang a jde nejspíš o dosud nejvážnější kybernetický útok na irský stát, uvedla agentura Reuters.

Šéf irské zdravotní služby (HSE) Paul Reid řekl, že odstavení systému má fungovat jako preventivní opatření s cílem ochránit co největší množství informací.

"Je to velmi sofistikovaný útok, není to jen běžný útok. Má dopad na všechny naše národní a lokální systémy, které by byly zapojeny do všech našich služeb," řekl Reid veřejnoprávní televizi RTÉ. "Očkovací program naštěstí pokračuje, je to oddělený systém," vysvětlil Reid. Útok podle něj postihl převážně informace uložené na centrálních serverech, a ne nemocniční zařízení, lékárny nebo lékařské ambulance.

"Máme co do činění s kyberzločineckými gangy, kterým jde o peníze. Pokoušejí se zakódovat a uzamknout naše data a pak nám je nabídnout zpátky za výkupné," uvedl Ossian Smyth, náměstek vlády zodpovědný za informační systémy. "Dali jsme jasně na srozuměnou, že žádné výkupné platit nebudeme," řekl novinářům irský premiér Micheál Martin.

Zdroj: ČTK
před 8 hodinami

Arménský premiér žádal Putina o vojenskou pomoc kvůli incidentu a Ázerbájdžánem

Arménský úřadující předseda vlády Nikol Pašinjan v pátek požádal ruského prezidenta Vladimira Putina o pomoc, včetně vojenské, v souvislosti se středečním incidentem v pohraničí s ázerbájdžánskými vojáky. Premiér o tom podle agentury TASS informoval na zasedání parlamentu.

Arménské ministerstvo obrany ve středu oznámilo, že ázerbájdžánské ozbrojené síly se ve snaze "upravit hranice" pokusily provést "určité práce" v jedné z příhraničních oblastí Sjunikské provincie. Po intervenci jednotky arménské armády ázerbájdžánští vojáci tyto práce přerušili a nyní strany jednají o urovnání vzniklého konfliktu.

Premiér incident označil za pokus Ázerbájdžánu přivlastnit si území Arménie. Podle něj ázerbájdžánské ozbrojené síly překročily státní hranici a pronikly na arménské území do hloubky 3,5 kilometru.

Zdroj: ČTK
před 9 hodinami

Pohár bude bez fanoušků, vstupenky si rozdělí partneři

Fotbalová asociace České republiky nebude moci kvůli aktuálním protikoronavirovým opatřením poskytnout finalistům domácího poháru vstupenky pro volný prodej fanouškům. Povolená kapacita 10 procent diváků na stadionu je pro zápas mezi Plzní a Slavií vyhrazena dlouhodobým partnerům. Uvedli to představitelé soutěže na twitteru.

"Aktuální epidemiologická výjimka stanovuje maximální možnou hranici naplnění stadionu na deset procent celkové kapacity. Ta je určena pouze dlouhodobým partnerům a z tohoto důvodu nemůže momentálně FAČR zahájit prodej vstupenek na finálový zápas," uvedli zástupci soutěže.

"Vzhledem k aktuálním opatřením neobdrží klub od FAČR žádnou volnou kapacitu vstupenek, které by mohly být nabídnuty do volného prodeje pro fanoušky," informoval na svých stránkách i plzeňský klub.

Finálový duel, v němž mohou slávisté završit double, se uskuteční v plzeňské Doosan Aréně 20. května od 17:00.

Zdroj: ČTK
Další zprávy