Věra Nováková se narodila v lednu 1928. Roku 1947 byla přijata na Akademii výtvarných umění v Praze, dva roky nato ji při politických prověrkách ze studia vyloučili. "Vše bylo nejspíš připravené předem. Členové studentské komise nám položili několik formálních otázek a druhý den nám ústně sdělili, že nevyhovujeme nově budovanému socialistickému zřízení a že musíme ze školy odejít," vzpomínala v interview pro Paměť národa.
V roce 1950 se provdala za bývalého spolužáka, malíře Pavla Brázdu. Zhruba 40 let pak spolu tvořili mimo oficiální scénu. Od roku 1958 se Nováková mohla věnovat výtvarné činnosti, vystavovat ale nesměla ani ona, ani manžel. Živila se většinou ilustrováním odborné, později dětské literatury, v letech 1973 až 1974 jako kreslířka střepů v Archeologickém ústavu. Celou dobu se ale zároveň věnovala volné tvorbě. "Čtyřicet let jsem byla mimo provoz. Vylézt na světlo po tak dlouhé době bylo jako prohrabat se z temných katakomb na světlo, se všemi důsledky," glosovala později svou situaci.
Pavel Brázda poprvé představil své práce na výstavě až roku 1967 na Salonu pražských výtvarníků. První a za komunismu jediná společná přehlídka manželů se uskutečnila roku 1976 v Divadle v Nerudovce. Brázda se pak koncem 80. let stal respektovanou osobností alternativní kultury, zejména mezi tvůrci kolem magazínu Revolver Revue.
Nováková se teprve po roce 1989 zúčastnila desítek přehlídek, první velkou samostatnou výstavu měla po šedesátce. Širší veřejnost se o ní začala více zajímat teprve v novém tisíciletí. Poslední samostatnou přehlídku děl Novákové předloni uspořádalo pražské Centrum současného umění Dox.
V roce 2006 malířka obdržela Cenu Revolver Revue. Letos v lednu vydala knihu nazvanou Každý krok je volba, ve které vypráví svůj životní příběh na půdorysu zásadních historických zvratů 20. a části 21. století.
Její díla byla plná dynamiky, barev a světla. Prostupovala je témata narození, života a smrti. Svět kolem sebe vnímala i díky křesťanské víře, ke které ji paradoxně přivedla zkušenost s komunisty. "Pochopila jsem, že jejich slibovaný ráj na zemi je naprostý nesmysl. Malovala jsem, co jsem žila," řekla jednou. Hlavním motivem její tvorby byl člověk, jeho utrpení, biblické náměty či archetypální zobrazení muže a ženy. "Stále se tázala, konkrétní odpovědi zřejmě nepřicházely. Prostřednictvím obrazů hovořila sama se sebou o tématech, která jí ležela na srdci. V tom je její tvorba silná především," napsalo o ní Aktuálně.cz.
Pavel Brázda zemřel roku 2017 ve věku 91 let. Novákové osud dopřál možnost komentovat s odstupem i dobu, kdy v socialistickém Československu nesměla vystavovat. "To zlé nakonec vždy ztratí půdu pod nohama," řekla předloni v podcastu Petra Viziny.
Video: Věra Nováková o výstavě Via vitae II.
