Recenze - Svatojánská noc, v Anglii noc letního slunovratu, je nocí, v níž kouzla nabývají své působnosti, spojují milence a plní sny. Námět pro venkovní uvedení za teplých letních nocí jako stvořený! A již šestnácté Letní shakespearovské slavnosti na Nejvyšším purkrabství Pražského hradu nabízejí navíc excelentní provedení Shakespearova díla, které překladatel Martin Hilský nazývá svátečním a radostným ze své podstaty.
Vše, co se v režii SKUTRU (oficiální přezdívka dvojice režisérů) odehrává ve Snu noci svatojánské na scéně pod svítícím úplňkem, podléhá nejen divadelní imaginaci a svatojánským kouzlům, ale také jasnému výkladu.
Nic není jen momentálním líbivým nápadem bez vztahu k celku. Dvojici režisérů Martina Kukučku a Lukáše Trpišovského pojí dramaturgická důslednost i tvůrčí uvolněnost.
Souhra všech složek od scény přes kostýmy, hudbu a tanec je dokonalá a přitom nepůsobí akademicky. Z jeviště totiž ani na moment nemizí lehkost a radost.
Ze znalosti i tvůrčí svobody se zrodila inscenace, díky které rozumíme složitým vztahům i propojením různých rovin hry na té úrovni, kam dosáhneme svými zkušenostmi i vzděláním, a zároveň jsme účastníky pestré podívané s nádhernými hudebními a tanečními čísly.
Oživený svatební rámec
Inscenátoři se šťastně inspirovali tím, že Shakespearova komedie se hrála při svatebních oslavách. David Prachař dříve, než se rozezní Shakespearův blankvers, civilně oznamuje publiku, že už se čeká jen na nevěstu a ženicha. Mladičký pár novomanželů (letošní absolventi DAMU), v klasickém svatebním oblečení, jako by se právě vracel z podvečerní procházky po pražském nádvoří. Je usazen na čestné místo na jevišti a hra o rozličných podobách lásky může lidovou svatební písní začít.
Připomeňme, že ve vztahu každého z milostných párů se stane, že jeden z dvojice „z ničeho nic" (poblouzněn čarodějným býlím) miluje někoho jiného, než kým je milován a divák se baví, neboť zná reálné i magické důvody té nenávisti či náhlého milostného vzplanutí.
SKUTR hru aktualizuje jen v několika chytře zvolených detailech. Přibližuje magii hry například skrz hojnost lysohlávek, o nichž dnes víc než o bylinách víme, že vyvolávají psychedelické stavy. V inscenaci mají lysohlávky schopnost do jiného stavu vědomí přivést i poživačnou a stárnoucí Titanii alias Hipolytu (dvojroli alternuje Vanda Hybnerová a Eva Vrbková).
Kdo přičichne či ochutná, je bezbranný vůči všemu, co se s ním dále děje. Symbolika Snu noci svatojánské tímto v režii SKUTRu mile a barvitě odráží libidózní rovinu života a tím se dotýká i jeho tajemného smyslu.
Magie a sexualita
Souvislost mezi čarodějným býlím, houbami a sexualitou dovoluje inscenátorům zobrazit spleť vztahů se surrealistickou nadsázkou, přímostí i upřímností. Nechybí scény, v nichž jde o drzé předvádění lásky ke zvířeti (Titanie ke Klubkovi s oslí hlavou) nebo lásky až oddaně zvířecí (Heleny, která jak fena běhá za Lysandrem).
Každý ze čtveřice mladých párů nachází pro svou postavu vlastní stylizaci: Hana Vagnerová (Hermie) má v ruce stále stejnou „zbraň" v intimspreji, jehož používáním energicky zvyšuje svou sexuální přitažlivost nebo lahvičku komicky používá proti nepříteli. Zuzana Stavná pojala Helenu jako fenku, která jde stále jen za svým pudem a jedná jen tak, jak on jí velí. Petr Vančura nebo Petr Příkazký (v roli Demetria) či Martin Písařík (Lysandr) připomínají zvířata v době tokání, páření či říje.
S opakováním povědomých, divadelně naddimenzovaných vzorců chování komický účinek sílí a inscenace stále graduje. Publikum dává nezřídka najevo radost z hereckých výkonů smíchem i potleskem na otevřené scéně.
Temporytmus dobrého vyprávění
Součástí hry je častá honička, zároveň si od svěžího tempa co chvíli odpočineme a máme možnost vychutnat měsíční klid a romantiku v tanečních číslech elfů a vil.
Předností je i velké dvoupatrové jeviště pod noční oblohou, neboť herci své odchody a příchody ozvláštňují stylizovaným během či rychlou chůzí za zvuku živé hudby (Václav Kopta).
V měnícím se temporytmu inscenace je znát ohromná citlivost a soustředěnost celého týmu, který je dokonalým „vypravěčem" Shakespearovy hry, proto by bylo nespravedlivé vyzdvihovat výkon kohokoliv.
S vyprávěním dobrý vypravěč a zde celý tým nemusí stále jen chvátat, neboť je citlivě napojen na publikum a po vášnivých pasážích zvolňuje dech a slovu ponechává jeho čas a spoléhá se na účinek pauz. S hlavními protagonisty drží vypravěčský krok i divadelní ochotníci, co zkoušejí svou hru pro tutéž příležitost, kvůli které nás na podívanou v úvodu pozval David Prachař. Na počest snoubenců a svatebčanů shlédneme divadelní skeč, jímž inscenace končí a zároveň poněkolikáté a naposledy vrcholí.
Po představení chce se člověku vstát a volat Bravo!
William Shakespeare: Sen noci svatojánské. Překlad - Martin Hilský, úprava a režie - Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský (SKUTR), Scéna - Jakub Kopecký, Kostýmy - Linda Boráros, Hudba Petr Kaláb, Choreografie - Jan Kodet. Obsazení: David Prachař - Theseus a Oberon, Vanda Hybnerová - Hippolyta a Titánie, Csongor Kassai Egeus a Puk, mladí milenci Hana Vagnerová, Martin Písařík, Zuzana Stavná a Petr Vančura / Lukáš Příkazký, řemeslníci Josef Polášek a Marek Daniel. Na piano doprovází Václav Kopta jako Píšťala. Letní shakespearovské slavnosti 2013, Nejvyšší purkrabství Pražského hradu. Premiéra 25. června 2013.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
