Osud dopřál Věře Novákové nakonec i možnost komentovat s odstupem také dobu, kdy v socialistickém Československu nesměla vystavovat. "To zlé nakonec vždy ztratí půdu pod nohama," formuluje své životní přesvědčení i generační zkušenost.
Podcast s Věrou Novákovou si můžete poslechnout zde:
Postavu diktátora symbolicky pohřbila ve svém dodnes patrně nejznámějším díle Sic transit gloria mundi (Tak pomíjí světská sláva), které vzniklo už roku 1952. Související malba z téže doby pak zachycuje dvě "otrhaná děcka" opouštějící místo zkázy, jíž jednou nutně skončí všechny násilnické režimy. Děti na obraze doprovází mateřsky ochranitelská postava anděla.
Dílo Věry Novákové bude od 30. června připomínat výstava Via vitae (Cesta života), kterou právě připravuje pražské Centrum současného umění DOX. Shodou okolností se tak ve stejný čas a na stejném místě protnou její práce s tvorbou o několik generací mladšího čínského umělce, který si říká Badiucao. Vernisáž jeho přehlídky MADe in China v polovině května provázely protesty čínské ambasády.
"Jeho výtvory jsou hodně politicky zaměřené, vlastně je to takový výkřik. Nemohu říci, že bych tím byla výtvarně oslněná. Ale byl to zážitek lidskosti. Tím, že známe jeho bolest, že jí rozumíme," komentuje Věra Nováková blízké setkání s Badiucaem. "Když potkáte umělce málem z jiné planety a jiného století, a přitom ho můžete obejmout a rozumět si s ním, pochopit, že s ním sdílíte stejnou bolest i naději, to je velmi silné," říká.
Vítejte u podcastu Na dotek, hostem Petra Viziny je dnes výtvarnice Věra Nováková. K poslechu na platformách Soundcloud, Spreaker, Google Podcasts, Spotify i Apple Podcasts.
