reklama
 
 

Ze sídlišť se stala mrtvá místa. Paneláky byly experiment, developeři teď dělají stejné chyby

8. 3. 2016
Sídliště měla původně lidem nabízet kvalitnější život. V meziválečné i poválečné době totiž rostla poptávka jiného bydlení mimo centra měst a v zeleni. Sídliště to splnila. Dnešní společnosti už ale nevyhovují a stávají se z nich mrtvá místa. "Kolem 2,7 milionu Čechů žije v panelácích a jen z tohoto důvodu bychom se měli o sídliště zajímat. Chtěl jsem rozšířit názor o sídlištích, pro i proti sídlištím," říká autor nové Encyklopedie sídlišť a jeden z týmu popularizátorů architektury Archwars, který si přál zůstat v anonymitě. Nově vznikající projekty developerů se podle něj od těch socialistických příliš neliší.
Doporučujeme

V posledních letech se hodně řešilo podnikatelské baroko a příměstské satelity, na sídliště se ale takřka zapomnělo. Jediné, co v souvislosti s touto zástavbou zaznívá, je především kritika. Co je cílem vaší encyklopedie?

Encyklopedie vznikla v podstatě náhodou. V rámci jednoho úkolu jsem měl řešit sídliště a zjistil jsem, že v jejich případě na ně neexistuje žádný jednotný názor. Jako typické sídliště všichni vnímají Jižní Město, ale ve skutečnosti jich je mnohem víc. Kolem 2,7 milionu Čechů žije v panelácích a jen z tohoto důvodu bychom se měli o sídliště zajímat. Chtěl jsem rozšířit názor o sídlištích, pro i proti sídlištím.

Archwars

Skupina, která s nadsázkou kritizuje to špatné v české architektuře. Společnost podle Archwars nemá architekty za užitečné lidi, proto tuzemský prostor zaplavují nejrůznější urbanistické paskvily, nearchitektura a lidová tvořivost. Hlavou skupiny je po vzoru Hvězdných válek Arch Vader, který humorem a ironií upozorňuje na „urbanistické, architektonické a vizuální blbosti“. Na Facebooku sleduje Archwars téměř 20 tisíc lidí, skupina nedávno vydala obsáhlou Encyklopedii sídlišť.

Ve společnosti panuje názor, že sídliště jsou negativním mementem socialismu. S tím ale do určité míry souhlasíte, ne?

S tím samozřejmě souhlasím. Žít ve městech je samozřejmě lepší než žít na sídlišti. Nicméně i v sídlištní zástavbě najdete lepší i horší varianty.

Zastavme se teď u těch horších variant. V čem konkrétně tkví jejich negativa?

Špatný je především urbanismus, nikoliv úroveň bydlení. Podíváme-li se například na byty v činžovních domech, nemají o tolik jiné dispozice než byty na sídlištích. Špatný urbanismus je často základem všech problémů sídlišť, a ten se řídil pravidlem vše od sebe důkladně oddělit. Nejenže je sídliště odděleno od centra, ale i samotné sídliště má oddělené funkce - je striktně oddělena doprava, domy samotné jsou od sebe daleko, lidé to mají daleko do práce...

V encyklopedii jste se odkazoval na historika a teoretika architektury Rostislava Šváchu. Ten kdysi řekl, že sídliště nevyhovují současné společnosti, protože se změnili lidé. V čem tedy sídliště nevyhovují?

Myslím si, že to souvisí s tím, že dnes lidé tráví minimum času venku. Ještě před třiceti lety byla prostranství před panelovými domy využívaná. Babičky posedávaly na lavičkách, děti si hrály na pískovištích. Dnes jsou prostory kolem domů nevyužité. Ze sídlišť se stala mrtvá místa. To, že nám dnes sídliště připadají obecně špatná, je vlastně také kvůli nám samotným. Změnili jsme se, máme jiné požadavky a také jiné hodnoty než původní majitelé, kteří je vnímali jako příslib nové a lepší budoucnosti a vysvobození z nevyhovujících poválečných bytových podmínek.

S jakou ideou sídliště vznikala? Co měla svým obyvatelům přinést?

Po válce měli lidé tendenci utíkat z města, které považovali za nezdravé kvůli velké hustotě obyvatelstva. Sídliště jim naopak nabízela více zeleně. Obrovská poptávka po kvalitnějším bydlení také souvisela se zničenými městy ve zbytku Evropy. V meziválečné i poválečné době lidé chtěli razantní změnu a nový svět, který bude diametrálně odlišný od toho starého. Sídliště postavená za použití moderních technologií jim to přinesla.

Požadovat více zeleně v okolí svého bydliště zní přeci pozitivně…

Lidé zeleň a slunce samozřejmě považují za pozitivní, ovšem z urbanistického hlediska nejde o tak jednoznačné pozitivum. Dobrý urbanismus se vyznačuje řadou dalších vlastností, která sídliště nemají. Například kompaktnost zástavby, jednoznačné vymezení prostorů, řád. Ale zeleň a slunce jsou snáze pojmenovatelné, bezprostředně je vnímáme svými smysly. Jsou to řadu let preferované požadavky, které se časem posunuly až do extrému. Dnes jsou pevně ukotveny ve stavebních předpisech a normách, ale ve svém finálním důsledku spíše rozbíjí město.

Společnost vnímá sídliště především jako relikt doby minulé a spojuje ho s nenáviděnými paneláky. Nechybují ale současné developerské projekty v tom samém?

Je to tak, většina nově vznikajících sídlišť se příliš od těch socialistických neliší. Na paneláky se nadává, že jejich výstavba byla řízena shora a prioritou byla kapacita. Stejně to ale funguje i dnes. Developerům nejde o nic jiného než kapacitu. Právní prostředí v ČR umožňuje stavět spíš velkým společnostem než jednotlivcům, a velké společnosti staví najednou velké celky, sídliště. Stále jsme se nepoučili z chyb a sídliště vznikají nadále. Současná výstavba na periférii navíc nemá jednotnou koncepci. Bezmyšlenkovitě se postaví pět domů, a na ně se bez ladu a skladu nalepí další a další.

Současný development na periférii je tedy horší než sídlištní výstavba za socialismu?

Nevím, jestli horší. Má to i svá pozitiva, například domy alespoň nevypadají stejně, můžete si vybrat z řady různých standardů, nečekáte na přidělení bytu... Nicméně když odhlédneme od politicko-ekonomické roviny, tak v té urbanisticko-architektonické se leckdy u nového developmentu objevují horší kvality než u některých starých sídlišť.

I socialistická sídliště ztrácejí v posledních letech čím dál častěji svoji jednotnou šedivou tvář. Ve snaze revitalizovat budovy se paneláky přebarvují, dřevěná okna se mění za plastová a balkóny se zasklívají. Je to správná cesta?

Pro samotné obyvatele jsou tyto změny určitě dostačující. Cesta ke změně to ale není. Tím, že paneláky přestanou být monotónní, nepřestanou být sídlištěm. Různobarevnost toho mnoho nevyřeší.

Fotograf Jan Šibík natáčel reportáž v košické městské části Luník IX, která je považována za největší romské ghetto v Evropě. | Video: Jan Šibík |  03:00

Sídliště, i ta panelová, se stavěla i v západní Evropě. Jak se o jejich revitalizaci postarali tam?

Existuje mnoho způsobů. Tak například v bývalém východním Německu přistoupili k hromadnému bourání. Sídliště se totiž začala vylidňovat, protože se tamní obyvatelé vystěhovávali na západ. V západním Německu taky stojí ošklivá sídliště a nikdo je nebourá. V Londýně je likvidují pouze v centru kvůli tomu, že stojí na lukrativních pozemcích. Město Glasgow v Británii se rovněž vylidňuje, a tam se sídliště boří ve velkém. Naopak ve Francii dochází k revitalizacím, změně urbanismu celého sídliště. Jednotlivé domy se zde bourají v případě, když například chtějí udělat jasnou, rovnou hlavní třídu. 

Bourání tedy můžeme považovat za ten nejlepší kompromis, jak vylepšit život na sídlištích?

Takto to nehodnotím. V encyklopedii jsem tyto příklady uváděl jako jednu z možných cest. Je tam řada jiných možností jako práce se světlem, dopravou, soukromým a veřejným majetkem, zelení, uměním. V encyklopedii jsem chtěl ukázat alternativy pro ty, kteří paneláky nemají rádi, ale naopak i pro ty, kteří je rádi mají. Po roce 1989 vznikala celá řada studií, které se snažily najít řešení, jak sídliště renovovat. Postupem všechny tyto snahy ale odezněly. Všichni dospěli k tomu, že s tím nejde nic moc razantního dělat.

Lidé sídliště kritizují z mnoha důvodů. Ať už jde o příslovečnou šedivost a monotónnost, nebo nedostatek soukromí. Je podle vás tato kritika opodstatněná, nebo jde jen o nežádoucí mýty?

Kritických hlasů je několik a ve většině případů si protiřečí. Jedním z nich je i argument, že lidé na sídlištích si koukají do oken. Ve starých zástavbách to ale funguje stejně a nikomu to nevadí. Bydlení na sídlišti se často kritizuje například proto, že paneláky jsou v něm příliš nahuštěné. V historickém městě je ale ve skutečnosti hustota zástavby mnohem větší. Podobně protikladných kritik je víc.

Existuje sídliště, ať už v Česku, nebo jinde na světě, u nichž převažují pozitiva nad negativy?

Sídliště byla experimentem a „pozitivní“ podle mého je, že se realizovala, že to lidstvo vyzkoušelo. Experiment se nezdařil, ale to se u experimentu stává. Samozřejmě se to ale v souvislosti s množstvím vzniklých sídlišť tak trochu vymklo z rukou. Kdyby na světě vzniklo stokrát méně sídlišť, pro experiment by to bylo dostačující.

Existuje nějaké sídliště, které architekti považují za kvalitní?

Myslím si, že architektonická obec vnímá sídliště spíš negativně. Ten, kdo má rád architekturu 70. let, ale dokáže najít pozitiva. Existují i lidé, kteří upozorňují na to, že by se podobný typ zástavby neměl už nikdy opakovat.

Jsou sídliště v západní Evropě hezčí než v Česku?

Jsou někdy mnohem propracovanější. Někdy jsou to mnohem zajímavější experimenty, které vypadají až bláznivě. V Česku jsou si sídliště navzájem víc podobná. Rovněž se v západní Evropě o sídliště lépe starají. 

Vyměnit něco nového za to, na co jsme zvyklí, je problém v každé generaci v jakékoli zemi, říká architektka Eva Jiřičná. Hodnota architektury se podle ní věkem nemění, buď je dobrá, nebo ne | Video: Daniela Drtinová |  23:14

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama